Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 514/2015

30 Cdo 514/2015

U S N E S E N Í

Ing. Z. V.,

zastoupené JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 32/22, proti žalované

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

,

se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím, vedené

u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 8. 2014, č. j. -127, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 27. 1. 2014, č. j. -110, kterým byla zamítnuta žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč s úrokem ve výši 21 % ročně z částky 105 000 Kč od 19. 3. 1997 do zaplacení.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “.

Ani jedna z otázek, jež žalobkyně v dovolání uvedla, nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu a žalobkyně ani neuvedla argument, jenž by mohl vést k přehodnocení stávajících judikatorních závěrů. Dovolací soud rovněž neshledává, že by nastíněné otázky byly jím rozhodovány rozdílně. K obdobným námitkám, jaké žalobkyně předložila, se dovolací soud vyjádřil ve skutkově takřka totožných případech, např. v usnesení ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. , na jehož odůvodnění lze v podrobnostech odkázat.

Pro úplnost dovolací soud podtrhuje, že ke vzniku škody spočívající ve ztrátě pohledávky dochází okamžikem, kdy je vzhledem k okolnostem případu nepochybné, že pohledávka za dlužníkem je nevymahatelná (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 64/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Z tohoto vyplývá, že měla-li žalobkyně, navzdory případnému nezákonnému rozhodnutí či nesprávnému úřednímu postupu, možnost svou pohledávku vymoci v občanskoprávním řízení (jež představuje primární prostředek ochrany soukromého práva), nelze hovořit o vzniku škody způsobené při výkonu státní moci. Patří zde též připomenout, že Ústavní soud ve své rozhodovací praxi (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2015, sp. zn. ) opakovaně konstatoval: „Zakotvení práv poškozeného do trestního řádu je nutno chápat jen jako beneficium legis dané zákonodárcem. Nejedná se o základní právo zaručené ústavním pořádkem (obdobně viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. , ). Platí proto, že poškozený má svá práva primárně uplatňovat v občanském soudním řízení (…).“

Otázkou, zda dochází ke stavení promlčecí doby v adhezním řízení uplatněného práva na náhradu škody za situace, že je následně zjištěno, že trestní stíhání nebylo řádně zahájeno, a tedy ani neprobíhalo, se dovolací soud zabýval opakovaně. Uvedenou právní otázku odvolací soud vyřešil ve shodě s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. ), jež je též souladná s rozhodovací praxí Ústavního soudu (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. ).

Žalobkyně se dovolává proti rozhodnutí odvolacího soudu výslovně v celém rozsahu, tedy směřuje též proti výroku o náhradě nákladů řízení. V tomto rozsahu však dovolání neobsahuje údaje o tom, v čem je spatřováno splnění předpokladů jeho přípustnosti ( ), a v dovolacím řízení proto nelze v daném rozsahu pro vady dovolání pokračovat.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 8. 2015

JUDr. František Ištvánek

předseda senátu