Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 5159/2008

22 Cdo 5159/2008

U S N E S E N Í

r. k. TAKT, s. r. o.

T-Mobile Czech Republic, a. s.

, se sídlem v Praze 4, Tomíčkova 2144/1, IČ: 64949681, o odstranění stavby, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. května 2008, č. j. –75, takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. května 2008, č. j. -75, a usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 2. dubna 2008, č. j. -64,

se ruší

a věc

se vrací

Okresnímu soudu v Kladně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Kladně (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 2. dubna 2008, č. j. –64, z důvodu nedostatku pravomoci zastavil řízení o žalobě, „jíž se žalobkyně domáhala stanovení povinnosti žalovanému odstranit technologický kontejner z blízkosti komína, kabelový žlab č. 20, kabelovou trasu, výložník a ocelový žebřík 4m s lištou SOLL – vše pro MW 0,6 z komína a blízkosti komína, který se nachází na nemovitostech žalobce, a to na parcele č. 2399/6 zapsané v k. ú. L. na listu vlastnictví č. 457 u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kladno, a to do 15 dnů o právní moci rozsudku“, rozhodl, že „po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Odboru výstavby Magistrátu města Kladna, jako stavebnímu úřadu, se sídlem Náměstí Starosty Pavla 44, 27252 Kladno“ (dále jen též „odstranění předmětných věcí“) a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Vyšel z , 2 ve spojení s (dále jen „ “), na základě kterých zkoumal otázku své pravomoci a s přihlédnutím k obsahu , 2, 13 , o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákona o elektronických komunikacích), které citoval, dospěl k závěru, že rozhodování o sporech vlastníků nemovitostí a podnikateli zajišťujícími veřejnou komunikační síť o rozsahu oprávnění specifikovaných v odst. 1, 2 ustanovení provádí na návrh jedné ze stran sporu příslušný stavební úřad v součinnosti s Českým telekomunikačním úřadem. Daný spor je sporem mezi vlastníkem pozemku a stavby – žalobkyní a podnikatelem zajišťujícím veřejnou komunikační síť – žalovaným o rozsahu oprávnění uvedených v , 2 Rozhodování o těchto sporech nepatří do pravomoci soudu, jde tedy o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, pro který soud prvního stupně řízení zastavil s tím, že po právní moci postoupí věc orgánu, do jehož pravomoci rozhodování o ní patří.

Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 26. května 2008, č. j. –75, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel z týchž zákonných ustanovení a zákona o elektronických komunikacích jako soud prvního stupně a ztotožnil se s jeho závěrem o nedostatku pravomoci soudu k projednání a rozhodnutí tohoto sporu. Zdůraznil, že v dané věci jde o nárok svou podstatou soukromoprávní povahy – nárok „na odstranění stavby“ z důvodu ukončení nájemní smlouvy k pozemku, na němž byla stavba postavena. Poukázal na skutečnost, že žalovaný má na pozemku žalobkyně věci, jejich odstranění se žalobkyně domáhá, přičemž uvedené objekty jsou zařízeními veřejné telekomunikační sítě. Jedná se o to, zda žalobkyně jako vlastník předmětného pozemku je povinna snášet omezení daná veřejnoprávní normou, případně zda se na žalobkyni jako vlastnici pozemku veřejnoprávní norma vztahuje. Vyšel ze zjištění, že nájemní smlouva mezi právními předchůdci účastníků byla uzavřena v roce 1999, tedy za účinnosti , o telekomunikacích. V témže roce na základě stavebního povolení žalovaný telekomunikační zařízení vybudoval. Organizacím spojů, jíž byl v té době i žalovaný, příslušelo ve veřejném zájmu i oprávnění zřizovat a provozovat na cizích nemovitostech telekomunikační vedení nadzemní a podzemní včetně potřebných opěrných a vytyčovacích bodů ( zákona o telekomunikacích). Tato oprávnění byla věcnými břemeny váznoucími na dotčených nemovitostech a nezapisovala se do evidence nemovitostí ( uvedeného zákona). Dne 1. 7. 2000 nabyl účinnosti , o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, kterým byl zrušen i , přičemž podle tohoto zákona věcná břemena vzniklá před jeho účinností zůstala nedotčena. byl zrušen , o elektronických komunikacích, který nabyl účinnosti dne 1. 5. 2005 a podle jehož věcná břemena vzniklá přede dnen nabytí účinnosti tohoto zákona zůstala nedotčena.

Podle názoru odvolacího soudu je tedy zřejmé, že bez ohledu na existenci nájemní smlouvy mezi účastníky žalovanému vzniklo v roce 1999 realizací stavby tehdy telekomunikačního zařízení podle stavebního povolení právo věcného břemene k pozemku žalobkyně podle , 3 , které trvá i v současné době. Protože se jedná mezi účastníky o spor týkající se rozsahu oprávnění žalovaného podle , 2 zákona o elektronických komunikacích zřizovat a provozovat na cizím pozemku a cizí stavbě v zákoně vyjmenovaná zařízení veřejné komunikační sítě, je k jeho vyřešení podle tohoto zákona dána pravomoc příslušného stavebního úřadu. Jeho pravomoc by podle názoru odvolacího soudu byla ostatně dána i v případě, že by právo věcného břemene k nemovitosti žalobkyně žalovanému v minulosti nevzniklo, neboť i tak by totiž šlo mezi účastníky o spor o provozování zařízení veřejné telekomunikační sítě žalovaného na pozemku žalobkyně.

Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje v a podává je z důvodu podle a b) Zdůraznila, že určitá nemovitost „může být věcným břemenem zatížena buď smluvně nájemní smlouvou nebo smlouvou o věcném břemeni. Není však možné, aby byla omezena jednak smluvně nájemní smlouvou a současně smlouvou o věcném břemeni“. Jestliže mezi účastníky vznikla nájemní smlouva, tak mezi nimi ohledně stejné věci nemohlo vzniknout věcné břemeno, přičemž transformace nájemní smlouvy na věcné břemeno nepřichází do úvahy. Umístění předmětných věcí na pozemku žalobkyně měl žalovaný umožněno nájemní smlouvou, když , 3 pamatuje na situaci, kdy organizace spojů má ve veřejném zájmu právo zřizovat a provozovat na cizích nemovitostech telekomunikační vedení; tím se má ovšem na mysli mimosmluvní vztah nebo vztah smluvní, založený smlouvou o zřízení věcného břemene. Účastníci však žádnou smlouvu o zřízení věcného břemene neuzavřeli a žalovaný své právo vykonával na základě nájemní smlouvy, po jejímž ukončení užívá část nemovitosti žalobkyně bez právního důvodu. Podle názoru žalobkyně se v daném případě jedná o typický soukromoprávní spor vyplývající z ukončené nájemní smlouvy, přičemž ustanovení , 2, 6, 13 na daný případ nedopadá, neboť se nejedná o to, „zda bude žalovaný něco zřizovat a provozovat na cizí stavbě nebo vstupovat na cizí nemovitost“, ale o to, zda má žalovaný po výpovědi z nájemní smlouvy nemovitost vyklidit. Závazkový vztah založený nájemní smlouvou nepozbyl svou závazkovou povahu a nemohl se transformovat na věcné břemeno. Vztah mezi účastníky byl založený nájemní smlouvou, a není proto možné ho považovat za vztah z věcných břemen. Žalobkyně proto navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. července 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. ledna 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení tím není dotčeno.

Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle ve znění účinném do novely provedené

Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné podle , přezkoumal napadené usnesení odvolacího soudu podle a 3 v rozsahu dovolatelkou uplatněných dovolacích důvodů a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

Podle kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).

Podle de-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány.

Podle - 3 v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Spory a jiné právní věci uvedené v odstavci 1, o nichž podle zákona rozhodly jiné orgány než soudy, soudy v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují za podmínek uvedených v části páté tohoto zákona. Jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon.

Odvolací soud svůj závěr o nedostatku pravomoci soudu k projednání nároku uplatněného žalobkyní opřel o závěr, že žalovanému vzniklo právo věcného břemene k pozemku žalobkyně podle , které trvá i v současné době.

Podle , 3 organizacím spojů přísluší ve veřejném zájmu oprávnění: a) zřizovat a provozovat na cizích nemovitostech telekomunikační vedení nadzemní a podzemní včetně potřebných opěrných a vytyčovacích bodů, b) vstupovat a vjíždět v nezbytně nutném rozsahu při projektování, zřizování, provozu, opravách, změnách nebo odstraňování telekomunikačního zařízení na cizí nemovitosti, c) provádět nezbytné úpravy půdy a jejího porostu, zvláště odstraňovat a oklešťovat stromoví překážející telekomunikačnímu vedení. Oprávnění podle odstavce 1 jsou věcnými břemeny váznoucími na dotčených nemovitostech a nezapisují se do evidence nemovitostí.

Podle ustálené judikatury není v pravomoci soudu rozhodovat o žalobě na určení existence věcných břemen uvedených v , o telekomunikacích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. července 2002, č. j. , publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. C 1302).

O tento případ se však v souzené věci nejedná.

Ze žaloby a žalobních tvrzení se jednoznačně podává, že žalobkyně se uplatněného nároku domáhá tzv. vlastnickou žalobou (žalobou na odstranění věcí z pozemku žalobkyně), na základě níž požaduje, aby žalovanému byla uložena povinnost odstranit z jejího pozemku věci, které se na něm nacházejí. Výslovně odkazuje na ochranu vlastnického práva opírající se o obč. zák. s tím, že právním důvodem pro umístění věcí na pozemku žalobkyně žalovaným byla nájemní smlouva uzavřená podle , kterou však žalobkyně vypověděla, čímž žalovaný pozbyl právní titul k užívání jejího pozemku. Ze skutkových tvrzení žalobkyně se jednoznačně podává, že uplatňuje ochranu svého vlastnického práva v režimu vlastnické žaloby podle , přičemž kategoricky vylučuje existenci věcného břemene svědčícího žalovanému (k významu žalobních tvrzení pro posouzení otázky pravomoci srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. srpna 2007, sp. zn. nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. dubna 2010, sp. zn. , obě uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky –

www.nsoud.cz

). K projednání takového nároku je proto dána pravomoc soudu a nikoliv stavebního úřadu.

O soukromoprávním charakteru žalobkyní uplatněného nároku neměl ostatně pochybnosti ani sám odvolací soud, neboť v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že se žalobkyně domáhá odstranění stavby z důvodu ukončení nájemní smlouvy k pozemku, na němž byla stavba postavena. Vyloučení pravomoci soudu však odůvodnil odkazem na , podle kterého dojde-li mezi vlastníkem nemovitosti a podnikatelem zajišťujícím veřejnou komunikační síť ke sporu o rozsahu oprávnění uvedených v odstavcích 1, 2 a 6, rozhodne na návrh jedné ze stran sporu příslušný stavební úřad v součinnosti s Úřadem.

Podle pokud není uvedeno jinak, řídí se tímto zákonem i právní vztahy v oblasti elektronických komunikací vzniklé podle právních předpisů platných do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Podle věcná břemena vzniklá přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a jiné dohody, včetně dohod o náhradě za omezení vlastnického práva, sloužící k výkonu oprávnění podle a b) , o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, uzavřené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zůstávají nedotčeny.

Ostatně ani odkaz odvolacího soudu na není přiléhavý. V daném případě mezi účastníky nejde o spor o rozsah oprávnění vyplývajících z ustanovení , 2, 6, neboť mezi účastníky je sporná sama existence věcného břemene, resp. veřejnoprávního omezení vlastnického práva, jež žalovanému podle žalobkyně nesvědčí a ani v minulosti nikdy nesvědčilo, zatímco žalovaná dovozuje oprávnění pozemek žalobkyně užívat ze

Rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska uplatněných dovolacích důvodů není správné; dovolací soud je proto podle zrušil. Protože důvody vedoucí ke zrušení rozhodnutí odvolacího soudu platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Závěrem o pravomoci soudu k projednání nároku žalobkyně není žádným způsobem předjímána existence či neexistence žalovaným tvrzeného věcného břemene a žalovaný ani není zbaven možnosti v dalším řízení tímto způsobem argumentovat. Proti vlastnické žalobě se lze bránit tvrzením, že žalovanému svědčí právo užívat věc na základě věcného břemene nebo úředního rozhodnutí. Na soudu potom je, aby se důvodností takové námitky zabýval (k tomu srovnej : Ochrana vlastnictví a držby v . 2., doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, str. 63, nebo Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol.: I. – 459. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 694).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne  27. ledna 2011

Mgr. Michal Králík, Ph. D., v. r.

předseda senátu