Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
+ 1 ďalších priamych citácií
Zobraziť všetky (6)907EC64D68FB5AFBC1257A8D0048D598.html
HTML · 16.97 KB
No categories available
25 Cdo 1085/2011
U S N E S E N Í
a) J. F.
a
b) Ing. J. F.
, obou zastoupených JUDr. Oldřichem Skalákem, advokátem se sídlem v Čáslavi, Náměstí Jana Žižky z Trocnova 79, proti žalované
Nemocnici Havlíčkův Brod, příspěvkové organizaci
, se sídlem v Havlíčkově Brodu, Husova 2624, IČO 179540, zastoupené JUDr. Janem Machem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 28, o zaplacení částky 3.500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodu pod sp. zn. 7 C 248/2007 , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. září 2010, č. j. 17 Co 247/2010 -441, takto:
I. Dovolání
se odmítá
.
II. Žádný z účastníků
nemá právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 27. 9. 2010, č. j. 17 Co 247/2010 -441, potvrdil rozsudek ze dne 18. 11. 2009, č. j. 7 C 248/2007 -405, jímž Okresní soud v Havlíčkově Brodu zamítl žalobu, jíž se každý z žalobců domáhal zaplacení částky 1.750.000,- Kč s úroky z prodlení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud rozhodl dále o náhradě nákladů řízení odvolacího. Vyšel ze zjištění, že dne 24. 9. 2006 v havlíčkobrodské nemocnici zemřela těžce nemocná pacientka M. F., manželka žalobce a) a matka žalobce b), a to poté, co jí byl P. Z., zaměstnancem žalované s pracovním zařazením zdravotní sestra, neoprávněně aplikován lék proti srážení krve Heparin, hypnotikum Dormicium a chlorid sodný. Za uvedené jednání byl P. Z. mimo jiné uznán vinným pokusem trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1 trestního zákona s tím, že mezi jeho jednáním a úmrtím poškozené nelze dovodit příčinnou souvislost. I z důkazů provedených soudem prvního stupně ve sporu o náhradu škody vyplynul závěr totožný, neboť podle znaleckého posudku nemohla aplikace 5 ml Heparinu ohrozit život poškozené; podle lékařské dokumentace příčinou jejího úmrtí bylo srdeční selhání se zástavou srdce při těžkém zánětu plic a krvácivé stavy se u ní po celou dobu před smrtí neprojevily. Žalovaná nemocnice proto žalobcům neodpovídá za škodu podle § 415 ve spojení s § 420 odst. 1 a 3 obč. zák. za zanedbání povinností zdravotnického zařízení pro neunesení břemene důkazního ohledně příčinné souvislosti mezi jednáním zaměstnance žalované a smrtí poškozené. Odvolací soud se rovněž ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že žalovaná nemocnice neodpovídá za škodu také proto, že její zaměstnanec nezpůsobil škodu při plnění pracovních úkolů nebo v souvislosti s nimi ve smyslu § 420 odst. 2 obč. zák., nýbrž že jednal v tzv. excesu. Podle § 444 odst. 3 obč. zák. by nadto případný nárok pozůstalých žalobců mohl být úspěšný pouze co do částky 240.000,- Kč každému z nich.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, neboť jsou přesvědčeni, že odvolací soud nepřípustně zasáhl do jejich osobnostních práv, jestliže nesprávně dovodil, že žalovaná neporušila žádnou svou povinnost a že neprokázali příčinnou souvislost mezi trestným činem P. Z. a smrtí M. F. Namítají vady řízení spočívající zejména v absenci poučení účastníků podle § 118a a § 119 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku a absenci hodnocení porušení povinností žalovanou nemocnicí; soudy také nepřihlédly k námitkám žalobců vzneseným v průběhu řízení a spokojily se pouze s výsledky trestního řízení. S ohledem na zásady trestního práva spočívající v odpovědnosti fyzické osoby a pouze za zavinění, tj. odlišné než v řešeném případě, dovozují nesprávné právní hodnocení věci ze strany soudů obou stupňů. Nárok žalobců nebyl rovněž posouzen podle Úmluvy o lidských právech a biomedicíně, která má vyšší právní sílu než občanský zákoník a poskytuje pacientům i pozůstalým širší právní ochranu, zejm. s ohledem na důkazní nouzi poškozených v případech pochybení při poskytování zdravotní