Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 504/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobců: A) S. C., a B) H. C., zastoupených advokátem, proti žalované H. T., zastoupené advokátem, o negatorní žalobě a o odstranění stavby, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. října 2002, č. j. -226, ve znění usnesení ze dne 4. února 2005, č. j. -283, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Českém Krumlově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. února 2001, č. j. -160, ve znění usnesení ze dne 9. prosince 2004, č. j. -278, zamítl návrh, aby žalované byla uložena povinnost „zdržet se nepřiměřeného zastínění obytné části stavby čp. 5 a stavební parcely č. 8/1 v k. ú. S. ve vlastnictví žalobců nevhodnými úpravami ze své sousední stavby čp. 7 včetně příslušenství postavené na parcele č. 8/2 v témže k. ú. A to ve stavu, v jakém se měla stavba nacházet do dubna 1997“ (bod I. výroku). Řízení o návrhu, aby žalovaná byla povinna na své náklady odstranit nástavbu obytné stavby čp. 7 v k. ú. S., provedené v květnu až červenci 1997, a stavbu uvést do původního stavebně technického stavu, soud prvního stupně zastavil s tím, že věc bude předložena Městskému úřadu – Stavebnímu úřadu v Č. K. (bod II. výroku). Dále rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně posoudil nárok, o kterém bylo rozhodnuto pod bodem I., jako negatorní žalobu podle § 126 odst. 1 ObčZ ve spojení s § 127 odst. 1 ObčZ a zamítl ji proto, že z provedeného dokazování vyplynulo, že nemovitost žalobců není zastíněna nad míru přiměřenou poměrům. Nárok na odstranění stavby (bod II. rozsudku) není nárokem občanskoprávním, ale stavebněprávním, o kterém může rozhodnout jen stavební úřad; proto soud prvního stupně řízení v této části zastavil a věc postoupil stavebnímu úřadu ( - dále jen „OSŘ“).

Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobců rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I. a v souvisejících výrocích o náhradě nákladů řízení zrušil, řízení zastavil a věc postoupil Městskému úřadu – Stavebnímu úřadu v Č. K.; rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud zjistil, že ve věci probíhá u stavebního úřadu řízení o dodatečném povolení předmětné stavby, zřízené bez stavebního povolení; v tomto řízení je též řešena otázka, zda zastínění sousední stavby nepřevýší přípustnou míru. Řešení této právní otázky tak zákon svěřuje stavebnímu úřadu a její posouzení není tudíž v pravomoci soudu ( ). Tento názor vyplývá i z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. . Proto i nároku, o kterém se rozhodovalo pod bodem I. rozsudku soudu prvního stupně, musí rozhodnout stavební úřad. Odvolací soud se ztotožnil s právním názorem soudu prvního stupně, který rozhodl o zastavení řízení ve shora uvedené části a o postoupení věci stavebnímu úřadu; v této části rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobci dovolání, ve kterém uplatňují dovolací důvod uvedený v (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Uvádějí, že právní úvahy soudů vyslovené v této věci se mohou týkat jen námitek vznesených ve stavebním řízení ohledně budoucí stavby, nikoliv však žaloby podané u soudu ohledně stavby již zřízené. Jde-li o stavbu již zřízenou, lze věc projednat v soudním řízení podle a podle ObčZ. Navrhují, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a také rozsudek soudu prvního stupně v bodu II. výroku.

Soudy v nalézacím řízení vyšly z právního názoru, vysloveného v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , publikovaném v ASPI. V tomto rozhodnutí (a v obdobných dalších rozhodnutích dovolacího soudu) však šlo o námitku účastníka stavebního řízení, vznesenou ohledně budoucí imise (t. j. ohledně imise vyvolané stavbou, která dosud nebyla postavena). Tyto závěry nelze na již zřízené stavby vztáhnout. V řízení podle stavebního zákona lze uplatniti námitky obsahově odpovídající § 127 odst. 1 ObčZ. Na rozdíl od tohoto ustanovení, které poskytuje ochranu proti imisím již nastalým, se v řízení podle stavebního zákona lze domáhat ochrany proti imisím hrozícím (budoucím, očekávaným). Dovolací soud opakovaně vyslovil názor, že o námitce budoucích imisí musí stavební úřad rozhodnout sám a nemůže s touto námitkou odkazovat účastníky na soud (například v usnesení z 22. 10. 2001, sp. zn. , publikovaném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 794, sv. 11, které se týká namítaného zastínění sousedící stavby stavbou povolenou). To ovšem neznamená, že jde-li o zásahy do vlastnického práva, které – podle skutkového vylíčení v žalobě – již nastaly a trvají (a také z žalobního návrhu – petitu - je zřejmé, že jde o ochranu proti existujícímu zásahu do práva) může soud odmítnout rozhodnutí o takovéto žalobě jen proto, že žaloba domáhající se ochrany proti neoprávněným zásahům do vlastnického práva byla uplatněna v souvislosti s řízením před stavebním úřadem a poskytnutí ochrany je i v kompetenci stavebního úřadu při zvažování, zda nařídit odstranění stavby zřízené bez stavebního povolení. Takováto žaloba, opírající se o ObčZ, je žalobou vlastnickou, vyplývající z občanskoprávních vztahů, rozhodnutí o ní ve smyslu spadá do pravomoci soudu a ten je tedy povinen o ní rozhodnout.

V daném případě stavební úřad odkázal žalobce na soud v řízení o odstranění stavby podle § 88 a následujících stavebního zákona, z čehož plyne, že jde o stavbu již existující. Rovněž z vylíčení rozhodujících skutečností v žalobě se podává, že k zásahům do vlastnického práva žalobců, jimž se brání žalobou, již dochází. Také petit žaloby je formulován způsobem odpovídajícím vlastnické žalobě. Jde tedy o žalobu podle § 127 odst. 1 ObčZ a rozhodnutí o ní je v pravomoci soudu (viz např. usnesení sp. zn. , publikované pod č. C 1833 ve svazku 25 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck). Otázka, zda se žalobce může domáhat i odstranění stavby, je jen otázkou věcné legitimace (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. dubna 2001, sp. zn. , C 383, sv. 4 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu), nikoliv pravomoci soudu.

Vzhledem k tomu, že v dané věci žalobci požadovali ochranu proti imisím již nastalým, bylo projednání a rozhodnutí věci v pravomoci soudu.

Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit; vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně v části, ve které tento soud řízení zastavil a věc postoupil stavebnímu úřadu, zrušil dovolací soud v dotčené části i toto rozhodnutí a věc v uvedeném rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (243b odst. 2, 3 ).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. dubna 2005

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu