Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1825/2015

33 Cdo 1825/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce M. L., zastoupeného Mgr. Jiřím Kapounem, advokátem se sídlem v Praze 10, Dvouletky 1821/16, proti žalované H. L., zastoupené JUDr. Petrem Pustinou, advokátem se sídlem v Říčanech, Olivova 116/7, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2014, č.j. , -55, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě ní

Žalobce napadl dovoláním v záhlaví citované rozhodnutí, kterým krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 12. 5. 2014, č.j. -37 (ve znění opravného usnesení ze dne 11. 6. 2014, č.j. -40), jímž Okresní soud Praha - východ zamítl žalobu o určení vlastnictví specifikovaných nemovitostí a rozhodl o nákladech řízení; žalobci uložil nahradit žalované náklady odvolacího řízení.

Dovolání proti nákladovým výrokům je objektivně nepřípustné, neboť těmito výroky bylo rozhodnuto o peněžitých plněních, která ani ve svém součtu nepřevyšují 50.000,- Kč ( , , ve znění účinném od 1. 1. 2014, dále jen „ “).

Dovolání proti výroku o věci samé je rovněž nepřípustné.

Napadené rozhodnutí nespočívá na řešení otázky procesního práva, zda účastníku, který nebyl soudem prvního stupně poučen podle , protože se k jednání před ním nedostavil, je povinen uvedené poučení poskytnout odvolací soud. Tuto otázku žalobce předkládá k vyřešení v návaznosti na svoji výtku, podle níž odvolací soud vycházel ze skutečnosti, že je „ve výpisu z evidence nemovitostí stále veden jako jediný vlastník“. Jak se však podává z odůvodnění napadeného rozhodnutí, odvolací soud na uvedené skutečnosti své rozhodnutí nezaložil, naopak výslovně uvedl, že ji nebere v úvahu (se zřetelem k tomu, že se jedná o nové tvrzení uplatněné v rozporu s principem neúplné apelace). Pokud ještě dovolatel v tomto směru namítá, že skutečnost výlučného vlastnictví stavebního pozemku uplatnil v souladu s ustanovením , je třeba připomenout, že podle obsahu spisu tvrzenou vadou řízení před soudem prvního stupně netrpělo, vydal-li soud opravné usnesení, jímž byla výroková část jeho rozsudku uvedena do souladu s žalobním návrhem.

Dovolateli lze přisvědčit v tom, že právní závěr odvolacího soudu, podle kterého žalobce nemá naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva, je v rozporu s konstantní judikaturou dovolacího soudu, jenž již v usnesení ze dne 12. 8. 2008, sp. zn. , dovodil, že naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k nemovitostem zapsaným v katastru nemovitostí je dán, jestliže žalobce, který tvrdí, že je vlastníkem nemovitostí, není jako jejich vlastník v katastru nemovitostí zapsán (srov. také např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. ). V usnesení ze dne 26. 5. 2011, sp. zn. , pak Nejvyšší soud vyložil, že soudní praxe a odborná literatura je ve shodě v tom, že navrhuje-li žalobce určení vlastnického práva k nemovitosti nebo jiného práva, které se zapisuje do katastru nemovitostí České republiky, je na požadovaném určení vždy naléhavý právní zájem, má-li být soudní rozhodnutí určující právo zaznamenáno do katastru nemovitostí a tímto způsobem dosaženo shody mezi stavem právním a stavem zapsaným v katastru nemovitostí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. ).

Dovolání však přesto nelze shledat přípustným. Dovolatel totiž nechal bez povšimnutí další právní závěr odvolacího soudu, podle něhož důvod, pro který se domáhá vrácení daru, nelze posoudit jako hrubé porušení dobrých mravů žalovanou. Vzhledem k tomu, že jiné chování obdarovaného, než které bylo jako závadné identifikováno ve výzvě k vrácení daru, případně v žalobě, je z hlediska opodstatněnosti žalobou uplatněného nároku právně irelevantní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. ), je evidentní, že ani správné posouzení otázky existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení vlastnického práva by nevedlo k odlišnému výsledku sporu a v poměrech dovolatele by se nijak neprojevilo.

Nejvyšší soud proto dovolání odmítl ( , věta první, ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( , věta druhá, ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 28. května 2015JUDr. Pavel K r b e k

předseda senátu