Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 4206/2013

25 Cdo 4206/2013

U S N E S E N Í

Ing. A. K.

1) Ing. M. V.

a

2) N. V.

, zastoupeným JUDr. Janem Pavlokem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 6, K Brusce 124/6, o 547.694,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně i žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2013, č.j. -807, takto:

I. Dovolání žalobkyně

se odmítá.

II. Dovolání žalovaných

se odmítá.

III. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se po žalovaných domáhala náhrady škody spočívající v nákladech vynaložených na odstranění nepovolených stavebních úprav, jež žalovaní provedli v jeho domě po dobu jeho užívání z titulu nájmu. Povinnost odstranit nepovolené stavební úpravy byla žalobkyni uložena rozhodnutím stavebního odboru Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 21. 3. 1996 (dále jen „správní rozhodnutí“).

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 3. 2013, č.j. -807, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 10. 6. 2011, č.j. -635, ve vyhovujícím výroku ohledně 236.960,80 Kč s příslušenstvím a v zamítavém výroku co do částky 9.980,40 Kč s příslušenstvím a co do úroku z prodlení ve výši 16 % ročně z částky 236.960,80 Kč a 26 % z žalované částky od 12. 9. 1997 do 23. 3. 2000, změnil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni také 300.753,20 Kč s příslušenstvím, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, jakož i náklady řízení státu a žalobkyni uložil zaplatit soudní poplatek za odvolání. Dovodil odpovědnost žalovaných za škodu podle ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), když vzal za prokázáno protiprávní jednání žalovaných spočívající v nepovolených stavebních úpravách v předmětné nemovitosti. Škoda představuje náklady vynaložené na práce k odstranění nepovolených stavebních úprav a nezbytné náklady s těmito pracemi související, když tyto práce byla žalobkyně povinna provést podle správního rozhodnutí. Při určení výše škody v částce 537.714,- Kč soud vycházel z revizního posudku znaleckého u. Právě mezi náklady vynaloženými v této výši a protiprávním jednáním žalovaných shledal soud příčinnou souvislost. Za okamžik rozhodný pro prodlení žalovaných ve smyslu obč. zák. považoval doručení změny žaloby ze dne 29. 2. 2000 žalovaným, neboť teprve v tomto podání žalobkyně řádně vyčíslila požadovanou částku a vymezila skutková tvrzení. Proto byla žaloba v rozsahu požadujícím úrok z prodlení již od okamžiku doručení žaloby žalovaným zamítnuta. Soud neshledal důvodnou ani námitku promlčení vznesenou žalovanými. Ačkoliv bylo prokázáno, že žalovaní provedli nepovolené stavební úpravy v 80. letech 20. století, škodu nepředstavuje v daném případě znehodnocení nemovitosti. Počátek subjektivní i objektivní promlčecí doby je vázán až na okamžik reálného vynaložení nákladů, kdy teprve vznikla žalobcům škoda. Nelze tedy uvažovat o promlčení, jestliže žaloba byla podána v roce 1997 a náklady mohly být vynaloženy nejdříve až po právní moci správního rozhodnutí z 21. 3. 1996.

Rozsudek odvolacího soudu napadli dovoláním jak žalobkyně, tak žalovaní.

Žalobkyně napadla rozsudek odvolacího soudu ve výroku o zamítnutí žaloby ohledně úroku z prodlení. Namítá, že nesprávně – v rozporu s ustálenou judikaturou – byla posouzena otázka doby splatnosti závazku z náhrady škody a počátku prodlení dlužníka, což mělo za následek nesprávné určení výše úroku z prodlení soudem a nepřiznání jeho části. Soud totiž nesprávně vázal počátek prodlení žalovaných k okamžiku doručení změny žaloby žalovaným, nikoliv již k okamžiku doručení původní žaloby. Dovolatelka odkazuje v této souvislosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , a . Má za to, že již podaná žaloba byla řádnou výzvou k plnění. Pozdější změna žaloby představovala pouze snížení požadovaného úroku z prodlení, tedy jednalo se v podstatě o částečné zpětvzetí žaloby. V daném směru žádá změnu napadeného rozhodnutí.

Žalovaní napadli rozsudek odvolacího soudu v plném rozsahu. Namítají nesprávné právní posouzení otázky promlčení, v posuzování této otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , , ). Při poškození věci vzniká škoda již v okamžiku samotného poškození, není rozhodné, kdy byla poškozená věc opravena. Vzhledem k provedení nepovolených stavebních úprav žalovanými již v letech 1982 až 1984 a následném ustálení stavu nemovitosti v roce 1985 uplynula objektivní promlčecí doba v roce 1988. Při podání žaloby až v roce 1997 je nárok žalobkyně zjevně promlčen. Další nesprávně posouzenou otázkou je odlišení nákladů nutných k odstraněním nepovolených stavebních úprav a nákladů, které nebyly v příčinné souvislosti s odstraněním nepovolených stavebních úprav a vedly ke zhodnocení nemovitosti (zde žalovaní vytýkají odchýlení od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a ). Žalovaní navrhují změnu napadeného rozhodnutí, případně zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve svém vyjádření shledává dovolání žalovaných neopodstatněné.

Rozhodné znění pro dovolací řízení se podává z čl. II bodů 1 a 7 a čl. II bodu 2 Nejvyšší soud tedy o dovolání rozhodl podle ustanovení ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále jen „ “).

Dovolání žalobkyně i žalovaných bylo podáno včas, oprávněnými osobami – účastníky řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelů ( a 4 ).

