Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 4312/2014

33 Cdo 4312/2014

U S N E S E N Í

a) R. S.

,

b) Ing. M. S.

,

c) E. S.

,

d) S. B.

, a

e) A. B.

, zastoupených JUDr. Jiřím Halounkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Pechlátova 63/11, proti žalované

MIRBAU, s.r.o.

se sídlem v Kroměříži, Obvodová 3315/15A, identifikační číslo 27679039, zastoupené JUDr. Miroslavou Kočárovou, advokátkou se sídlem v Kroměříži, 1. máje 283/15, o zaplacení 225.000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 121.725 Kč, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 15. dubna 2014, -156, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná

je povinna

zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení žalobci R. S. částku 4.890,- Kč, žalobcům Ing. M. S. a E. S., oprávněným společně a nerozdílně, částku 4.890,- Kč a žalobcům S. B. a A. B., oprávněným společně a nerozdílně, částku 4.890,- Kč, vše do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jiřího Halounka, advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Kroměříži rozsudkem ze dne 19. září 2013, č. j. -124, uložil žalované povinnost zaplatit

- žalobci R. S. částku 75.000 Kč se specifikovanými úroky z prodlení a smluvní pokutu za dobu od 27. 3. 2012 do 19. 9. 2013 ve výši 40.575,- Kč,

- žalobcům Ing. M. S. a E. S. částku 75.000 Kč se specifikovanými úroky z prodlení a smluvní pokutu za dobu od 27. 3. 2012 do 19. 9. 2013 ve výši 40.575,- Kč

- a žalobcům S. B. a A. B. částku 75.000 Kč se specifikovanými úroky z prodlení a smluvní pokutu za dobu od 27. 3. 2012 do 19. 9. 2013 ve výši 40.575,- Kč; současně rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 15. dubna 2014, č. j. -156, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil vůči žalobci R. S. a vůči ostatním žalobcům jej změnil jen tak, že žalovaná je povinna jim plnit k jejich „ruce společné a nerozdílné“. Ve výrocích o nákladech řízení rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II bod 1 a 7 , čl. II bod 2. - dále jen „ “) s tím, že otázka, kterou předkládá k dovolacímu přezkumu („zda účastníku stavebního řízení, který se zaváže, že nebude prodlužovat stavební řízení, tj. de facto se zdrží výkonu svých práv ohledně uplatnění opravných prostředků, vzniká nárok vymáhat finanční kompenzaci, byť se stavebník k této povinnosti smluvně zavázal z důvodu neexistence časového horizontu pro nabytí právní moci rozhodnutí o umístění stavby, čímž tak dochází ke zhoršení postavení stavebníka v tomto stavebním řízení, což má za následek i finanční dopad spočívající ve vzniku ekonomických ztrát a ke škodám na straně stavebníka v případě uplatnění zjevných neodůvodněných námitek účastníků“), nebyla dosud Nejvyšším soudem řešena.

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Přestože žalovaná ve svém dovolání avizuje užití jediného způsobilého dovolacího důvodu vymezeného ve shora citovaném ustanovení a zpochybňuje právní závěry odvolacího soudu, že smlouva, kterou s žalobci uzavřela dne 14. 4. 2010, je smlouvou darovací, a že tato smlouva není neplatná pro rozpor s dobrými mravy, její námitky ve skutečnosti směřují primárně proti skutkovým zjištěním, na nichž je právní posouzení věci založeno. Oproti odvolacímu soudu totiž prosazuje, že plnění, k němuž se zavázala v „Dohodě o finančním plnění“ uzavřené dne 14. 4. 2010, bylo vyvažováno plněním žalobců, resp. že zmíněná smlouva obsahovala nejen její závazek, ale i závazek žalobců, a že nebylo její vůlí žalobcům finanční obnosy darovat. Odvolací soud však v prvé řadě uzavřel, že smlouva žalobce k žádnému protiplnění nezavazovala, že obsahovala výlučně závazek žalované (a to zaplatit každému z žalobců – vlastníků bytové jednotky a účastníků stavebního řízení sjednaný finanční obnos) podmíněný rozvazovací podmínkou. Zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle smluvních stran ve smyslu , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz – dále jen „obč. zák.“), jde o skutkové zjištění (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000, nebo rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002). Skutkového charakteru jsou rovněž námitky žalované, jimiž zpochybnila právní závěr odvolacího soudu, že smlouva ze dne 14. 4. 2010 není ve smyslu ustanovení obč. zák. neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Žalovaná totiž vytýká odvolacímu soudu, že důkazy, jimiž hodlala prokázat, že se jedná o dohodu příčící se dobrým mravům, řádně nevyhodnotil, konkrétně nevzal v úvahu její vstřícnost ve vztahu k žalobcům, nesprávně uvěřil „zcela zmatečné“ výpovědi svědkyně C., nezjišťoval náležitě důvody vzniku dohody a pominul zřejmou nedůvodnost námitek žalobců ve stavebním řízení. Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom smyslu, že pokud by odvolací soud vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci (tedy ze skutkové verze žalované), musel by nutně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci. Lze uzavřít, že předestírá-li žalovaná v dovolání vlastní (od odvolacího soudu odlišnou) skutkovou verzi, ze které následně dovozuje od soudu odlišné právní závěry, neuplatňuje přípustný dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci, ale brojí proti skutkovým závěrům, z nichž odvolací soud při právním posouzení věci vycházel. Nesprávná skutková zjištění však nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem ( a contrario). Nadto se sluší připomenout, že ve vztahu k námitkám brojícím proti právnímu závěru odvolacího soudu, že smlouva, kterou účastníci uzavřeli dne 14. 4. 2010, není neplatná pro rozpor s dobrými mravy, nesplnila dovolatelka požadavek řádně vymezit, v čem spatřuje přípustnost svého dovolání, neboť poukázala pouze obecně na údajný rozpor s ustálenou judikaturou, aniž přitom specifikovala, od kterého rozhodnutí Nejvyššího soudu se odvolací soud měl podle jejího názoru odklonit (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ).

Vytýká-li dovolatelka, že v posuzovaném případě byla porušena zásada rovnosti účastníků řízení a zásada projednací, a že odvolací soud se dostatečně nevypořádal s jejími odvolacími námitkami (resp. že závěr hodnotící platnost smlouvy řádně a přesvědčivě nezdůvodnil, takže rozhodnutí trpí nepřezkoumatelností), nenapadá žádný právní závěr vyplývající z hmotného nebo procesního práva, na němž je rozhodnutí o věci založeno, nýbrž vytýká odvolacímu soudu, že zatížil řízení vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K nim však – pokud by skutečně jimi řízení bylo postiženo – dovolací soud přihlíží pouze v případě, jedná-li se o dovolání přípustné ( věta druhá ); tento předpoklad však v dané věci splněn není.

Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle věty první odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá )

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 16. července 2015

JUDr. Ivana Zlatohlávková

předsedkyně senátu