Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 5311/2014

32 Cdo 5311/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně CASPER CONSULTING a.s., se sídlem v Praze 1, Olivova 2096/4, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 63 98 04 01, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 259/55, proti žalovaným 1) M. S., zastoupenému opatrovníkem JUDr. Janem Pavlokem, advokátem se sídlem v Praze 6, K Brusce 124/6, 2) B. S., zastoupené opatrovníkem Mgr. Šimonem Hradilkem, advokátem se sídlem v Praze 6, K Brusce 124/6 a 3) M. D., zastoupenému Mgr. Michalem Kojanem, advokátem se sídlem v Praze 3, Kolínská 1686/13, o zaplacení částky 611 881,54 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného 3) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. května 2014, č. j. -610, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 14. dubna 2010, č. j. -404, zamítl proti všem žalovaným žalobu o zaplacení částky 611 881,54 Kč s příslušenstvím (výrok I.), rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.), o náhradě znalečného (výrok IV.) a o náhradě nákladů za zastoupení žalovaného 3) [výrok V.].

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. ve vztahu k žalovanému 3) a uložil žalovanému 3) zaplatit žalobkyni částku 611 881,54 Kč s příslušenstvím s tím, že plněním žalovaného 3) zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost žalovaného 1) a naopak, jak bylo žalovanému 1) uloženo rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. dubna 2011, č. j. -475 (první výrok), rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok) a o náhradě znalečného (třetí výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný 3) dovolání, v němž co do přípustnosti odkázal na ustanovení (dále též jen „ “), maje za to, že „napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, když mimo jiné níže nastolené otázky řeší v rozporu s hmotným, jakož i procesním právem“. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.

Žalobkyně považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné, navrhuje dovolání jako nepřípustné odmítnout, případně pro nedůvodnost zamítnout a požaduje náhradu nákladů dovolacího řízení.

Vzhledem k datu vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Z ustanovení vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části. Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. např. usnesení ze dne 16. května 2013, sp. zn. , ze dne 23. července 2013, sp. zn. , ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , ze dne 23. října 2013, sp. zn. , ze dne 31. října 2013, sen. zn. , a ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. , která jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, veřejnosti dostupná na jeho webových stránkách).

Dovolatel jako předpoklad přípustnosti dovolání pouze odkázal na ustanovení , aniž by uvedl, který ze čtyř tam uvedených předpokladů přípustnosti dovolání uplatňuje. Stran zpochybněné správnosti posouzení otázky věcné aktivní legitimace žalobkyně dovolatel žádným způsobem přípustnost dovolání nevymezil.

Poukazoval-li dovolatel na možné vady řízení, a to na opomenutí důkazních návrhů, prolomení zásady dvojinstančnosti řízení, předčasnost podání žaloby a doplnění skutkových tvrzení žalobkyní v průběhu odvolacího řízení, jsou tyto jeho námitky irelevantní, protože podle ustanovení dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tvrzení dovolatele o vadách řízení nezahrnuje žádnou otázku procesního práva, která by splňovala předpoklady vymezené v ustanovení

Zpochybňuje-li dovolatel skutková zjištění odvolacího soudu o pravosti podpisu dovolatele v ověřovací knize a o doručení oznámení o postoupení pohledávky, pak ani v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. ledna 2013 nelze hodnocení důkazů (se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) úspěšně napadnout dovolacím důvodem (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

Z hlediska způsobilosti založit přípustnost dovolání je právně bezvýznamné tvrzení, že dovoláním napadený rozsudek má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel patrně přehlédl, že přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení není od 1. ledna 2013 budována na kriteriu „zásadní právní významnosti“ napadeného rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. ).

Dovolání žalovaného 3) směřuje i proti výrokům o nákladech řízení, aniž by žalovaný 3) k této části rozhodnutí uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a nesprávnost rozhodnutí. Proti těmto výrokům chybí v dovolání jakákoliv argumentace.

Uvedené nedostatky nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. větu první ), uplynula dne 7. září 2014. Jde přitom o vady, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání.

Nejvyšší soud proto dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení větu druhou ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 2. června 2015

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu