Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 5156/2014

22 Cdo 5156/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyň: a) B. L.,b) J. E., H., zastoupených JUDr. Michalem Bernardem, Ph.D., advokátem se sídlem v Táboře, Příběnická 1908/12, proti žalovanému Sportovnímu klubu Hvozdnice, IČO: 47004941, se sídlem v Hvozdnici, zastoupenému JUDr. Janem Nekolou, advokátem se sídlem v Praze 2, Trojanova 2022/12, o vyklizení pozemku odstraněním navážky a o vzájemném návrhu žalovaného na přikázání nemovitosti do jeho vlastnictví, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. května 2014, č. j. -278, takto:

Okresní soud Praha - západ („soud prvního stupně“) usnesením ze dne 20. srpna 2013, č. j. -261, ve znění usnesení ze dne 3. března 2014, č. j. -274, mimo jiné výrokem pod bodem I. zastavil řízení v rozsahu, v jakém se žalobkyně domáhaly uložení povinnosti žalovanému odstranit z pozemku parc. č. 673/2 v k. ú. H. navážku odpadu nad úrovní původního terénu na ploše 3090 m2 v jižní části pozemku, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Soud prvního stupně rozhodnutí o zastavení řízení postavil na názoru, že ve věci odstranění navážky odpadu z pozemku parc. č. 673/2 v k. ú. H. není dána pravomoc soudů. Orgánem oprávněným ve věci rozhodovat je stavební úřad, jemuž přísluší rozhodnout podle stavebního o odstranění terénních úprav, o které ve skutečnosti v dané věci jde. O této věci je vedeno stavební řízení u Stavebního úřadu v Mníšku pod Brdy.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyň usnesením ze dne 28. května 2014, č. j. -278, usnesení soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení změnil tak, že se řízení o návrhu žalobkyň na odstranění navážky odpadu nezastavuje a věc se nepostupuje Městskému úřadu v Mníšku pod Brdy s tím, že vzájemný návrh žalovaného se nevylučuje k samostatnému projednání a rozhodnutí.

Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že ve věci je dána pravomoc soudu, neboť je zřejmé, že se žalobkyně domáhají soudní ochrany vlastnického práva ve smyslu č. Je na úvaze žalobkyň, jakou možnost ochrany svého práva zvolí, zda se budou ochrany domáhat u soudu nebo u příslušného správního orgánu. Odvolací soud odkázal na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, konkrétně na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a sp. zn. , se kterou je jeho závěr v souladu. Z uvedených důvodů uzavřel, že je dána pravomoc soudu k projednání žaloby žalobkyň, tedy rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení o jejich žalobě není správné, a proto je změnil, tak jak je ve výroku vedeno.

Proti usnesení odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o („ “) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v Popírá pravomoc soudu o žalobě rozhodnout.

Podrobný obsah rozhodnutí soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Dovolání není přípustné.

Rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s jím citovanými rozhodnutími dovolacího soudu; k tomu též viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2008, sp. zn. . Z těchto rozhodnutí jednoznačně vyplývá, že pokud se vlastník pozemku domáhá odstranění neoprávněného zásahu spočívajícího v navážce odpadu či jiného materiálu, jde o uplatnění soukromoprávního nároku (může jít o negatorní vlastnickou žalobu či o nárok na náhradu škody formou naturální restituce), a projednání žaloby je v pravomoci soudu; na tom nic nemění, že nápravy se lze současně domáhat i u stavebního úřadu.

Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné podle ustanovení , neboť odvolací soud se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe, Nejvyšší soud je podle věty první odmítl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 3. června 2015

JUDr. Jiří Spáčil, CSc.

předseda senátu