Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 17/2015

28 Cdo 17/2015

U S N E S E N Í

a) M. B.

, a

b) nezl. V. B.

, obou zastoupených Mgr. Sabinou Ellerovou, advokátkou se sídlem v Brně, Heinrichova 196/8, proti žalovaným:

1) Lesy České republiky, s.p.

, IČO: 421 96 451, se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/12,

2) Státní statek Jeneč,

státní podnik v likvidaci

, IČO: 000 16 918, se sídlem v Praze 6, Třanovského 622/11, zastoupený JUDr. Janem Rudolfem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 583/15,

3) město Vimperk

, IČO: 002 50 805, se sídlem ve Vimperku, Steinbrenerova 6, zastoupené JUDr. Tomášem Samkem, advokátem se sídlem v Příbrami, Pražská 140, a

4) Česká republika – Státní pozemkový úřad

se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a,

o určení vlastnictví podle zákona o půdě

, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyň proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. září 2014, č. j. -224, takto:

I. Dovolání se

odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Shora označeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek Okresního soudu v Prachaticích ze dne 26. března 2014, č. j. -161, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně domáhaly, že jsou podílovými spoluvlastnicemi ve výroku označených pozemků v katastrálních územích V. a V. p B.

Proti rozsudku odvolacího soudu podaly žalobkyně dovolání, jehož přípustnost „opírají o “ a její hledisko vymezují tak, že „právní otázka vyřešená v napadeném rozsudku odvolacího soudu má být dovolacím soudem posouzena jinak“.

Podle ustanovení ) je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (či jeho části).

K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (které je – stejně jako dále zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu – dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu).

V usnesení ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. (v R 4/2014 citovaném), stejně jako v usnesení ze dne 31. března 2014, sen. zn. nebo v usnesení ze dne 25. srpna 2014, sen. zn. Nejvyšší soud vysvětlil, že „dovolací námitka, že

vyřešená právní otázka v této věci má být dovolacím soudem posouzena jinak

, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání. Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že

dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak

, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit.“ K tomu srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. (jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ), usnesení Ústavního soudu ze dne 12. února 2014, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 24. června 2014, sp. zn. a usnesení Ústavního soudu ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. (dostupná na webových stránkách Ústavního soudu).

Příslušná pasáž dovolání (článek II dovolání) ve světle výše uvedeného zjevně není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání. Požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatelky nedostály ani v jiných částech dovolání (posouzeném potud z obsahového hlediska).

Již proto Nejvyšší soud dovolání odmítl podle ustanovení věty první , neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.

K dovolatelkám vymezenému dovolacímu důvodu – kritizovanému právnímu posouzení věci v otázce, zda osoby odvozující svůj restituční nárok od původního vlastníka nemovitosti mají postavení oprávněných osob v situaci, kdy původní vlastník nesplňoval podmínku státního občanství – sluší se přece jenom uvést, že řešení přijaté odvolacím soudem je v souladu i s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. července 2006, sp. zn. , dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu; přiměřeně též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. ledna 2000, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní rozhledy, č. 3, ročník 2000, str. 74) a takové řešení obstálo i při přezkumu v rovině ústavněprávní (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. července 2007, sp. zn. , resp. usnesení ze dne 3. května 2000, sp. zn. , jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnosti směřující proti označeným rozhodnutím Nejvyššího soudu, přitakávaje závěrům v nich uvedeným; dále např. usnesení ze dne 9. prosince 1999, sp. zn. , usnesení ze dne 3. února 2000, sp. zn. , usnesení ze dne 12. března 2003, sp. zn. , nebo usnesení ze dne 3. června 2003, sp. zn. , jež jsou veřejnosti dostupná i na webových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz). Nejvyšší soud nenachází přesvědčivé důvody, pro které by měl tuto v judikatuře již dříve vyřešenou právní otázku posoudit jinak.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se pak opírá o ustanovení , a , za situace, kdy dovolání žalobkyň bylo odmítnuto a kdy náklady žalovaných 2) a 3) spojené s podáním vyjádření k dovolání nelze považovat za účelně vynaložené náklady k uplatňování práva, neboť dovolání nebylo možno projednat již pro jeho vady a žalovaní ve svých vyjádřeních vesměs toliko rekapitulují závěry soudů nižších stupňů, spolu s odkazy na ustálenou rozhodovací praxi.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. června 2015

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu