Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 674/2015

23 Cdo 674/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobceM. B., zastoupeného Mgr. Janou Gavlasovou, advokátkou, se sídlem v Chýni, Západní 449, proti žalované Mercedes-Benz Financial Services Česká republika s.r.o., se sídlem v Praze 4, Daimlerova 2296/2, identifikační číslo osoby 63997240, zastoupené JUDr. Monikou Linhartovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Široká 6, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. září 2014, č. j. -152, takto:

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. července 2010, č. j. -70, ve znění opravného usnesení ze dne 15. listopadu 2011, č. j. -99, zamítl žalobu, aby rozhodčí nález rozhodce JUDr. Evy Pulzové ze dne 27. srpna 2009, sp. zn. R 1071/09, byl zrušen (bod I. výroku). Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).

K odvolání žalobce odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně v bodě I. výroku potvrdil a v bodě II. výroku jej potvrdil v opraveném znění (první výrok). Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího a dovolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně v plném rozsahu, podal žalobce dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení

K dovolání žalobce se žalovaná vyjádřila tak, že je považuje za nepřípustné, případně nedůvodné.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a dále čl. II bodu 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014.

Dle ustanovení pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle může být dovolacím důvodem jen nesprávné právní posouzení věci. K náležitostem dovolání patří mj. i vymezení důvodu dovolání ( ), tj. z dovolání musí vyplývat, které otázky hmotného či procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí spočívá, vyřešil odvolací soud chybně, a proč tyto závěry považuje dovolatel za nesprávné. Dovolatel musí ( ) rovněž uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v považuje za splněné.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. větu první ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení skutečně splněna jsou.

Protože dovolání může být podle ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Namítá-li dovolatel, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při posouzení otázky existence překážky věci pravomocně rozsouzené, pak přípustnost dovolání nezakládá. Dovolatel neuvádí žádná konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu, od nichž (resp. od závěrů v nich vyslovených) by se odvolací soud v předmětné věci měl odchýlit. Navíc je rozhodnutí odvolacího soudu ohledně této otázky (na rozdíl od mínění dovolatele) v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne 25. března 2002, sp. zn. , či ze dne 18. října 2004, sp. zn. ), když v daném případě není sporu o tom, že účastníci tohoto řízení nejsou totožnými s účastníky řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. .

Dovolání nečiní přípustným ani argumentace žalobce týkající se otázky absolutní neplatnosti rozhodčí doložky. Dovolatel v této souvislosti tvrdí, že odvolací soud posoudil uplatnění námitky absolutní neplatnosti rozhodčí doložky v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Odvolací soud však postupoval zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, když zohlednil skutečnost, že žalobce v průběhu řízení před soudem prvního stupně neuvedl žádná rozhodná skutková tvrzení k neplatnosti rozhodčí doložky, ani neučinil odpovídající návrhy důkazů k prokázání těchto tvrzení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2003, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 45/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2008, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 101/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Na tom přitom nic nemění ani skutečnost, že se mělo jednat o skutková tvrzení a návrhy důkazů, které by mohly případně vést k závěru o absolutní neplatnosti právního úkonu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2008, sp. zn. ).

Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v

Jelikož dovolatel podal dovolání proti všem výrokům odvolacího soudu, dovolací soud konstatuje, že dovolání do výroků, jimiž odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, bylo rovněž odmítnuto. Dovolatel nevymezuje, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání do výroků o nákladech řízení (srov. ustanovení a ustanovení až ). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Chybí-li, Nejvyššímu soudu nezbývá, než dovolání odmítnout (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2013, sp. zn. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. , dostupným z nalus.usoud.cz).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. srpna 2015

JUDr. Pavel Horák, Ph.D.

předseda senátu