Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
4DD3CFF8850BF31FC1258963001D92E5.html
HTML · 14.15 KB
No categories available
25 Nd 622/2022
25 Nd 622/2022-46
USNESENÍ
Odůvodnění:
Podáním ze dne 29. 8. 2022, založeným ve spisu Vrchního soudu v Praze sp. zn. Nc 593/2022 , žalobce navrhl mimo jiné vyloučení soudců senátu 101 VSPH, kterému byla přidělena věc k projednávání a rozhodnutí, a to JUDr. Františka Kučery, JUDr. Radky Šimkové, JUDr. Jiřího Karety, JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Jana Pavlíčka, jakož i dalších soudců Vrchního soudu v Praze. Tento návrh odůvodnil tím, že namítá systémovou podjatost soudců Vrchního soudu v Praze a poukázal na některá rozhodnutí vydaná soudci tohoto soudu v jiných řízeních, kde byl žalobce účastníkem.
Ve výroku označení soudci vrchního soudu, jmenovitě senátu 101 VSPH, jemuž byla věc podle rozvrhu práce přidělena, k námitce podjatosti uvedli, že nemají vztah k účastníkům řízení, stejně jako k projednávané věci a žalobce znají jen z úřední činnosti. Dále uvedli, že žalobce v souvislosti s jím zahájenými soudními řízeními a v reakci na procesní postup rozhodujících soudců a na jimi vydaná rozhodnutí podává proti soudcům, včetně soudců senátu 101 VSPH, žaloby. Jednou z nich je i žaloba projednávaná Městským soudem v Praze pod sp. zn. 92 C 49/2022 , v které jsou na straně žalované i JUDr. Radka Šimková, JUDr. Jiří Goldstein a JUDr. Jan Pavlíček.
Námitka podjatosti není důvodná.
Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle § 14 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Vyloučení soudce zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Brání se tím subjektivnímu pohledu na vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity účastníka, soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat o soudcově nepodjatosti.
Soudní praxe (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 30. 10. 2001, sp. zn. 29 Odo 750/2001 ) je jednotná v tom, že soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky nabytými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti. „Důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu výše uvedeného je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. 29 Nd 414/2014 ).
Z vyjádření dotčených soudců se podává, že nic takového dáno není, a žádné rozhodné skutečnosti netvrdí ani účastník řízení, který námitku podjatosti vznesl.
Pochybnost o nepodjatosti ve výroku jmenovaných soudců žalobce dovozuje z okolností jejich rozhodování v jiných právních věcech. Tyto okolnosti, jak vyplývá z výslovné dikce ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. , samy o sobě nemohou být důvodem pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí v konkrétní věci, a to ani v případě, pokud by námitka nesprávného postupu v jiné věci byla opodstatněná.
V usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. 31 Nd 209/2009 , uveřejněném pod číslem 65/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud uzavřel, že soudci soudu, jenž vystupuje za stát v občanském soudním řízení jako jeho organizační složka, nejsou bez dalšího (jen proto, že u takového soudu působí) vyloučeni z projednávání a rozhodnutí příslušné věci. Důvodem k vyloučení soudců vrchního soudu tedy není ani ta skutečnost, že žalobce označil za účastníka na straně žalované i Vrchní soud v Praze.
Nejvyšší soud proto rozhodl, že ve výroku jmenovaní soudci Vrchního soudu v Praze nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí dané věci (§ 16 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
K námitce podjatosti dalších soudců Vrchního soudu v Praze Nejvyšší soud nepřihlížel, neboť námitku podjatosti nelze uplatňovat (ani posuzovat) paušálně ve vztahu ke všem soudcům určitého soudu, nýbrž individuálně vůči jednotlivým soudcům, jejichž rozhodování v dané věci přichází podle rozvrhu práce soudu v úvahu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2013, sp. zn. 23 Nd 267/2013 , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2015, sp. zn. 28 Nd 71/2015 ).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 12. 2022
JUDr. Petr Vojtek předseda senátu