Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3589/2015

29 Cdo 3589/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Zavázalem v právní věci žalobkyně Československé obchodní banky, a. s.,se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, PSČ 150 57, identifikační číslo osoby 00001350, proti žalovanému Ing. P. B., zastoupenému Mgr. Jindřichem Skácelem, advokátem, se sídlem v Brně, Zachova 633/4, PSČ 602 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. února 2014, č. j. -143, takto:

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 13. března 2013, č. j. -81, ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 4. května 2012, č. j. -9, kterým uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 1.388.046,52 Kč s 6% úrokem z částky 6.871.378,37 Kč od 14. června 2010 do 25. srpna 2010, z částky 6.471.378,37 Kč od 26. srpna 2010 do 9. září 2010, z částky 6.448.189,52 Kč od 10. září 2010 do 29. září 2010, z částky 6.146.812,25 Kč od 30. září 2010 do 28. října 2010, z částky 5.846.580,92 Kč od 29. října 2010 do 29. listopadu 2010, z částky 5.545.648,31 Kč od 30. listopadu 2010 do 30. prosince 2010, z částky 5.244.410,74 Kč od 31. prosince 2010 do 30. ledna 2011, z částky 4.943.743,89 Kč od 31. ledna 2011 do 27. února 2011, z částky 4.643.743,89 Kč od 28. února 2011 do 30. března 2011, z částky 4.335.227,04 Kč od 31. března 2011 do 28. dubna 2011, z částky 4.023.954,79 Kč od 29. dubna 2011 do 30. května 2011, z částky 3.713.095,36 Kč od 31. května 2011 do 29. června 2011, z částky 3.399.612,28 Kč od 30. června 2011 do 28. července 2011, z částky 3.084.187,20 Kč od 29. července 2011 do 30. srpna 2011, z částky 2.759.179,30 Kč od 31. srpna 2011 do 29. září 2011, z částky 2.371.316,16 Kč od 30. září 2011 do 30. října 2011, z částky 2.032.017,27 Kč od 31. října 2011 do 29. listopadu 2011, z částky 1.690.815,24 Kč od 30. listopadu 2011 do 29. prosince 2011 a z částky 1.388.046,52 Kč od 30. prosince 2011 do zaplacení, dále směnečnou odměnu ve výši 4.626,82 Kč a na náhradě nákladů řízení částku 69.630 Kč, (výrok I.) a rozhodl o nákladech námitkového řízení (výrok II.).

Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení věty první , (dále jen „ “), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dle ustanovení pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. a ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 80/2013“ a „R 4/2014“), jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. a usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. , ze dne 12. února 2014, sp. zn. , ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. , ze dne 13. listopadu 2014, sp. zn. a ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. . Tomuto požadavku přitom dovolatel zjevně nedostál.

V posuzované věci dovolatel k otázce přípustnosti dovolání pouze uvedl, že „v této právní věci měly být odvolacím soudem řešené právní otázky (…) posouzeny jinak“.

Uvedený argument však způsobilým vymezením přípustnosti dovolání v režimu ustanovení není, když významově neodpovídá žádnému z tam uvedených hledisek (srov. shodně např. důvody R 80/2013 nebo R 4/2014). Mělo-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“ (srov. znění ), šlo by o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu , jen tehdy, bylo-li by z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit. Ani takový údaj se však z dovolání nepodává.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. srpna 2015

JUDr. Jiří Zavázal

předseda senátu