Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1686/2015

32 Cdo 1686/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně ČSOB Leasing, a. s., se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 310/60, identifikační číslo osoby 63 99 89 80, zastoupené JUDr. Jiřím Vlasákem, advokátem se sídlem v Praze 7, Jankovcova 1518/2, proti žalovanému J. B., zastoupenému Mgr. Martinou Pekárkovou, advokátkou se sídlem v Horoměřicích, Nebušická 709, o zaplacení částky 19 219 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. listopadu 2014, č. j. -144, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 10. října 2013, č. j. -85, v části výroku I., v níž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 18 250 Kč s příslušenstvím (první výrok), změnil jej v části výroku I., jíž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 969 Kč, tak, že žalobu zamítl (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (třetí a čtvrtý výrok).

Žalovaný napadl dovoláním „všechny výroky odvolacího soudu, neboť jeho rozhodnutí, a jeho odůvodnění jsou při řádném prověření skutkového stavu vázaného na předložené průvody (a na jejich obsah) v nesouladu s jejich právní interpretací a subsumací pod příslušné normy hmotného práva“. Dovolatel má za to, že odvolací soud se odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu, a navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že žaloba se zamítá, případně aby rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II, přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. článku II, přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - (dále též jen „ “) ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Z ustanovení vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení ve znění účinném od 1. ledna 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , ze dne 25. září 2013, sp. zn. , a ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. , jež jsou veřejnosti dostupná, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách). Takový předpoklad přípustnosti dovolání se však z dovolání nepodává, neboť dovolatel neodkázal na žádná rozhodnutí dovolacího soudu, z nichž by vyplývala ustálená rozhodovací praxe, od které se měl odvolací soud odchýlit. Nadto dovolatel, ač zastoupen advokátkou, přes správné poučení odvolacím soudem, ve svém sice rozsáhlém, ale obsahem chaotickém dovolání žádnou konkrétní otázku hmotného ani procesního práva nevymezil. Pouhý nesouhlas dovolatele s právním posouzením věci soudy nižších stupňů ani polemika se skutkovými závěry nemohou založit přípustnost dovolání.

Uvádí-li dovolatel, že se odvolací soud odchýlil od rozsudku „Nejvyššího soudu SSR“ ze dne 27. srpna 1986, sp. zn. , přehlíží, že o rozhodnutí dovolacího soudu nejde. V citovaném rozhodnutí je výslovně uvedeno, že Nejvyšší soud Slovenské socialistické republiky v dané věci rozhodoval ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem Slovenské socialistické republiky. V době vydání onoho rozhodnutí dovolání jakožto mimořádný opravný prostředek v československém právním řádu nebylo zakotveno (srov. ve znění do 31. prosince 1991). Citované rozhodnutí proto nelze označit za judikaturu dovolacího soudu ve smyslu ustanovení ve znění účinném od 1. ledna 2013 a dovolatelem tvrzený předpoklad přípustnosti dovolání není naplněn.

Současná právní úprava dovolacího řízení předpokládá, že dovolací soud se bude při posouzení přípustnosti dovolání zabývat právní otázkou, kterou dovolatel konkrétně vymezí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2004, pod číslem 132, usnesení téhož soudu ze dne 30. ledna 2008, sp. zn. , implicite též nález Ústavního soudu ze dne 20. února 2003, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod číslem 23/2003). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě, správně a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal neomezenou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. , či usnesení ze dne 14. září 2010, sp. zn. ). Je zjevné, že dovolatelova rozsáhlá polemika se závěry odvolacího soudu výše uvedeným požadavkům nevyhovuje.

Tvrdí-li dovolatel, že se odvolací soud nevypořádal s jeho „kompenzačními námitkami“ ani s dalšími tvrzeními, aniž by však formuloval jakoukoliv otázku procesního práva, nejsou tyto námitky případných vad řízení relevantní, neboť podle ustanovení dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Pro úplnost dovolací soud dodává, že podle ustálené judikatury je soud povinen uvést důvody pro své rozhodnutí, avšak tato povinnost nemůže být chápána jako příkaz předložit detailní odpověď na každý argument; rozsah této povinnosti se může lišit podle povahy rozhodnutí, přičemž její splnění může být hodnoceno pouze ve světle konkrétních okolností případu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 11. června 2009, sp. zn. , in www.usoud.cz, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. prosince 2014, sp. zn. ). Jak vyplývá z odůvodnění rozsudku, odvolací soud se námitkami žalovaného zabýval a vypořádal se s nimi v dostatečném rozsahu.

Kritizuje-li dovolatel správnost skutkových zjištění odvolacího soudu, nejsou tyto námitky způsobilým dovolacím důvodem (srov. ustanovení ).

Dovolatel napadl rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu. K podání dovolání proti druhému výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn výrok rozsudku soudu prvního stupně tak, že žaloba se co do částky 969 Kč zamítá, není dovolatel subjektivně oprávněn, neboť z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že dovolání může podat jen ten účastník řízení, jemuž nebylo rozhodnutím odvolacího soudu vyhověno, popřípadě jemuž byla tímto rozhodnutím způsobena újma na jeho právech. Uvedeným výrokem rozsudku odvolacího soudu nebyla žalovanému způsobena žádná újma na jeho právech, neboť jeho procesnímu návrhu na zamítnutí žaloby bylo tímto výrokem vyhověno.

Dovolání proti výrokům o nákladech řízení není přípustné vzhledem k ustanovení , poněvadž výše nákladů řízení, k jejichž úhradě byl žalovaný zavázán za řízení před soudem prvního stupně (29 636,22 Kč) a za odvolací řízení (8 505,09 Kč), nepřevyšuje částku 50 000 Kč (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sp. zn. , a ze dne 26. listopadu 2013, sp. zn. ).

Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání proti rozsudku odvolacího soudu odmítl podle ustanovení

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení větu druhou ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 21. září 2015

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu