Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3973/2015

33 Cdo 3973/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně L. V., zastoupené Mgr. Janou Šubrtovou, advokátkou se sídlem v Milovicích, Rakouská 686, proti žalované M. N., zastoupené JUDr. Věrou Babíčkovou, advokátkou se sídlem ve Vestci, K Jahodám 173, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2013, č.j. -518, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání žalobkyně, které směřuje (hodnoceno podle obsahu) proti v záhlaví citovanému rozhodnutí v části, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek okresního soudu ze dne 14. 12. 2012, č.j. -410, v zamítavém výroku o věci samé, není přípustné. Dovoláním zpochybněnou právní otázku, která již byla předmětem rozhodování Nejvyššího soudu, odvolací soud vyřešil v souladu s konstantní (jednotnou) judikaturou dovolacího soudu, od níž se nemíní odchýlit ani v souzené věci ( , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 /srov. čl. II bod 1, 7 , čl. II bod 2 /,

dále jen „ “).

K použitelnosti , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“; viz ), obecně se Nejvyšší soud vyjádřil opakovaně tak, že k naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které se zřetelem na všechny okolnosti konkrétního případu z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného (nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce) pochybnosti o hrubé kolizi s dobrými mravy. Obvykle jde o porušení značné intenzity nebo o porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje znaky skutkové podstaty obč. zák., přičemž stupeň závažnosti konkrétního chování obdarovaného je hodnocen podle objektivních kritérií, a nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce (srov. rozsudky ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. , ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. , a ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. ). S tímto výkladem významově korespondují i obecné závěry týkající se aplikace ustanovení obč. zák. vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. , na něž odkazuje dovolatelka. Odvolací soud rozhodl v intencích uvedené judikatury, zohlednil-li, že žalobkyně se na incidentech a antagonistických vztazích mezi účastnicemi, v nichž spatřuje hrubé porušení dobrých mravů, významně podílela či je přímo iniciovala (srov. také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2009, sp. zn. , podle kterého nelze ze zjištění, že chování účastníků bylo v době od podpisu darovací smlouvy do výzvy k vrácení daru charakterizováno vzájemnými útoky /mnohdy za aktivní účasti dárce/, dovodit právní názor, že chování obdarovaného hrubě porušuje dobré mravy a že je tak naplněna jedna ze zákonných podmínek pro vrácení daru ve smyslu obč. zák.).

Námitky, jimiž dovolatelka neuplatnila dovolací důvod uvedený v (výtky proti skutkovým zjištěním), přípustnost dovolání založit nemohou.

Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení , věty první, odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na exekuci.

V Brně dne 29. října 2015

JUDr. Pavel K r b e k

předseda senátu