Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 7/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Petra Banasinského, zastoupeného Mgr. Jindřichem Skácelem, advokátem se sídlem v Brně, Zachova 4, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2015, č. j. -229, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 2. 2014, č. j. -143, a Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 3. 2013, č. j. -81, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností došlou dne 4. 1. 2016, splňující formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel jako aval směnky domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí vydaných ve směnečném řízení. Napadenými rozhodnutími bylo podle stěžovatele porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces ve smyslu d a Úmluvy na ochranu lidských práv a základních svobod, neboť soudy bez řádného zdůvodnění neprovedly navržený důkaz a nepřípustně přenesly důkazní břemeno o prezentaci směnky na stěžovatele.

Ústavní soud si k posouzení stížnosti vyžádal soudní spis, dospěl však k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů:

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti toliko opakuje námitky, které již neúspěšně uplatnil v odvolání a dovolání; obecné soudy se však v odůvodnění svých rozhodnutí s nimi řádně vypořádaly. Důvody neprovedení důkazu insolvenčním spisem byly odvolacím soudem vysvětleny - nebyl proveden pro zjevnou nadbytečnost - přičemž Ústavní soud navíc z obsahu spisu zjistil, že stěžovatel tento důkaz navrhoval k prokázání jednání remitenta směnky v rozporu s dobrými mravy a zásadou poctivého obchodního styku, nikoliv k prokázání obsahu dohody o vyplňovacím právu směnky. Rozložení důkazního břemene prezentace směnky, jak jej aplikoval nalézací soud, odpovídá právní úpravě, proto odvolací soud i tuto námitku označil za nedůvodnou. Rovněž nelze přisvědčit stěžovateli v jeho tvrzení, že odvolací soud neuznal jeho kauzální námitku proto, že "nespecifikoval, v čem a jak měl žalobce vyplnit směnku v rozporu s vyplňovacím právem" - odvolací soud nepřihlédl k této kauzální námitce z jiného důvodu. Učinil tak proto, že stěžovatel netvrdil, že by ohledně směnky byla uzavřena dohoda o vyplňovacím právu a ani netvrdil její obsah - namítal toliko porušení úvěrových podmínek žalobce, což soud označil jako nedostatečné pro akceptaci kauzální námitky. Soudy se zjevně vypořádaly i s touto kauzální námitkou a z pohledu práva stěžovatele na spravedlivý proces jim proto nelze vytknout pochybení.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti; není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutích v něm vydaných) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Stěžovatel se v ústavní stížnosti primárně dovolává porušení y, jímž je garantováno, že každý se může domáhat svého práva stanoveným způsobem u nezávislého a nestranného soudu. Je však zřejmé, že toto právo mu upřeno nebylo; dostalo se mu adekvátního postavení účastníka řízení, proti nepříznivému rozhodnutí soudu prvního stupně mu byl k dispozici opravný prostředek, který využil; odvolací soud se jím zabýval věcně a s námitkami, které v něm stěžovatel uplatnil, se podrobně vypořádal. To je v zásadě vše, co lze z y pro ústavněprávní přezkum v tomto případě vyvodit a Ústavní soud považuje napadená rozhodnutí z tohoto hlediska za ústavně konformní.

Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, proto rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení tak, že ji jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. března 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu