Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 458/99

Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 9. prosince 1999 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti N. B., zastoupeného JUDr. J. K., advokátkou, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. června 1999, č. j. -29, a rozhodnutí Okresního úřadu v Opavě, okresního pozemkového úřadu, ze dne 11. května 1998, č. j. OPÚ/1895/92-UM, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. června 1999, č. j. -29, a rozhodnutí Okresního úřadu v Opavě, okresního pozemkového úřadu, ze dne 11. května 1998, č. j. OPÚ 1895/92-UM, s tím, že se jimi cítí dotčen na právech, zakotvených v , , a d. Poukázal na okolnosti, za nichž byl původnímu vlastníkovi majetek odňat, a na obsah zůstavitelem pořízené závěti, podle které se stal jeho testamentárním dědicem, a tedy i osobou oprávněnou k uplatnění nároků na označené nemovitosti.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [, , písm. a) , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu rozhodnutí Okresního úřadu v Opavě, okresního pozemkového úřadu, č. j. OPÚ/1895/92-UM, ze dne 11. května 1998, bylo zjištěno, že stěžovatel uplatnil restituční nárok jako závětní dědic zůstavitele A. B., zemřelého dne 18. září 1974 v Jižní

Africe. Příslušný pozemkový úřad rozhodl tak, že stěžovatel není vlastníkem označených nemovitostí, poněvadž se mu nepodařilo prokázat existenci českého občanství zemřelého, jehož nemovitosti přešly na stát způsobem, uvedeným v , a stěžovatel tak nesplňuje podmínku osoby oprávněné dle odst. l citovaného zákona. Městský soud v Praze rozsudkem č. j. -29 dne 23. června 1999 rozhodnutí příslušného pozemkového úřadu potvrdil, když dospěl k závěru, že stěžovateli nelze přiznat postavení oprávněné osoby proto, že nebyl univerzálním závětním dědicem zemřelého A. B., přičemž nepovažoval za podstatné zjištění zůstavitelova státního občanství.

Ústavní soud neshledal opodstatněnost ústavní stížnosti a zásah do práv stěžovatele, jichž se v návrhu dovolává, i když nesdílí právní názor Městského soudu v Praze, vztahující se k otázce státního občanství zůstavitele. Je třeba uvést, že osoby, uplatňující nároky po smrti zůstavitele, jsou oprávněnými pouze tehdy, jestliže původní vlastník mohl restituční nárok uplatnit, tj. jestliže splnil i podmínku vztahující se ke státnímu občanství. Jiný výklad by vedl k jejímu prolomení - ke zvýhodnění osob, uplatňujících nároky po zemřelých vlastnících, kteří by sami podmínku státního občanství nesplňovali, a proto by ani sami k uplatnění restitučních nároků nebyli osobami oprávněnými. Z pohledu obecného by opačný výklad vedl k nepřijatelnému závěru, dle něhož právní nástupce disponuje větším okruhem práv, než jeho právní předchůdce. Stěžovatel pak neprokázal existenci československého státního občanství zůstavitele A. B. jak v řízení před pozemkovým úřadem tak u Městského soudu v Praze.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut, když ani odlišný právní názor Ústavního soudu nemohl vést k jinému rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. prosince 1999