Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Nd 71/2015

28 Nd 71/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Miloše Póla v konkursní věci dlužníka Ing. P. Ch., podnikajícího pod obchodní firmou Přemysl CHMELAŘ – TEMPLUM, IČ 124 96 391, bytem Praha 5, Radlická 49, zahájené na návrh věřitelů a) DEREO, spol. s r. o., IČ 256 30 563, se sídlem v Praze 5, Plzeňská 164, a b) Komerční banky, a.s., IČ 453 17 054, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33, o žalobách pro zmatečnost podaných dlužníkem proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. dubna 2007, č. j. -757, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. prosince 2007, č. j. -1089, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. února 2011, č. j. -1195, a o žalobě na obnovu řízení podané dlužníkem proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. dubna 2007, č. j. -757, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. a u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. , o námitce podjatosti, takto:

O d ů v o d n ě n í :

V podání doručeném Městskému soudu v Praze dne 17. 10. 2011 a v řadě dalších navazujících písemností namítl Ing. P. Ch. podjatost mimo jiné všech soudců Vrchního soudu v Praze a žádal, aby byli tito soudci vyloučeni z rozhodování v jeho věci. Jako důvod vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze uvedl Ing. Ch. jejich prokazatelné napojení na organizovaný zločin a účast v kriminálním spolčení, které od 90. let vůči jeho osobě vyvíjí trestnou činnost. Dále upozornil na soustavné ovlivňování rozhodování soudů ve věcech, v nichž vystupuje jako účastník, zločineckými strukturami, jakož i na předjímání výsledků dosud neprovedeného dokazování ze strany soudců.

Předsedkyně senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Eva Keményová předložila předmětný spisový materiál Nejvyššímu soudu k posouzení námitky podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze.

Jak vyplývá ze spisu, věc byla v souladu s rozvrhem práce přidělena k projednání a rozhodnutí senátu 4 Co Vrchního soudu v Praze, který je v roce 2015 tvořen soudci JUDr. Evou Keményovou, JUDr. Miladou Lukáčovou a JUDr. Jiřím Švehlou, potažmo senátu 11 Cmo, zasedajícímu ve shodném složení. Tyto senáty jsou podle rozvrhu práce zastupovány senátem téhož soudu 6 Cmo, jenž se skládá ze soudců JUDr. Hany Voclové, JUDr. Stanislava Bernarda, JUDr. Milady Uhlířové a JUDr. Františka Švantnera. Soudci uvedených senátů Vrchního soudu v Praze se vyjádřili na č. l. 242 spisu tak, že nemají žádný vztah k věci či k účastníkům řízení a ani jim nejsou známy žádné okolnosti, které by odůvodňovaly pochyby o jejich nepodjatosti.

Podle , (dále jen „ “), jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.

O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě ( , věta první, ).

Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je jednotná v tom, že v souladu s ustanovením není přípustné, aby účastník řízení bez dalšího namítal podjatost celého soudu, když podstatnou náležitostí námitky podjatosti je přesné označení soudce, proti němuž námitka směřuje, a uvedení důkazů prokazujících takové tvrzení účastníka řízení. Případná podjatost je výsledkem osobního vztahu soudce k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům, proto je tento poměr nutno zjišťovat individuálně u každého soudce zvlášť (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2011, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2013, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2014, sp. zn. ). Nejvyšší soud se tedy zabýval námitkou podjatosti toliko ve vztahu k těm soudcům Vrchního soudu v Praze, jimž podle rozvrhu práce přísluší rozhodovat v předmětné kauze.

Poměr k věci ve smyslu může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, v němž soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce, či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský, či naopak nepřátelský (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. ).

Vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci lze jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě, respektive když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude s to nezávisle a nestranně rozhodovat (viz kupř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. ).

Je nutno konstatovat, že v podáních Ing. Ch. navzdory jejich obsáhlosti žádné skutečnosti, pro něž by se vyloučení dotčených soudců Vrchního soudu v Praze mohlo jevit ve světle výše popsaných judikatorních východisek adekvátním, nastíněny nejsou. Ing. Ch. svou nedůvěru ve schopnost soudců Vrchního soudu v Praze rozhodovat v jeho věci nestranně odůvodňuje toliko povšechnými a nekonkrétními poukazy na údajné zapojení všech pražských soudů do rozsáhlé zločinecké skupiny, aniž by upřesnil, jaké trestné činnosti se vůči němu měli soudci příslušní k projednání tohoto případu dopustit, či nastínil existenci jiných okolností, jež by umožňovaly přesvědčivě učinit závěr, že má kterýkoli z nich k věci či k účastníkům řízení poměr bránící nezaujatému rozhodování (srovnej obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2014, sp. zn. ). Rovněž údajné předjímání výsledků dokazování dosud neprovedeného zůstává v rovině nekonkrétních náznaků, jež nemohou tak, jak byly Ing. Ch. artikulovány, objektivně vyvolat pochybnost o nepodjatosti kteréhokoli ze soudců ve výroku usnesení vyjmenovaných.

Z naznačených důvodů Nejvyšší soud, rozhodující podle , věty první, , vznesenou námitku podjatosti shledal neopodstatněnou.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 3. listopadu 2015

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.předseda senátu