Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2330/2015

30 Cdo 2330/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Vlacha ve věci žalobce Ing. P. P., zastoupeného Mgr. Blankou Morávkovou, advokátkou se sídlem v Miroslavi, Brněnská 104, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 120 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2015, č. j. -211, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 29. 7. 2014, č. j. -188, konstatoval porušení práva žalobce na projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě a zamítl žalobu o zaplacení 120 000 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřeně dlouhým řízením. Odvolací soud v záhlaví uvedeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Žalobce se tohoto plnění ze strany žalované domáhal z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce konkursního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. (dále jen „posuzované řízení“). Posuzovaného řízení se žalobce účastnil coby konkursní věřitel.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II. bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle , dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.

Dovolací soud předně uvádí, že předmětem dovolacího řízení již několikrát byla rozhodnutí odvolacího soudu, která se týkala právě posuzovaného řízení ve vztahu k jiným účastníkům posuzovaného řízení. Ve vztahu k některým z nich soudy nižších stupňů shledaly délku řízení, jež byla rozhodná pro tyto účastníky, přiměřenou, přičemž Nejvyšší soud dovolání proti těmto rozhodnutím odmítl (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 12. 2012, sp. zn. , přičemž proti tomuto rozhodnutí byla podána rovněž ústavní stížnost, jež byla usnesením Ústavního soudu ze dne 19. 3. 2013, sp. zn. , odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost). Ve vztahu k dalším účastníkům posuzovaného řízení byla k nim rozhodná délka řízení shledána nepřiměřenou, přičemž byli odškodněni shodně jako nynější dovolatel konstatováním porušení práva. Rovněž dovolání proti tomuto rozhodnutí bylo Nejvyšším soudem odmítnuto (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. ). Konečně ve vztahu k dalšímu účastníku posuzovaného řízení soudy nižších stupňů shledaly délku řízení rovněž nepřiměřenou, přičemž tomuto účastníku přiznaly zadostiučinění v penězích. K dovolání, v tomto případě podané žalovanou, však bylo rozhodnutí odvolacího soudu rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2014, sp. zn. , zrušeno.

Dovolatel nepřichází s žádnými novými otázkami, jimiž by se dovolací soud ve výše uvedených rozhodnutích nezabýval. Pokud jde o námitku vztahující se k , o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, tou se Nejvyšší soud zabýval ve výše citovaném rozhodnutí sp. zn. . Otázky vztahující se k přiměřenosti délky posuzovaného řízení jsou otázkami pouze akademickými, neboť ve vztahu k dovolateli soudy nižších stupňů posuzované řízení nepřiměřeně dlouhým shledaly, tudíž dovolatel ohledně tohoto závěru nemohl dosáhnout příznivějšího výsledku. Závěr o významu předmětu řízení pro dovolatele a tomu odpovídající závěr o odškodnění formou konstatování porušení práva odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 132/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V posledně citovaném rozhodnutí se Nejvyšší soud rovněž zabýval otázkou vztahu konkurzního řízení k restitučním nárokům. Tato otázka byla ve vztahu k posuzovanému řízení rovněž řešena ve výše citovaném rozsudku sp. zn. .

Z výše uvedených důvodů dovolací soud dovolání odmítl jako nepřípustné podle ustanovení a 2 , neboť nejsou splněny podmínky přípustnosti dovolání formulované v

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 11. 2015 JUDr. František I š t v á n e k

předseda senátu