Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 5407/2014

28 Cdo 5407/2014

U S N E S E N Í

H. G.

Akvaglas – Procházka, spol. s r. o.,

IČ 606 17 462, se sídlem ve Vyšším Brodě, Poschoďová 370, zastoupené Mgr. Janem Aulickým, advokátem se sídlem v Českém Krumlově, Za Tiskárnou 327, o zaplacení

1.200.000,- Kč s příslušenstvím

, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. června 2013, č. j. -123, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou k Okresnímu soudu v Českém Krumlově po žalované domáhal zaplacení částky 1.200.000,- Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení.

Usnesením ze dne 18. 7. 2011, č. j. -34, Okresní soud v Českém Krumlově zamítl žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků. Uvedl přitom, že žalobce zřejmě bezúspěšně uplatňuje právo, poněvadž na něj byl prohlášen konkurs, který dosud nebyl skončen, přičemž pohledávka, jejíhož uspokojení se v nynějším řízení dožaduje, náleží do konkursní podstaty, a k jejímu vymáhání je tak dána věcná legitimace toliko na straně konkursního správce.

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 6. 10. 2011, č. j. -50, usnesení soudu prvního stupně, jež žalobce napadl odvoláním, potvrdil, jelikož shodně s okresním soudem konstatoval, že žalobce uplatňuje pohledávku náležející do konkursní podstaty, a nadto zdůraznil, že zřejmá bezúspěšnost žaloby je dána rovněž tím, že žalobce evidentně není (spolu)vlastníkem nemovitostí, od jejichž vlastnictví se měl odvíjet jeho nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

Usnesením ze dne 18. 5. 2012, č. j. -86, následně Okresní soud v Českém Krumlově řízení o věci samé zastavil pro nezaplacení soudního poplatku (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 18. 10. 2012, č. j. -94, k odvolání žalobce usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Podáním ze dne 2. 1. 2013 na č. l. 110 žalobce požádal o ustanovení právního zástupce pro sepis a podání dovolání proti tomuto usnesení odvolacího soudu.

Okresní soud v Českém Krumlově usnesením ze dne 11. 2. 2013, č. j. -114, návrh žalobce na ustanovení zástupce zamítl s tím, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu potvrzujícímu zastavení řízení pro nesplnění poplatkové povinnosti není přípustné, tudíž by se ze strany žalobce jednalo o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu , (dále jen „ “), pokud by se je pokoušel dovoláním napadnout.

Naposledy zmíněné rozhodnutí okresního soudu, proti kterému žalobce podal odvolání, potvrdil usnesením ze dne 18. 6. 2013, č. j. -123, Krajský soud v Českých Budějovicích, který byl se soudem prvního stupně zajedno, že proti jeho usnesení ze dne 18. 10. 2012 nebylo v režimu ve znění účinném do 31. 12. 2012 dovolání přípustné. I kdyby tedy majetkové poměry žalobce ustanovení zástupce odůvodňovaly, nebylo jeho žádosti dle možné vyhovět.

Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 18. 6. 2013 brojí žalobce dovoláním, jehož přípustnost má zakládat existence otázky v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud neřešené. Dovolatel považuje za neslučitelné s a d, dovodil-li odvolací soud, že jeho usnesení ze dne 18. 10. 2012, č. j. -94, dovoláním napadnout nelze. Rozhodnutím o zastavení řízení byla žalobci upřena možnost, aby bylo o jeho právu rozhodnuto nezávislým soudem. V dovolání je dále rozporován názor odvolacího soudu na nedostatek aktivní věcné legitimace žalobce, a to s poukazem na skutečnost, že správce konkursní podstaty vyjádřil o předmětnou pohledávku nezájem. Dovolatel také odmítá, že by jím vznesený nárok byl zřejmě bezúspěšným z jiných důvodů, a odkazuje na předložené listinné důkazy, jež oprávněnost jeho požadavků dokládají. Rovněž akcentuje, že soudům předložil podklady týkající se jeho majetkových poměrů, ze kterých jednoznačně plyne, že podmínky pro osvobození od soudních poplatků byly v jeho případě dány, soudy však tyto dokumenty náležitě nevyhodnotily. Svou argumentaci proto dovolatel završuje návrhem, aby Nejvyšší soud usnesení krajského soudu ze dne 18. 6. 2013, jakož i usnesení okresního soudu ze dne 11. 2. 2013 zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, které je podle čl. II bodu 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dle čl. II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.

Nejvyšší soud se jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , zabýval jeho přípustností.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání žalobce však přípustné není.

Nejvyšší soud na prvním místě podotýká, že projednávané dovolání směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o neustanovení zástupce k podání dovolání proti usnesení potvrzujícímu zastavení řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku. Dovolatel by tedy se svou argumentací mohl být úspěšným, toliko pokud by se mu podařilo zpochybnit závěr odvolacího soudu, že dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 10. 2012, č. j. -94, jež muselo být v souladu s čl. II bodem 7 projednáno podle ve znění účinném do 31. 12. 2012, nebylo přípustné, a že tedy využití tohoto mimořádného opravného prostředku žalobcem představovalo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Judikatura Nejvyššího soudu vykládající rozhodné znění právní úpravy dovolacího řízení si však osvojila názor, že dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, není přípustné, neboť se nejedná o rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé (srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2002, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2003, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2008, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2014, sp. zn. ). Toto stanovisko jako ústavně konformní akceptoval též Ústavní soud (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 11. 2005, sp. zn. , popřípadě usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 3. 2011, sp. zn. ). Z předeslaného vyplývá, že soudy nižších stupňů postupovaly zcela korektně, když žalobci pro podání dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 18. 10. 2012 právního zástupce neustanovily, poněvadž využití objektivně nepřípustného opravného prostředku je typickým příkladem zřejmě bezúspěšného uplatňování práva (viz mimo jiné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. ). Správnost napadeného usnesení nemůže být ohrožena ani tvrzením, že by poměry žalobce jeho osvobození od soudních poplatků odůvodňovaly, protože nemajetnost účastníka je toliko nezbytnou, nikoli však postačující podmínkou ustanovení zástupce podle

Zabývat se ostatními argumenty rozvinutými v dovolání se pak ve světle výše uvedeného ukazuje nadbytečným, jelikož i kdyby jim dovolací soud přitakal, nemohlo by to nic změnit na skutečnosti, že řízení o předmětné žalobě bylo již pravomocně zastaveno, přičemž rozhodnutí o zastavení tohoto řízení dovolací soud nemohl podle aplikovatelné procesní úpravy přezkoumat. V tomto kontextu by se jevilo neslučitelným s účelem dovolacího řízení, jež slouží k přezkumu věcné správnosti rozhodování soudů, nikoli k podávání teoretických rozborů postrádajících dopad na řešení posuzované věci (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. ), aby se Nejvyšší soud vyjadřoval k otázce, zda i žalobu samotnou bylo ze strany soudů nižších stupňů přiléhavé pokládat za zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu

Nejvyšší soud proto nemohl než žalobcovo dovolání dle , věty první, odmítnout.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, , , části věty před středníkem, a s tím, že žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 1. června 2015

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.

předseda senátu