Rozhodné hmotné právo se podává z ustanovení , , účinného od 1. 1. 2014, věc se tudíž posuzuje podle dosavadních předpisů, tj. , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále opět jen „obč. zák.“).

Pro posouzení dovolacích námitek účastníků je v dané věci podstatný charakter škody, tj. o jakou škodu se jedná, a v návaznosti na to určení okamžiku vzniku škody. Odvolací soud vycházel ze správné premisy, že škodu v daném případě nepředstavuje znehodnocení nemovitosti ani samotné nepovolené stavební úpravy. Předmětem řízení byla škoda spočívající v nákladech na odstranění nepovolených stavebních úprav. Uvedené náklady byla žalobkyně povinna vynaložit na základě závazného rozhodnutí orgánu veřejné moci, jehož vydání bylo důsledkem protiprávního jednání žalovaných. V takovém případě vzniká škoda (v podobě skutečné škody) až okamžikem vynaložení nákladů na realizaci povinností rozhodnutím uložených. V tomto směru existuje konstantní judikatura dovolacího soudu – k okamžiku vzniku škody v případě soudního rozhodnutí o povinnosti dlužníka zaplatit dluh viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2003, sp. zn. , publikovaný pod č. 14/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 25. 7. 2006, sp. zn. , usnesení ze dne 7. 2. 2007, sp. zn. , obdobně v případě platebního výměru finančního úřadu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2008, sp. zn. , publikovaný pod C 6852 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu (dále jen „Soubor“), nebo v případě zaplacení pokuty finančnímu ředitelství rozsudek ze dne 29. 5. 2003, sp. zn. , Soubor C 1970.

Žalobkyně v obecné rovině správně cituje judikaturu dovolacího soudu zabývající se určením doby splatnosti závazku z náhrady škody a počátku prodlení dlužníka. Pokud však považuje svou žalobu ze dne 12. 9. 1997 za kvalifikovanou žádost věřitele o plnění, pomíjí (dovolacímu přezkumu nepodléhající) skutkové zjištění, že předmětné náklady na odstranění nepovolených stavebních úprav vynaložila v období od prosince roku 1997 až do roku 1998. S ohledem na výše uvedený závěr o okamžiku vzniku škody je totiž zřejmé, že škoda v době podání žaloby ještě nevznikla, a žaloba byla tedy podána předčasně. Taktéž z obsahu žaloby plyne, že žalobkyně se domáhá hypotetické budoucí škody vyčíslené na základě znaleckého posudku, tj. jaké náklady bude zřejmě muset vynaložit. Je pak logický závěr, že doručení předčasné žaloby nemohlo vyvolat splatnost závazku k náhradě škody. Pokud odvolací soud vycházel při určení splatnosti nároku podle § 563 obč. zák. a následného prodlení žalovaných až z doručení změny žaloby ze dne 29. 2. 2000 žalovaným, tedy vycházel z podání, ve kterém žalobkyně poprvé vyčíslila skutečně vynaložené náklady (skutečnou škodu), je jeho právní posouzení správné (ke splatnosti závazku z náhrady škody srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2009, sp. zn. , Soubor C 7825).

S ohledem na závěr o charakteru škody a okamžiku jejího vzniku není důvodná ani námitka nesprávného právního posouzení otázky promlčení. Nepřípadný je odkaz žalovaných na judikaturu týkající se okamžiku vzniku škody při škodě na věci. Jak bylo uvedeno, předmětem řízení byla škoda spočívající v nákladech na odstranění nepovolených stavebních úprav, k němuž byla žalobkyně povinna na základě závazného rozhodnutí orgánu veřejné moci. Nejednalo se o škodu na věci – znehodnocení nemovitosti. Nesprávná je tudíž domněnka žalovaných o počátku běhu objektivní promlčecí doby již od roku 1985. Naopak odvolací soud správně ztotožnil počátek běhu subjektivní i objektivní promlčecí doby s okamžikem vynaložení nákladů žalobkyní. Vzhledem k podání žaloby v roce 1997 a postupnému vynakládání nákladů v letech 1997 až 1998 a s přihlédnutím k úpravě promlčení obsažené v § 106 odst. 1 a 2 obč. zák., je správný závěr o nepromlčení nároku (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2003, sp. zn. , Soubor C 1970).

Vzhledem ke skutkovým okolnostem řešené věci tedy odvolací soud posoudil dovolateli výše vznesené právní otázky v souladu s judikaturou dovolacího soudu. V tomto směru tak nejsou podaná dovolání přípustná podle

Jestliže pak žalovaní namítají nedostatečné odlišení druhu vynaložených nákladů, tj. konkrétně, že

„soud uložil žalovaným zaplatit i ty náklady, které nebyly v příčinné souvislosti s odstraněním nepovolených stavebních úprav“

, zjevně napadají posouzení příčinné souvislosti. Otázku příčinné souvislosti však nelze dovoláním úspěšně zpochybňovat, jelikož se jedná primárně o otázku skutkovou, nikoliv právní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. , Soubor C 1025, nebo rozsudek ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. ), a tudíž nezpůsobilou založit přípustný dovolací důvod – nesprávné právní posouzení ( ).

V rozsahu, v jakém dovolání žalovaných směřuje proti výrokům o nákladech řízení (žalovaní napadli rozhodnutí odvolacího soudu v plném rozsahu), neobsahuje dovolání jakékoliv námitky, respektive povinné náležitosti podle - vymezení přípustnosti a důvodu dovolání, tedy postrádá obligatorní zákonné náležitosti, které jsou předpokladem jeho projednatelnosti.

Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání žalobkyně i žalovaných podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. května 2015

JUDr. Robert Waltr

předseda senátu