Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1968/2015

28 Cdo 1968/2015

U S N E S E N Í

B. V.

,

proti žalovaným 1.

A. Š.

, zastoupené JUDr. L. Š., a 2.

JUDr.

L. Š.

,

o

vydání pozemku a o přístupu na pozemek

, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. , o dovoláních žalobce proti usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. března 2012, č. j. -490, ze dne 18. února 2014, č. j. -546, a ze dne 22. ledna 2015, č. j. -575, takto:

I. Řízení o dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. února 2014, č. j. -546,

se zastavuje

.

II. Dovolání proti usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. března 2012, č. j. -490, a ze dne 22. ledna 2015, č. j. -575,

se odmítají

.

III. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Praha-západ usnesením ze dne 12. 1. 2012, č. j. -481, zastavil pro nezaplacení soudního poplatku řízení o odvolání žalobce proti rozsudku téhož soudu ze dne 3. 8. 2010, č. j. -436 (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 29. 3. 2012, č. j. -490, zmíněné usnesení soudu prvního stupně k odvolání žalobce potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, přičemž souběžně požádal o ustanovení právního zástupce pro dovolací řízení.

Okresní soud Praha-západ tuto jeho žádost usnesením ze dne 11. 5. 2012, č. j. -500, zamítl.

Krajský soud v Praze následně usnesením ze dne 18. 2. 2014, č. j. -546, usnesení soudu prvního stupně ze dne 11. 5. 2012, zpochybněné odvoláním žalobce, potvrdil.

Usnesení odvolacího soudu ze dne 18. 2. 2014 žalobce rovněž napadl dovoláním.

Okresní soud Praha-západ usnesením ze dne 23. 9. 2014, č. j. -559, žalobce vyzval k zaplacení soudního poplatku za podané dovolání.

V odpověď na řečenou výzvu žalobce požádal o osvobození od soudního poplatku, jež mu soud prvního stupně usnesením ze dne 26. 11. 2014, č. j. -564, nepřiznal.

Krajský soud v Praze následně usnesením ze dne 22. 1. 2015, č. j. -575, k odvolání žalobce usnesení okresního soudu ze dne 26. 11. 2014 potvrdil.

Posledně řečené usnesení odvolacího soudu nato žalobce taktéž zpochybnil podáním dovolání.

Nejvyšší soud nejprve projednal dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2012, č. j. -490, a to dle , (dále jen „ “), ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srovnej čl. II bod 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Jako soud dovolací ( ) přitom dospěl k závěru, že dané dovolání (aniž by bylo nutné zkoumat splnění podmínky dovolacího řízení ve smyslu , k tomu srovnej , část věty za středníkem, ) bylo namístě odmítnout na základě , věty první, a coby objektivně nepřípustné. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu potvrzujícímu rozhodnutí soudu první instance o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku totiž nebylo možné dovodit z ve znění účinném do 31. 12. 2012 (ježto se nejedná o rozhodnutí ve věci samé) ani z jeho , či (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2005, sp. zn. , ze dne 15. 5. 2007, sp. zn. , ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. , ze dne 17. 4. 2008, sp. zn. , popřípadě ze dne 25. 1. 2011, sp. zn. , srovnej též mimo jiné usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. , jímž byla odmítnuta ústavní stížnost směřující proti posledně zmíněnému rozhodnutí Nejvyššího soudu).

V řízení o dovoláních proti usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2014 a 22. 1. 2015 bylo poté postupováno podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, které je podle čl. II bodu 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dle čl. II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum daných rozhodnutí odvolacího soudu.

Řízení o dovolání žalobce proti usnesení krajského soudu ze dne 18. 2. 2014 bylo třeba zastavit, neboť si dovolatel přes výzvu nezvolil zástupce ve smyslu ani nedoložil, že by sám disponoval právním vzděláním, přičemž podmínky pro to, aby byl žalobci zástupce ustanoven soudem, nebyly splněny, kteroužto otázku v souladu se svou ustálenou judikaturou zhodnotil přímo Nejvyšší soud (srovnej např. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. , ze dne 31. 8. 2015, sp. zn. , a ze dne 29. 1. 2016, sp. zn. ).

Žalobci zástupce na základě ustanoven být nemohl, poněvadž v současné fázi řízení zřejmě bezúspěšně uplatňuje právo. Jak již bylo osvětleno shora, dovolání podané proti usnesení odvolacího soudu ze dne 29. 3. 2012, č. j. -490, nebylo dle ve znění účinném do 31. 12. 2012 objektivně přípustné. Podání nepřípustného opravného prostředku je přitom typickým příkladem zřejmě bezúspěšného uplatňování práva ve smyslu , jež vyhovění žádosti o ustanovení zástupce znemožňuje (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. , ze dne 1. 6. 2015, sp. zn. , případně ze dne 15. 6. 2015, sp. zn. ).

Nejvyšší soud proto dovolatele usnesením ze dne 26. 1. 2016, č. j. -587, opětovně vyzval k odstranění nedostatku povinného zastoupení ve smyslu a se zřetelem k tomu, že uvedený naznačenému požadavku nevyhověl, řízení o jeho dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 18. 2. 2014, č. j. -546, podle , části věty před středníkem, a zastavil.

Konečně dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 1. 2015, č. j. -575, Nejvyšší soud v souladu s , větou první, a odmítl coby podané osobou k tomu neoprávněnou (obdobně jako při rozhodování o žalobcově dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 29. 3. 2012 nebylo ani zde nutné reflektovat absenci náležitého zastoupení dovolatele, srovnej opět , část věty za středníkem, ). Subjektivní legitimace k podání dovolání totiž svědčí toliko osobě, jíž byla rozhodnutím odvolacího soudu způsobena procesní újma, kterou lze napravit tím, že dovolací soud příslušné rozhodnutí zruší nebo změní (srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2015, sp. zn. , ze dne 1. 12. 2015, sp. zn. , či ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. ). Jelikož dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 22. 1. 2015 nepodléhalo poplatkové povinnosti (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. , a ze dne 15. 12. 2015, sp. zn. ), nemohla být žalobci způsobena žádná újma, bylo-li mu osvobození od soudního poplatku za tento mimořádný opravný prostředek upřeno (obdobně viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. ).

O náhradě nákladů řízení o dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2012 bylo rozhodnuto dle , věty první, , , části věty před středníkem, a ve znění účinném do 31. 12. 2012, o náhradě nákladů řízení o dovoláních proti usnesením odvolacího soudu ze dne 18. 2. 2014 a 22. 1. 2015 pak Nejvyšší soud rozhodl v souladu s , větou první, odst. l, , částí věty před středníkem, a a 3 ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, ve všech případech ovšem s tím, že žalovaným žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. 8. 2016

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.

předseda senátu