Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 540/2015

28 Cdo 540/2015

U S N E S E N Í

statutárního

města Karlovy Vary,

IČ 00254657, se sídlem v Karlových Varech, Moskevská 2035/21, zastoupeného JUDr. Janou Wenigovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Vítězná 795/10, proti žalované

České republice – Státnímu pozemkovému úřadu,

se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a,

o určení

vlastnického práva k nemovitostem

,

vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. října 2014, č. j. -526, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:( )

Shora označeným usnesením odvolací soud potvrdil rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 21. července 2014, č. j. -485, ve znění opravného usnesení ze dne 4. listopadu 2014, č. j. -522, v napadeném výroku III., o nákladech řízení, jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 29.962,- Kč, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení věty první , neboť dovoláním označenou právní otázku, na níž závisí rozhodnutí o určení výše náhrady nákladů řízení v dané věci, odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit, a dovolání tak není přípustné (k předpokladům přípustnosti dovolání srov. , za situace, kdy dovoláním napadené rozhodnutí nepatří do okruhu rozhodnutí vyjmenovaným v ).

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 přechodných ustanovení a čl. II bod 2 přechodných ustanovení části první , kterými se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - dále jen „ “), které je pro projednání věci rozhodné.

K argumentaci dovolatele stran přípustnosti dovolání sluší se uvést, že závěry odvolacího soudu nekolidují s rozhodnutími dovolacího soudu, na něž dovolatel poukazuje v dovolání (usnesení ze dne 7. 10. 2010, sp. zn. , ze dne 21. 1. 2O14, sp. zn. , ze dne 27. 2. 2014, sp. zn. a ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. ), jež otázku účelnosti vynaložených nákladů řízení v restitučních sporech neřeší a nevyslovují se ani k otázce, „zda restituční problematiku vydávání majetku podle lze považovat za běžnou náplň činnosti statutárního města“, jejíž řešení je ostatně vždy úzce spojeno s posouzením konkrétních okolností každé projednávané věci.

Právní závěr odvolacího soudu o tom, že „u statutárních měst lze předpokládat dostatečné materiální a personální vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy bez toho, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů“, sleduje nejenom ustálenou rozhodovací praxi Ústavního soudu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 23. listopadu 2010, sp. zn. , nález Ústavního soudu ze dne 14. března 2013, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. , či usnesení Ústavního soudu ze dne 20. června 2013, sp. zn. všechna rozhodnutí dostupná na

http://nalus.usoud.cz

), ale též jí reflektující rozhodovací praxi dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. června 2014, sp. zn. ; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. února 2015, sp. zn. ; usnesení ze dne 28. ledna 2014, sp. zn. ; nebo usnesení ze dne 27. května 2014, sp. zn. – dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu

www.nsoud.cz

). Z citované judikatury současně vyplývá, že „nebude-li v příslušném řízení prokázán opak, nejsou náklady na zastoupení advokátem nákladem účelně vynaloženým. Vždy je však třeba přihlédnout ke konkrétním okolnostem případu, neboť si lze představit, že předmětem sporu může být i právní problematika, která přímo nesouvisí s oblastí spravovanou žalobcem, případně se jedná o právní problematiku velmi specializovanou, obtížnou, dosud neřešenou, problematiku s mezinárodním prvkem, vyžadující znalosti cizího práva, event. jazykové znalosti apod. V takových případech lze shledat postup žalobce, který zvolí pro své zastupování advokáta, jež se na danou problematiku např. specializuje, za adekvátní. Nicméně i v těchto případech je třeba při rozhodování o povinnosti k úhradě nákladů specifické okolnosti případu řádně odůvodnit“ (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 6. května 2010, sp. zn. 3246/09; nebo nález Ústavního soudu ze dne 15. prosince 2011, sp. zn. ).

Úvaha odvolacího soudu o povaze dané věci není zjištěným okolnostem nepřiměřená a je podložena řádným zdůvodněním, které je přiléhavé zjištěným skutečnostem. Ačkoliv spor účastníků lze kvalifikovat jako spor „restituční“ (přechod věci z vlastnictví státu do majetku obcí dle ), z okolností projednávané věci se podává, že v dané věci šlo o věc právně jednoduchou (kdy jediná sporná právní otázka byla vyřešena v jiném řízení). Takovému závěru ostatně přisvědčuje i argument množstvím podaných žalob v dalších skutkově a právně podobných věcech, jež dokládá, že uplatňování práv v řízení před soudem bylo činností opakující se, spíše mechanickou a postrádající onu tvrzenou složitost, tedy zjevně šlo o činnost, kterou bylo lze vykonat v rámci běžné správy majetku statutárního města, ke které by měl být žalobce patřičně materiálně i personálně vybaven.

Z uvedeného vyplývá, že argumentace dovolatele nenaplňuje žádný z předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu

Za situace, kdy dovolání bylo odmítnuto ( věty první ), obstojí rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení i bez odůvodnění ( věty druhé ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne17. června 2015

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu