Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 802/2015

28 Cdo 802/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Krause a soudců Mgr. Miloše Póla a JUDr. Jana Eliáše, PhD., ve věci žalobce: statutární město Karlovy Vary, se sídlem v Karlových Varech, Moskevská 2035/21, IČ 00254657, zastoupeného JUDr. Janou Wenigovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Vítězná 10, proti žalované: Česká republika – Státní pozemkový úřad, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, o náhradu nákladů řízení,vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. září 2014, č. j. -180, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í ( ):

Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 23. dubna 2014, č. j. -124, určil, že žalobce je vlastníkem pozemků blíže specifikovaných ve výroku I., a ve výroku II. rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 57.206,- Kč.

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 24. září 2014, č. j. -180, zastavil odvolací řízení o odvolání žalované (výrok I.), k odvolání žalobce potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II., o nákladech řízení mezi účastníky (výrok II.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.).

Proti výrokům II. a III. usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení , věty první, ), neboť dovoláním označené právní otázky, na jejichž vyřešení závisí napadené rozhodnutí, odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit, a dovolání tak není přípustné (k předpokladům přípustnosti dovolání srov. za situace, kdy dovoláním napadené rozhodnutí nepatří do okruhu rozhodnutí vyjmenovaných v ).

Rozhodovací praxe dovolacího soudu se ustálila na závěru (srov. zejm. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. , uveřejněný pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), že při rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi účastníky po zrušení plenárním nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. (uveřejněným pod č. 116/2013 Sb.), se odměna za zastupování advokátem určí podle ustanovení , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, o mimosmluvní odměně.

V obecné rovině lze k řešené problematice uvést, že § 8 odst. 1 advokátního tarifu stanovuje pravidla pro určení tarifní hodnoty v případě peněžitých plnění a ocenitelných věcí a práv, kdy cenou se rozumí skutečná hodnota věci (nemovitosti) nebo práva vyjádřená cenou v místě a čase obvyklou, zatímco ustanovení § 9 odst. 1 advokátního tarifu se aplikuje tehdy, nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi. Nastane-li taková situace, vychází se [v případě žaloby na určení vlastnictví k nemovité věci] z fixní výše tarifní hodnoty, a to do 31. prosince 2012 podle ustanovení a počínaje 1. lednem 2013 [tedy po novele advokátního tarifu provedené ] postupuje se podle ve spojení s advokátního tarifu.

V tomto případě byla znaleckým posudkem předloženým žalobcem stanovena nikoli cena v místě a čase obvyklá podle , o oceňování majetku, nýbrž cena zjištěná ve smyslu citovaného zákona.

K dovoláním označené otázce stanovení výše odměny za zastupování advokátem ve věcech o určení vlastnického práva k nemovitosti za situace, kdy chybí spolehlivý (ověřitelný) údaj o ceně nemovitosti (kdy není známa cena v místě a čase obvyklá), tedy v situaci, kdy hodnotu věci lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, lze odkázat např. již na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sp. zn. , dle jehož závěrů je pro stanovení odměny advokáta vyloučeno užití obecného ustanovení o tarifní hodnotě ( advokátního tarifu) a je třeba aplikovat ustanovení speciální [s účinností od 1. ledna 2013 – po novele advokátního tarifu – včleněné pod ustanovení advokátního tarifu, dle něhož činí tarifní hodnota 50 000 Kč]. Uvedený závěr Nejvyšší soud akceptoval v řadě svých dalších rozhodnutí, a to nejenom při rozhodování o náhradě nákladů dovolacího řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2015, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2015, sp. zn. ), ale též v rámci dovolacího přezkumu nákladových rozhodnutí soudů nižších stupňů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2014, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2014, sp. zn. ). Zmíněné závěry přitom nekolidují ani s rozhodovací praxí Ústavního soudu (srov. např. usnesení ze dne 17. března 2014, sp. zn. , dostupné na webových stránkách Ústavního soudu www.nalus.usoud.cz).

Předložený znalecký posudek byl opatřen toliko pro potřeby stanovení tarifní hodnoty odměny advokáta, aniž byl potřebný pro rozhodnutí ve věci samé, a nadto nestanovil cenu v místě a čase obvyklou, nýbrž pouze cenu zjištěnou (podle cenového předpisu); při řešení samotného sporu hodnota pozemků nehrála roli. Z podaných důvodů také nelze na daný případ vztáhnout žalobkyní citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2008, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2013, sp. zn. , a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2003, sp. zn. ), jež byla vydána ve sporech o peněžité plnění – zaplacení odměny za právní službu vykonanou advokátem, týkající se penězi bez obtíží ocenitelné věci (kdy stanovení její hodnoty bylo i předmětem posouzení soudu ve věci samé).

Z uvedeného současně vyplývá, že hotové výdaje žalobcem vynaložené na opatření posudku o určení ceny předmětných pozemků nevyhovují kritériu účelnosti takto vzniklých nákladů ( ), jestliže daného posudku nebylo třeba pro posouzení věci samé a navíc nestanovoval cenu v místě a čase obvyklou; za účelně vynaložené náklady ve smyslu lze považovat toliko takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu.

Z podaného je zřejmé, že argumentace dovolatele nenaplňuje žádný z předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu , neboť odvolací soudu se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil.

Za situace, kdy dovolání bylo odmítnuto, rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněno (srov. věty druhé ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. září 2015 Mgr. Petr Kraus

předseda senátu