Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1719/10

Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. Š., JUDr. Jaromírem Josefem, advokátem, se sídlem Masarykovo nám. 8, 695 01 Hodonín, proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 8. 9. 2009, č. j. -215, a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 11. 2009, sp. zn. , za účasti Okresního soudu v Hodoníně a Krajského soudu v Brně jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 14. 6. 2010, stěžovatel napadl rozsudek Okresního soudu v Hodoníně (dále jen "okresní soud") ze dne 8. 9. 2009, č. j. -215 (dále jen "rozsudek"), kterým byla obžalovaná R. G. zproštěna obžaloby pro skutek, ve kterém byl obžalobou spatřován trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 3 zákona č. 140/1961 Sb. trestního zákona (dále jen "trestní zákon"). Rovněž napadl usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") ze dne 10. 11. 2009, sp. zn. (dále jen "usnesení"), jímž bylo zamítnuto stěžovatelovo odvolání a odvolání státního zástupce proti rozsudku.

Stěžovatel namítá, že mu byla odňata možnost uplatnit svá práva jakožto osoby poškozené, čímž bylo porušeno jeho ústavní právo na spravedlivý proces zakotvené v d (dále jen ""). Okresní soud mu do dnešního dne nedoručil opis obžaloby, jak stanoví § 196 zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (dále jen "trestní řád") a rovně rozsudek, jak stanoví § 130 odst. 1 stejného právního předpisu. Dále způsob vyjádření stanoviska soudu na žádost stěžovatele ze dne 2. 7. 2009 na uplatnění jeho procesních práv neučinil formou usnesení podle § 206 odst. 3 trestního řádu, ale jen formou sdělení s datem 10. 8. 2009. Okresní soud stěžovateli znemožnil uplatnit procesní práva daná mu podle § 43 a § 46 trestního řádu a to přístup do spisu, dávání návrhů na doplnění dokazování, možnost vyjádřit se před koncem procesu, nebyl informován o termínech hlavních líčení. Ani vyrozumění a zajištění účasti stěžovatele u veřejného zasedání krajského soudu a sdělení tohoto soudu, že stěžovatel je v pozici poškozeného, nemůžou konvalidovat procesní vady řízení před soudem prvního stupně.

Stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí zrušil.

II.

rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů podle o Ústavním soudu (dále jen "") návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud takto Ústavní soud dojde k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Nutno připomenout, že úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (y (dále jen [Ústava"]). Fyzická nebo právnická osoba může podat ústavní stížnost proti zásahu orgánu veřejné moci pouze jestliže tvrdí, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda. Ústavní soud není vrcholem soustavy orgánů veřejné moci a není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do jejich rozhodování a procesních postupů. Tato maxima je prolomena jen tehdy, pokud by na úkor stěžovatele veřejná moc vykročila z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv a svobod (, písm. d)y).

K porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele však nemohlo dojít, neboť napadeným rozhodnutím nebylo autoritativně zasaženo do jeho právní sféry a obsahově rozhodováno o jeho právech či povinnostech. Podle trestního řádu má poškozený právo činit návrhy na doplnění dokazování, nahlížet do spisů, zúčastnit se hlavního líčení a veřejného zasedání konaného o odvolání a před skončením řízení se k věci vyjádřit; poškozený, který má podle zákona proti obviněnému nárok na náhradu škody, jež mu byla trestným činem způsobena, je oprávněn také navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost nahradit tuto škodu. V trestním řízení však nejde v prvé řadě o věc a právo poškozeného či jakékoliv jiné fyzické nebo právnické osoby (jak to vyplývá z a 38 odst. 2y), ale o právo a věc státu (y), aby bylo ve veřejném zájmu stíháno a odsuzováno jednání, které zákon označuje za trestné. Ústavní soud zakotvení těchto práv poškozeného do trestního řádu chápe jako beneficium legis dané zákonodárcem. Nejedná se o základní práva zaručená ústavním pořádkem (obdobně viz např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

in http://www.usoud.cz). Nutno zdůraznit, že existence nebo neexistence předchozího formálního postavení poškozeného není zásadně rozhodná pro posouzení nároků eventuálně uplatňovaných v řízení občanskoprávním.

Je na okraj Ústavní soud v obecné rovině dodává, že z pohledu ústavního přezkumu případná pochybení v postupu soudu prvého stupně zásadně mohou být postupem soudu stupně druhého napravena (srovnej usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

in http://www.usoud.cz).

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za zjevně neopodstatněnou a podle o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. listopadu 2010

Vojen Güttler, v.r.

předseda senátu