Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 4719/2014

22 Cdo 4719/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce R. B., zastoupeného Mgr. Markétou Zázvorkovou Malou, advokátkou se sídlem v Mostě, Jaroslava Průchy 1915/24, proti žalované J. J., zastoupené JUDr. Danou Musalovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Mladé Boleslavi, náměstí Míru 14, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. února 2014, č. j. -322, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Okresní soud v Litoměřicích („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. června 2008, č. j. -179, zamítl žalobu na určení, že žalobce je vlastníkem parcely č 1411 o výměře 14 m2 – ostatní plochy vzniklé oddělením z parcely č. st. 42/1 o výměře 314 m2

– zastavěné plochy a nádvoří v katastrálním území a obci K. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 21. února 2014, č. j. -322, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhověl, a rozhodl o nákladech řízení. Jedná se již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu. Poprvé rozhodl k odvolání žalobce ve věci rozsudkem ze dne 25. června 2010, č. j. -209, stejně jako v rozhodnutí uvedeném výše. Nejvyšší soud toto rozhodnutí zrušil rozsudkem ze dne 12. července 2012, č. j. -238.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o („ “) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Dovolání není přípustné.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak [ („ “)]. V dané věci nebyly podmínky tohoto ustanovení naplněny.

Od 1. 1. 2013 nelze v dovolání úspěšně zpochybnit skutková zjištění odvolacího soudu; dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění, učiněných v nalézacím řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2014, sp. zn. ).

„Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. ledna 2013 úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem“ (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. ).

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z hledisek uvedených v považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (či jeho části). Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „odvolací soud se odchýlil od rozhodnutí dovolacího soudu“, musí být z dovolání zřejmé, při řešení kterých otázek hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2013, sp. zn. ).

Dovolatelka sice uvádí konkrétní rozhodnutí (především rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. července 2012 č. j. -238, kterým bylo již o dovolání v této věci rozhodováno), nevymezuje však právní otázky, při jejichž řešení odvolací soud uvedené rozhodnutí nerespektoval (v dovolání jde o polemiku se skutkovými závěry). K tomu se dodává, že odvolací soud zopakoval dokazování, podrobně je zhodnotil a na základě zjištěných skutečností učinil závěr, že žalobce byl oprávněným držitelem sporné nemovitosti

– „uličky“ – ke které měl podle skutkového zjištění ve vydržecí době přístup jen on; současně specifikoval právní důvod, od něhož se jeho držba měla odvíjet. Dovolatelka pak napadá závěry hodnocení důkazů a skutkové zjištění, ze kterých odvolací soud vycházel, takto však již nelze přípustnost dovolání založit.

Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné podle ustanovení , Nejvyšší soud je podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. května 2015 JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu