Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1856/2014

25 Cdo 1856/2014

U S N E S E N Í

R. H.

Ústřední vojenské nemocnici Praha,

se sídlem v Praze 6, U Vojenské nemocnice 1200, IČO 61883082, zastoupené JUDr. Magdou Adamovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, U Vojenské nemocnice 1200/1, o náhradu škody na zdraví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. července 2012, č. j. -154, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 15.875,- Kč k rukám JUDr. Magdy Adamové, advokátky se sídlem v Praze 6, U Vojenské nemocnice 1200/1, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 31. 7. 2007, č. j. -75, ve spojení s opravným usnesením ze dne 18. 9. 2008, č. j. -93, zamítl žalobu na zaplacení 1.139.522 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o soudním poplatku. Vyšel ze zjištění, že žalobce se v r. 2003 podrobil v žalované nemocnici extrakci všech zubů moudrosti, přičemž extrakce dolních zubů byla z lékařského hlediska nezbytná a vzhledem k prognóze budoucích problémů byla provedena i extrakce horních zubů. Následně vznikla komplikace – komunikace ústní a čelistní dutiny spojená se záněty a bolestmi, které byly opakovaně operativně odstraňovány. Léčebné postupy i následná pooperační léčba byly provedeny lege artis, komplikace nevznikly pochybením lékařů. Nebylo zjištěno, že by žalobce podepsal tzv. informovaný souhlas s operací, bylo však prokázáno, že před zákrokem byl ústně lékařem poučen o možném vzniku těchto komplikací. Soud posoudil nárok žalobce na náhradu škody na zdraví podle obč. zák., a čl. 5 úmluvy publikované pod č. 96/2001 Sb. mezinárodních smluv (dále jen „Úmluva o biomedicíně“) a dospěl k závěru, že žalovaná neodpovídá za škodu na zdraví žalobce, neboť její zaměstnanci postupovali správně, neporušili žádnou právní povinnost a nedostatek písemné formy informovaného souhlasu nebyl v bezprostředním příčinném vztahu se vzniklou škodou.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 4. 2009, č. j. -110, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že základ nároku je důvodný. Poté, co byl tento rozsudek rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2012, č. j. -134, zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení, Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. července 2012, č. j. -154, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Po zopakování dokazování zejména výslechem svědků se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, že žalobce byl o zákroku a o jeho možných rizicích poučen a souhlasil s jeho provedením. Lékaři žalované při zákrocích postupovali správně, proto není dána odpovědnost žalované podle § 420 obč. zák., a její odpovědnost by nebyla založena ani případným nedostatkem informovaného souhlasu, neboť absence poučení není příčinou škody, jež vznikla v důsledku rizika spojeného s indikovanou operací.

Tento rozsudek napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ust. a podává jej z důvodu podle Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v tom, že odvolací soud v rozporu s hmotným právem řešil právní otázky týkající se předchozího souhlasu pacienta s provedením lékařského zákroku. Namítá, že žalovaná nesplnila řádně povinnost plně informovat pacienta před zákrokem, a poukazuje na Úmluvy o biomedicíně, podle něhož souhlas pacienta musí být informovaný a tato skutečnost musí být ze strany zdravotnického zařízení prokázána. Odvolacímu soudu vytýká, že se dostatečně nezabýval tím, zda souhlas žalobce k provedení operačního zákroku lze považovat za platný právní úkon, a že nesprávně vyložil , o péči o zdraví lidu, který ukládá zdravotnickému zařízení povinnost pacienta dostatečně a srozumitelně poučit. Za protiprávní jednání je nutno považovat jakýkoliv zákrok na těle pacienta, který byl proveden bez řádného informovaného souhlasu. I pokud byl zákrok proveden lege artis, veškeré zdravotní komplikace jsou v příčinné souvislosti s neoprávněným zásahem do tělesné integrity a se vzniklou škodou na zdraví žalobce. Namítá, že důkazní břemeno o tom, zda žalobce byl či nebyl řádně o zákroku informován, měl odvolací soud rozložit mezi účastníky sporu a nedostatek písemného záznamu o poučení ve zdravotnické dokumentaci měl být přičten k důkazní tíži žalované. Neexistenci písemného informovaného souhlasu odvolací soud dostatečně právně nezhodnotil a nevzal v úvahu, že žalovaná v době provedení zákroku vydala vnitřní směrnici, která ukládala pracovníkům žalované provádět výkony zdravotní péče pouze s informovaným souhlasem pacienta a pro určité zákroky ukládala povinnost písemné formy souhlasu. Dovolatel nesouhlasí s výrokem o náhradě nákladů řízení a namítá, že náklady vynaložené nemocnicí na zastoupení advokátem nelze považovat za potřebné k účelnému uplatnění či bránění práva za situace, že žalovaná má vlastní právní oddělení. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že fakta v něm uváděná neodpovídají skutečnosti a jsou rovněž nesprávně hodnocena podle , o péči o zdraví lidu, a podle Úmluvy o biomedicíně. Rozsah poučení pacienta byl v průběhu řízení opakovaně prokázán a byly provedeny výslechy všech operatérů, kteří prováděli žalobci operativní zákroky. Písemná forma poučení a souhlasu pacienta byla uzákoněna s účinností od 1. 4. 2012 , o zdravotních službách. Navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl jako nedůvodné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ( a 4 ), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán dne 18. července 2012, postupoval Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „ “) - srov. čl. II bod 7.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu se v dané věci řídí ustanovením Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Toto ustanovení bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. , zrušeno k 31. 12. 2012, do té doby však bylo součástí právního řádu, a je tedy pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 nadále použitelné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. ).

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží ( ).

Dovolání je přípustné jen pro řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. ust. ) a současně se musí jednat o právní otázky zásadního významu. Dovolací soud je dovolacími důvody vázán ( ).

Napadené rozhodnutí vychází ze skutkového závěru, že před udělením souhlasu s vykonáním zákroku byl žalobce lékařem řádně poučen a svůj souhlas se zákrokem udělil ústní formou. Pokud dovolatel zpochybňuje zjištěný skutkový stav, který byl podkladem pro právní posouzení věci, tyto skutkové námitky nemohou být právní otázkou zásadního významu ve smyslu , odst. 3 , neboť spadají pod dovolací důvod podle (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), který v dovolání, jehož přípustnost se posuzuje podle , nelze úspěšně uplatnit, jak je uvedeno přímo v ust.

Pokud jde o právní stránku věci, je třeba uvést, že dovolatel při konstrukci právních otázek, jež předkládá k dovolacímu přezkumu, vychází z jiného skutkového stavu, než jak byl zjištěn soudy nižších stupňů a jak se stal podkladem pro jejich rozhodnutí. Ve vztahu k jeho případu jsou tak tyto právní otázky, týkající se provedení lékařského zákroku bez předchozího souhlasu pacienta, pouze otázkami hypotetickými. Právní otázky formulované v dovolání vycházejí z tvrzení, že žalobce udělil souhlas se zákrokem bez předchozího poučení a řádné informace, tedy z odlišného skutkového stavu, než jaký byl soudy v řízení zjištěn, nemají proto pro rozhodnutí v dané věci zásadní význam ve smyslu a odst. 3 a na jejich řešení napadené rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá.

Ostatně nejedná se ani o právní otázky, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly řešeny nebo jsou rozhodovány rozdílně, nebo které by měly být posouzeny jinak. Dovolací soud se výkladem Úmluvy o biomedicíně ve svých rozhodnutích již zabýval (např. rozhodnutí sp. zn. , sp. zn. , popř. i sp. zn. , a sp. zn. ), a rovněž i v předchozím zrušujícím rozhodnutí (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2012, sp. zn. ).

Jak vyplývá z výše uvedeného, dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné, a přípustné není ani proti výrokům o náhradě nákladů řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. ), Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle věty první a

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a věty první před středníkem Žalovaná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem za jeden úkon (vyjádření) v částce 12.820,- Kč, určené podle bodu 6. , ve znění (srov. č. II. ), z náhrady hotových výdajů podle této vyhlášky v částce 300,- Kč a z náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ze součtu obou částek podle (2.755,- Kč), celkem tedy 15.875,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. května 2015

JUDr. Marta Škárová

předsedkyně senátu