péče. Z uvedených důvodů navrhli, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání žalobců uvedla, že pokud dovolatelé brojí proti způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů, není jejich dovolání přípustné, a není ani důvodné, neboť újma poškozené nebyla způsobena zdravotnickým zákrokem, ale trestnou činností zaměstnance bez souvislosti činností žalované nemocnice; šlo o exces z plnění povinností zaměstnance v rozporu s pokyny i zájmy zaměstnavatele. Občanský zákoník je navíc zcela v souladu s článkem 24 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně, která se na řešenou věc vůbec nevztahuje. Navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobců odmítl, případně jako nedůvodné zamítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř. ) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnými osobami (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o.s.ř. , dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Žalobci dovoláním napadají rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž mu předcházelo rozhodnutí zrušovací [nejde o přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a) , b) o.s.ř. ]; dovolání tak může být podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.
Namítají-li žalobci, že v průběhu řízení prokázali, že k úmrtí jejich příbuzné došlo z důvodu zanedbání prevenční povinnosti žalované při poskytování zdravotnické péče či jako následek protiprávního jednání jejího zaměstnance, pak napadají závěr odvolacího soudu o absenci příčinné souvislosti mezi jednáním zaměstnance žalované a úmrtím pacientky v její péči. Nezpochybňují tedy právní posouzení věci, nýbrž skutkové zjištění, že kriminální jednání P. Z. v daném případě nevedlo ke škodlivému následku, neboť smrt poškozené nastala z jiných příčin, totiž pro její celkový špatný zdravotní stav bez ohledu na aplikaci léčiv pachatelem. Je tedy zřejmé, že uplatňují dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jímž přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. založit nelze; tento důvod je však uplatnitelný pouze tehdy, je-li dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.
Obdobné platí pro namítané vady řízení (absence poučení účastníků podle § 118a a § 119 o.s.ř. , nedostatky v rámci odůvodnění rozsudku, převzetí závěrů trestního řízení ohledně nedostatku příčinné souvislosti), které nezakládají přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení; k vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, lze v dovolacím řízení přihlížet, jen pokud je dovolání přípustné, nejde-li o procesní otázky zásadního významu.
Rozhodnutí odvolacího soudu nelze připisovat zásadní právní význam ani z pohledu dovolací námitky, že věc měla být posouzena podle Úmluvy o lidských právech a biomedicíně, publikované pod č. 96/2001 Sb. m. s., která podle dovolatelů poskytuje poškozeným širší právní ochranu při důkazní nouzi ve sporu. Dovolatelé totiž přehlížejí, že Úmluva zaručuje úctu k integritě bytosti pacienta a ostatní práva a základní svobody při aplikaci biologie a medicíny (Čl. 1), a netýká se tak nároků případných obětí trestné činnosti, byť měla souvislost s poskytováním léčebné péče. Úmluva navíc ani neobsahuje speciální úpravu podmínek odpovědnosti či důkazního břemene, neboť v Čl. 24 (Osoba, která utrpěla újmu způsobenou zákrokem, má nárok na spravedlivou náhradu škody za podmínek a postupů stanovených zákonem.) odkazuje na zákonný předpis, jímž je v tomto případě občanský zákoník .
Ze všech těchto důvodů je zřejmé, že dovolání žalobců směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3, neboť vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, nelze náklady, jež vznikly žalované v dovolacím řízení za odměnu advokáta a za sepis vyjádření k dovolání, považovat za potřebné k účelnému bránění práva.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. srpna 2012
JUDr. Petr Vojtek, v. r. předseda senátu