Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2833/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně DEBT COLLECTORS s.r.o. se sídlem v Děčíně, Na Stráni 545/40, identifikační číslo osoby 254 46 061, zastoupené JUDr. Otakarem Pazdziorou, advokátem se sídlem v Děčíně, Řetězová 2, proti žalovanému P. M., zastoupenému Mgr. Luďkem Hladěnou, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 38, o zaplacení 220.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. března 2015, č. j. -71, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. března 2015, č. j. -71, potvrdil rozsudek ze dne 5. listopadu 2014, č. j. -38, kterým Okresní soud v Nymburce zamítl žalobu, jíž žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení 220.000,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení, a rozhodl o nákladech řízení; odvolací soud současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které není podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1 a 7 , čl. II bod 2 – dále jen „“), přípustné.

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil o ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Stejně tak spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. ).

I když v dovolání není výslovně uvedeno, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (je zde pouze citována část ustanovení ), z obsahu dovolání se podává, že podle dovolatelky se měl odvolací soud při řešení otázky uznání dluhu odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od rozhodnutí ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. , a ze dne 12. 12. 2012, sp. zn. , uzavřel-li, že písemnost z 29. 4. 2008 nemá náležitosti uvedené v , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. – dále jen „obč. zák.“).

Odvolací soud při právním posouzení věci z hlediska aplikace § 558 obč. zák. vycházel ze zjištění, že 29. 4. 2008 podepsali účastníci písemnost označenou jako „Dohoda o narovnání“, z níž se podává, že věřitel (žalobkyně) poskytl dlužníkovi (žalovanému) „finanční půjčku v hotovosti“ (výše půjčky zde není specifikována) a že dlužník „do dohodnutého termínu, tzn. do dne 18. dubna 2008 svůj závazek nesplnil a půjčku nesplatil“; písemnost obsahuje prohlášení dlužníka, že „tento svůj závazek uznává co do důvodu a výše a zavazuje se, že věřiteli zaplatí částku ve výši 220.000,- Kč se smluvním úrokem ve výši 1.000,- Kč“ dohodnutým způsobem (tj. v tam sjednaných splátkách a termínech). Existence půjčky ve výši 220.000,- Kč splatné do 18. 4. 2008 nebyla v řízení prokázána. K datu 29. 4. 2008 existovalo mezi účastníky více závazkových vztahů z titulu půjček (nikoli toliko jediná půjčka splatná do 18. 4. 2008 se zůstatkem ve výši 220.000,- Kč). Na podkladě těchto zjištění uzavřel, že písemnost nepředstavuje platné uznání dluhu ve smyslu ustanovení § 558 obč. zák., neboť je v ní nedostatečně určitě vymezen uznávaný dluh co do jeho skutkového základu.

Odvolací soud se při posouzení uznání dluhu obsaženého vě datované dnem 29. 4. 2008 nikterak neodchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu. Dovolatelka se mýlí, dovozuje-li, že odvolací soud nerespektoval závěry, které Nejvyšší soud přijal v jí označených rozhodnutích. Nepřiléhavě porovnává skutkově odlišné případy. V rozsudku ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. , Nejvyšší soud dovodil, že přímo v uznávacím projevu sice není nezbytné uvést výslovně důvod dluhu, avšak uznávací projev musí obsahovat takové údaje, z nichž za případné pomoci výkladu podle obč. zák. důvod dluhu nepochybně vyplývá, tzn. musí být buď označeno, jakého dluhu se uznání týká nebo v čem dluh (skutkově) spočívá. Vzhledem k obligatorní písemné formě úkonu musí být tyto údaje obsaženy v písemném projevu vůle nebo alespoň z něj musí bez pochybností vyplývat; nestačí, ví-li dlužník i věřitel, o jaký dluh a v jaké výši se jedná. Vycházel přitom ze zjištění, že vě obsahující uznávací prohlášení dlužník potvrdil, že si od věřitele postupně půjčoval finanční prostředky, které dosud nesplácel, bylo zde uvedeno datum poslední půjčky, přičemž z jiné písemnosti byl seznatelný i údaj o v pořadí první půjčce; bylo tudíž nepochybně zjištěno, kterých konkrétních půjček se uznání dluhu týkalo. Naproti tomu v nyní posuzovaném případě vycházel odvolací soud ze zjištění, že účastníci uzavřeli více půjček, avšak z uznávacího prohlášení nevyplynulo, že částka, kterou žalovaný uznal jako svůj dluh vůči žalobci, představuje jejich nedoplatek; jako důvod dluhu je zde uvedena půjčka, jejíž existence nebyla v řízení prokázána. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2012, sp. zn. , dovolatelka nesprávně interpretuje a zejména přehlíží, že v tam posuzované věci uznal dlužník co do důvodu dluh z jediné půjčky, kterou mu věřitel poskytl a která je v uznávacím prohlášení specifikována datem splatnosti.

Nejvyšší soud nepřípustné dovolání podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být v posuzovaném případě zdůvodněn ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný žádný opravný prostředek.

V Brně dne 27. srpna 2015

JUDr. Ivana Zlatohlávková

předsedkyně senátu