Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1782/2015

26 Cdo 1782/2015

U S N E S E N Í

JUDr. T. P.

Karlem Volfem

, advokátem se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty 3163/28, proti žalovanému

J. D., Ph.D.

, , o vyklizení garážového stání, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. září 2014, č. j. -188, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2014, č. j. -188, není přípustné podle ustanovení , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. Čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „ “, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce, zda lze zamítnout žalobu na vyklizení nebytové jednotky s poukazem na ustanovení , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 – dále jen „obč. zák.“ (z něhož je třeba i nadále vycházet – viz , 3 , ), srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. , uveřejněný pod č. 15/2015 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

V souladu s ustálenou praxí dovolacího soudu je i závěr odvolacího soudu, že výkon práva žalobce, realizovaný podanou žalobou na vyklizení, je v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák., neboť jeho úvaha z pohledu zjištěných skutečností není zjevně nepřiměřená (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2015, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. ). Při posouzení dané věci podle § 3 odst. 1 obč. zák. odvolací soud zohlednil nejen poměry na straně dovolatele, nýbrž také okolnosti na straně žalovaného (zejména, že žalovaný splnil veškeré náležitosti podle budoucí kupní smlouvy, uhradil kupní cenu, několik let užíval garážové stání s vědomím i vůlí vlastníka a pouze z liknavosti vlastníka a jeho následného konkurzu nedošlo k očekávané realizaci převodu garážového státní do jeho vlastnictví). Proto lze v tomto konkrétním případě odepřít právo na vyklizení předmětné nemovitosti (garáže) i s přihlédnutím ke společnému zájmu věřitelů insolvenčního dlužníka a uzavřít, že legitimní očekávání nabytí majetku žalovaným představuje překážku pro vyhovění jinak důvodnému nároku žalobce na ochranu jeho vlastnického práva žalobou na vyklizení. Uvedené závěry jsou rovněž v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Ústavního soudu (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 7. 2015, sp. zn. ).

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení věty první odmítl.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. září 2015

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu