Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3276/2015

32 Cdo 3276/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyň a) Alia Trade, s. r. o., se sídlem v Praze 1, Jánský vršek 6, identifikační číslo osoby 25 66 11 91, zastoupené JUDr. Petrem Břízou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Jánský vršek 311/6, b) Creatis, a. s., se sídlem v Praze 1, Jánský vršek 6, identifikační číslo osoby 00 55 31 66 a c) A. T., proti žalovaným 1) J. H., 2) Ing. V. H., oběma zastoupeným JUDr. Ing. Františkem Fílou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 5, K Radotínu 15 a 3) Nakladatelství H + H Vyšehradská, s. r. o., se sídlem v Jinočanech, Komenského 236, identifikační číslo osoby 25 67 32 20, o zaplacení částky 60 935 046 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. prosince 2014, č. j. -889, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením k odvolání žalobkyně a) zrušil rozsudek ze dne 20. dubna 2010, č. j. -649, kterým Městský soud v Praze zamítl žalobu o zaplacení částky 60 935 046 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.) a o svědečném (výrok III.), a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podali všichni žalovaní dovolání s odůvodněním, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dále se domnívají, že „předmětná věc je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, když dle jejich názoru má dovolací soud jiný náhled na řešení otázky, pro kterou se podává toto dovolání“. Jako dovolací důvod uvádějí, že napadené usnesení bylo vydáno „v rozporu s ustanovením a “ (jde o , o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen „ “). Navrhují, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil.

Žalobkyně a) navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl, případně aby jej jako nedůvodné zamítl a přiznal jí náhradu nákladů „odvolacího řízení“.

Vzhledem k datu vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Z ustanovení vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Tvrzení, podle kterého napadené rozhodnutí řeší otázku hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. tato otázka je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení jen tehdy, je-li z dovolání patrno, o kterou otázku jde a od které ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje, resp. je-li tvrzeno, že tato otázka je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, musí být z dovolání zřejmé, v kterých rozhodnutích byla tato otázka dovolacím soudem rozhodnuta rozdílně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či jeho usnesení ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , a ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. , jež jsou veřejnosti dostupná, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, na jeho webových stránkách).

Těmto požadavkům dovolatelé nedostáli, neboť žádnou otázku hmotného ani procesního práva neformulovali. Jejich odkaz na rozsudek ze dne 31. října 2006, sp. zn. , není správný, neboť Nejvyšší soud se v tomto rozhodnutí zabýval otázkou určení okamžiku, kdy došlo ke stavení běhu promlčecí lhůty. V projednávané věci však odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že odvolací soud pochybil, pokud rozhodl ve věci samé dříve, než uplynula lhůta pro podání dovolání proti procesnímu rozhodnutí o přistoupení účastníků do řízení na stranu žalobkyně.

Odkazují-li dovolatelé na rozhodnutí Ústavního soudu, pak tato rozhodnutí nejsou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu v intencích ustanovení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. listopadu 2013, sp. zn. ).

Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení odmítl jako nepřípustné.

Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že směřují-li dovolatelé většinu argumentace k tvrzení, že soud porušil konkrétní ustanovení , pokud rozhodl o přistoupení žalobkyň b) a c) do řízení, zpochybňují tím závěry usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. prosince 2012, č. j. -788. Nejvyšší soud však dovolání proti tomuto rozhodnutí usnesením ze dne 24. června 2014, sp. zn. 3389/2013, zamítl.

O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. ustanovení ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. září 2015

JUDr. Hana G a j d z i o k o v á

předsedkyně senátu