Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 24/2015

26 Cdo 24/2015

U S N E S E N Í

spolku AERO-AUTOMOTO-SPORT Orlová

J. J.

, zastoupenému JUDr. Vladimírem Faranou, advokátem se sídlem v Orlové – Lutyni, Masarykova třída 752, o zaplacení částky 123.500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. června 2014, č. j. -111, takto:

Dovolání

se odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil částku 100.000,- Kč s příslušenstvím (v podobě úroků z prodlení) z titulu dlužného nájemného (v širším smyslu) za období od 10. června 2011 do 9. června 2013 z nebytových prostor, které mu pronajal pro účely

„stání jednoho ultralehkého letadla“

nájemní smlouvou ze dne 10. června 2010 (dále jen „Nájemní smlouva“). Současně požadoval zaplacení smluvní pokuty v celkové částce 23.500,- Kč (dále jen „smluvní pokuta“).

Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 25. listopadu 2013, č. j. -81, vyhověl žalobě a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 100.000,- Kč s tam uvedenými úroky z prodlení a tam specifikovanou smluvní pokutu; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 12. června 2014, č. j. -111, citovaný rozsudek soudu prvního stupně změnil ve vyhovujícím výroku o smluvní pokutě tak, že žalobu ohledně tohoto nároku zamítl (dále jen „měnící výrok“); jinak, tj. ve vyhovujícím výroku ohledně částky 100.000,- Kč s příslušenstvím a v nákladovém výroku, ho zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (dále jen „zrušující výrok“).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Dovolací soud však dospěl k závěru, že z posléze uvedených příčin není dovolání přípustné podle , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 2 ve spojení s čl. VII – dále jen „ “).

Směřuje-li dovolání proti měnícímu výroku napadeného rozsudku, není objektivně přípustné ( , ), neboť tímto výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč (šlo o smluvní pokutu v celkové částce 23.500,- Kč), přičemž nejde o žádný z případů vylučujících podle ustanovení tam nastavené omezení (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 30. května 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V ostatním směřuje dovolání proti zrušujícímu výroku, avšak v tomto výroku je napadené rozhodnutí v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není – přes v tomto směru uplatněné dovolací námitky – důvod se odchýlit.

Předně je zapotřebí zdůraznit, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění (srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 21. října 1999, sp. zn. , uveřejněného pod č. 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Je-li podle současné právní úpravy relevantním pouze dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ( ), nelze v dovolacím řízení úspěšně namítat nesprávnost skutkových zjištění. Právě takové (nepřípustné) námitky však dovolatel v dovolání rovněž uplatnil, pokusil-li se zpochybnit správnost zjištěného skutkového stavu rozhodného pro posouzení Nájemní smlouvy jako absolutně neplatného právního úkonu z důvodu, že v ní nebylo sjednáno zvlášť nájemné a zvlášť úhrada za služby. Zpochybnil-li proto dovolatel správnost uvedeného právního názoru mimo jiné rovněž poukazem na to, co bylo obsahem vůle smluvních stran projevené v čl. IV. Nájemní smlouvy a jak měla být tato vůle interpretována, napadl správnost skutkového (nikoli právního) závěru odvolacího soudu.

Při posuzování dovolacích námitek podřaditelných pod dovolací důvod podle dovolací soud vycházel z dosavadních právních předpisů ( věta první za středníkem , ).

Nejvyšší soud České republiky – v poměrech právní úpravy nájmu a podnájmu nebytových prostor účinné do 18. října 2005 – již v rozsudku ze dne 21. dubna 1998, sp. zn. , dovodil, že smlouva o nájmu nebytových prostor musela obsahovat podle tehdy účinného znění ve své obligatorně písemné formě všechny požadované náležitosti, tj. mimo jiné i výši a splatnost nájemného a způsob jeho platby. Bylo-li „nájemné“ sjednáno pevnou částkou (za jednotku plochy), avšak v této částce byla zahrnuta úhrada za elektrickou energii, vodné, stočné, teplo atd. bez rozlišení částky nájemného a úhrad dalších, pak je taková smlouva absolutně neplatná podle , neboť v ní absentuje stanovená náležitost – výše nájemného. K uvedenému právnímu názoru se Nejvyšší soud přihlásil – kromě rozhodnutí, na něž odkázal již odvolací soud – též v rozsudcích z 15. dubna 2010, sp. zn. , uveřejněném pod C 8532 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, a z 21. dubna 2010, sp. zn. , a dále např. v usnesení ze 17. dubna 2012, sp. zn. . Přitom v posledně citovaném rozhodnutí rovněž konstatoval, že uvedený právní názor je využitelný i v poměrech právní úpravy nájmu a podnájmu nebytových prostor účinné v době uzavření Nájemní smlouvy, a to tím spíše, že na rozdíl od předchozí právní úpravy (účinné do 18. října 2005) musí podle této právní úpravy nájemní smlouva obsahovat – vedle dalších náležitostí – rovněž výši nájemného a úhrady za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním nebytového prostoru nebo způsob jejich určení ( věta druhá , ve znění účinném v době uzavření Nájemní smlouvy – dále jen „ “). K tomu lze jen dodat, že neobsahovala-li nájemní smlouva uzavřená po 18. říjnu 2005 v důsledku nerozlišení částky připadající na nájemné a částky připadající na služby zákonem stanovené náležitosti, tj. výši nájemného a výši úhrady za služby (resp. způsob jejich určení), je pro rozpor se zákonem (s ustanovením věty druhé ) absolutně neplatná podle 39 , , ve znění do 31. prosince 2013. Jde-li o otázku neplatnosti Nájemní smlouvy, podle názoru dovolacího soudu neobstojí – především z důvodů uvedených v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 18. července 2013, sp. zn. ÚS 1594/13 – dovolatelův odkaz na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 28. února 2013, sp. zn. .

Jestliže tedy odvolací soud na základě zjištěného skutkového stavu (jejž podle současné právní úpravy nelze v dovolacím řízení úspěšně zpochybnit – viz výklad shora) dovodil, že Nájemní smlouva je absolutně neplatná mimo jiné v důsledku nerozlišení výše nájemného a úhrady za služby, neodchýlil se od výše uvedené judikatury; jeho rozhodnutí je naopak výrazem standardní soudní praxe.

Z řečeného vyplývá, že dovolateli se prostřednictvím uplatněných dovolacích námitek nepodařilo zpochybnit správnost právního názoru, že Nájemní smlouva je absolutně neplatná pro rozpor se zákonem. Za této situace je bezpředmětné zabývat se otázkou, zda jsou opodstatněné dovolací námitky uplatněné ve vztahu k právnímu názoru, že Nájemní smlouva je absolutně neplatná také pro neurčitost vymezení předmětu nájmu. Je tomu tak proto, že na celkový závěr odvolacího soudu o neplatnosti Nájemní smlouvy to nemůže mít vliv.

Za této situace není dovolání přípustné podle ani proti zrušujícímu výroku napadeného rozsudku. Dovolací soud je proto (jako celek) podle odmítl – se souhlasem všech členů senátu ( ) – pro nepřípustnost.

Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. dubna 2015

JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu