Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 4515/2014

22 Cdo 4515/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně MEFIN, s. r. o., IČO: 26080397, se sídlem v Rudolfově, Adamovská 332, zastoupené Mgr. et Mgr. Václavem Sládkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 51/39, proti žalovaným: 1) Ing. M. J., Č. B., 2) Ing. M. Š., B., 3) K. Z., D. S., a 4) Z. Z., tamtéž, všem zastoupeným Mgr. Andreou Tetourovou, obecnou zmocněnkyní, bytem v Českých Budějovicích, Plavská 1981/13, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. července 2014, č. j. -152, takto:

Okresní soud v Jindřichově Hradci (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. dubna 2014, č. j. -127, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že

„ zemřelý Ing. J. Z., J. H., byl ke dni svého úmrtí, tedy ke dni 22. 6. 2013, vlastníkem spoluvlastnického podílu ve výši ideální 1/5 na pozemku parc. č. 559/2 – zahrada, zapsaném u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Třeboň, LV č. 780 pro k. ú. B., obec T., a určení, že zemřelý Ing. J. Z.,…, byl ke dni svého úmrtí, vlastníkem 20% obchodního podílu po zůstavitelce Ing. I. Z., posledně J. H., jakožto společníkovi v obchodní společnosti INTERTRADE CZ s. r. o., IČ: 26077701, se sídlem Praha 4, Krč, Pujmanové 1221/4, PSČ 140 00, zapsané v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, vložce 126874, ve výši 70/210“

(výrok I.). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.).

Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 9. července 2014, č. j. -152, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje v (dále jen „ “) a jako důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci. Domnívá se, že přestože obdobná otázka byla již Nejvyšším soudem v rozhodnutí sp. zn. ze dne 8. dubna 2014 řešena, měla by být s ohledem na specifika a účel exekučního řízení posouzena jinak. Navrhuje, aby dovolací soud změnil napadený rozsudek odvolacího soudu tak, že podané žalobě zcela vyhoví a žalobkyni přizná náhradu nákladů řízení, nebo napadený rozsudek odvolacího soudu zruší a věc mu vrátí k dalšímu řízení.

Žalovaní s dovoláním žalobkyně nesouhlasí. Napadené rozhodnutí je podle jejich názoru v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Navrhují proto, aby bylo dovolání odmítnuto, případně zamítnuto.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, spolu s vyjádřením k dovolání tvoří součást procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Dovolatelka se domáhala určení vlastnického práva s tím, že namítala neplatnost dohody o vypořádání dědictví po Ing. I. Z., protože se jí Ing. J. Z. vzdal v rozporu s (resp. ve znění účinném do 31. října 2009) , exekučního řádu (dále jen „ “), části svého zákonného dědického podílu. Domnívá se, že obsah tohoto ustanovení interpretovaly soudy obou stupňů rozporně s jeho účelem. K rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. uvedla, že se odchyluje od dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.

Oproti přesvědčení dovolatelky je rozhodnutí odvolacího soudu, stejně jako rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2014, sp. zn. , na něž v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud odkázal, v souladu s judikaturou dovolacího soudu. Nejvyšší soud opakovaně vyjádřil závěr, že se nelze s úspěchem domáhat určení neplatnosti dohody dědiců o vypořádání dědictví pravomocně schválené usnesením soudu vydaným v řízení o dědictví - srov. např. usnesení ze dne 18. prosince 2008, sp. zn. nebo rozsudek ze dne 26. srpna 2008, sp. zn. (obě rozhodnutí jsou zveřejněna na www.nsoud.cz).V rozsudku ze dne 8. dubna 2014, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 87/2014, dovolací soud uvedený závěr upřesnil ve vztahu k ust. exekučního řádu. Podle tohoto rozhodnutí „usnesení, jímž soud pravomocně schválil dohodu o vypořádání dědictví, je závazné ( a 4 ) pro všechny soudy a taktéž i pro soudního exekutora, na nějž stát přenesl část svých mocenských pravomocí (srov. exekučního řádu) a který má v exekučním řízení postavení soudu prvního stupně, a … otázku platnosti takové dohody nemůže soud (soudní exekutor) řešit v jiném (než dědickém) řízení, a to ani jako otázku předběžnou“.

Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné a dovolací soud neshledal důvod odklonit se od závěrů napadeného rozhodnutí ( ).

Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle odmítl.

V souladu s věta druhá rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. června 2015

Mgr. David Havlík

předseda senátu