Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2210/2015

33 Cdo 2210/2015

U S N E S E N Í

Advokátní kanceláře Kláry Samkové, s. r. o

1) G. K. P.

, a

2) J. K.

, zastoupeným Mgr. Lukášem Eichingerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 3, o 262.394,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2015, č. j. -210, takto:

I. Dovolání

se

odmítá

.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalovaným na nákladech dovolacího řízení 18.522,68 Kč k rukám Mgr. Lukáše Eichingera, advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. srpna 2014, č. j. -153, zamítl žalobu o zaplacení částky 262.394,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o nákladech řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. ledna 2015, č. j. -210, rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil, změnil jej ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně(dále též „dovolatelka“) dovolání. Naplnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu , ve znění do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II. bod. 2 , a čl. II. bod 2. – dále jen „ “), spatřuje v tom, že „procesní právní otázka měla být odvolacím soudem vyřešena jinak (tedy zejména tak, že v návaznosti na odvolací námitky žalobkyně měly být provedeny jí navržené důkazy)“, přičemž „odvolací soud (...) se tak odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i Ústavního soudu“. Otázku, zda může soud v řízení ovládaném zásadou projednací, provést jen některé z navržených důkazů a ostatní bez bližšího odůvodnění nikoli, dovolací soud podle ní ve své rozhodovací praxi zatím nevyřešil.

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Otázku provádění důkazů a volby, které z navržených důkazů soud provede, Nejvyšší soud již ve své rozhodovací praxi vyřešil. Tak např. v rozsudku ze dne 28. února 2013, sp. zn. , uzavřel, že „soud není povinen provést všechny účastníky navržené důkazy, nýbrž je oprávněn (a povinen) v každé fázi řízení vážit, které důkazy vzhledem k uplatněnému nároku či tvrzením účastníků je třeba provést. Je tedy oprávněn posoudit důkazní návrhy a rozhodnout o tom, které z důkazů provede, a současně i rozhodnout, že neprovede ty z důkazů, jimiž mají být prokazovány skutečnosti, které jsou pro posouzení uplatněného nároku nevýznamné nebo které již byly prokázány jinými důkazy. Okolnost, že soud takto postupoval a že neprovedl účastníkem řízení navržený důkaz, nepředstavuje automaticky vadu řízení (srov. usnesení bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 31. ledna 1972, sp. zn. , publikované ve Sborníku stanovisek IV, str. 1084-1085, nález Ústavního soudu ze dne 3. listopadu 1994, sp. zn. , publikovaný ve sv. 2 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 49, či nález téhož soudu ze dne 6. prosince 1995, sp. zn. , publikovaný tamtéž ve sv. 4, pod č. 80, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. června 2012, sp. zn. , které obstálo i v ústavní rovině, neboť proti němu podanou ústavní stížnost Ústavní soud usnesením ze dne 28. ledna 2013, sp. zn. , odmítl). Na druhou stranu je soud povinen vypořádat se i s tím, proč nečiní žádná zjištění z některých provedených důkazů a proč neprovedl i další, účastníky navrhované důkazy, popř. uvést, o které důkazy jde (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2005, sp. zn.29 Odo 817/2003). Okolnost, že soud prvního stupně vyčerpávajícím způsobem neodůvodnil, proč neprovedl další dovolatelkou navržené důkazy (a odvolací soud tento postup toleroval), může představovat vadu řízení, k níž ovšem může dovolací soud přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( ), přičemž pro tento postup nejsou splněny zákonné předpoklady (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2005, sp. zn. , publikované pod číslem 82/2006 v časopise Soudní judikatura, přičemž všechna citovaná rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná veřejnosti na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Požadavek dovolatelky, aby odvolacím soudem řešená „procesněprávní otázka byla vyřešena jinak“, není řádným vymezením přípustnosti dovolání v režimu , neboť významově neodpovídá tomu, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“ (shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. ). Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí z něho být zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , a ze dne 30. května 2013, sp. zn. ).

Argumentace, podle které „se odvolací soud při řešení otázky procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu , jen je-li z dovolání patrno, o kterou takovou právní otázku jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje. Obsahově ( ) tomuto požadavku dovolatelka nevyhověla.

Jelikož žalobkyně dovoláním z části brojí proti otázce procesního práva, již řešené dovolacím soudem, a ve zbývajícím rozsahu dovolání nevyhovuje požadavku , Nejvyšší soud její dovolání odmítl podle věty první

Pro úplnost - mimo důvod, který vedl k odmítnutí dovolání - nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení , a Žalovaní mají právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Poté, co Ústavní soud zrušil (srov. nález ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 116/2013), výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení , 2, , , bodu 6, a a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném do 30. 6. 2014 (čl. II. ) - dále jen „advokátní tarif“, tj. částkou 15.008,- Kč. Součástí náhrady nákladů řízení je paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč ( , 3 advokátního tarifu) a částka 3.214,68 Kč, odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování odvést podle , o dani z přidané hodnoty ( ).

Proti tomuto usnesení nenípřípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 30. června 2015

JUDr. Václav Duda

předseda senátu