Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
4C879D11440569B4C1257E5E0030CEBD.html
HTML · 14.91 KB
No categories available
26 Cdo 4976/2014
26 Cdo 4976/2014
U S N E S E N Í
a/ V. K.
b/ J. H.
a
c/ Ing. J. G.
, zastoupených JUDr. Věkoslavem Zezulou, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Žerotínova 1155/3, za účasti
Bytového družstva Křižíkova 19
, se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Křižíkova 2628/19, IČO: 61974714, zastoupeného JUDr. Petrem Schlesingerem, advokátem se sídlem v Bratčicích 137, o převod bytu do vlastnictví, vedených u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 28 Cm 334/2002 , 28 Cm 335/2002 a 28 Cm 336/2002 , o dovolání Bytového družstva Křižíkova 19, se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Křižíkova 2628/19, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. června 2014, č. j. 8 Cmo 175/2014 -214, ve spojení s usnesením ze dne 25. června 2014, č. j. 8 Cmo 175/2014 -218, takto:
I. Dovolání
se odmítá
.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Krajský soud v Ostravě (soud prvního stupně) usneseními ze dne 13. března 2014, č. j. 28 Cm 334/2002 -175, 28 Cm 335/2002 -169, a 28 Cm 336/2002 -168, naposledy citované usnesení ve spojení s usnesením ze dne 13. března 2014, č. j. 28 Cm 336/2002 -172, vyhověl návrhům a uložil Bytovému družstvu Křižíkova 19, se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Křižíkova 2628/19 (dále jen „družstvo“), povinnost uzavřít s navrhovateli do dvaceti dnů od právní moci usnesení smlouvy o bezplatném převodu vlastnického práva k tam uvedeným bytovým jednotkám včetně specifikovaných spoluvlastnických podílů k tam uvedenému pozemku (dále jen „byty“ a „pozemek“), a to podle
„ust. § 6 zák. č. 72/1994 Sb. ve znění platném do 31. 12. 2013“
. Současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K odvolání družstva Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací usnesením ze dne 24. června 2014, č. j. 8 Cmo 175/2014 -214, ve spojení s usnesením ze dne 25. června 2014, č. j. 8 Cmo 175/2014 -218, citovaná usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Dovolání družstva (dovolatele) proti citovanému usnesení odvolacího soudu není přípustné podle § 237 o.s.ř. (zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2 ve spojení s čl. VII zákona č. 293/2013 Sb. / – dále opět jen „o.s.ř. “), neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.
Práva a povinnosti účastníků týkající se převodu vlastnického práva k bytům a pozemku dovolací soud posuzoval podle zákona č. 72/1994 Sb. , kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění účinném do 31. prosince 2013 – dále jen „zákon č. 72/1994 Sb. “ (§ 3028 odst. 2 věta za středníkem a § 3036 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník ).
Výrazem ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu jsou právní názory, že pro posouzení opodstatněnosti uplatněných nároků je rozhodující stav k datu, kdy navrhovatelé (řádně) doručili právnímu předchůdci družstva své výzvy k převodu vlastnického práva k bytům a pozemku ve smyslu § 23 odst. 2 zákona č. 72/1994 Sb. , že okolnosti, které nastaly později (v průběhu vleklého soudního řízení), jsou v tomto směru nerozhodné (srov. např. odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. srpna 2007, sp. zn. 28 Cdo 2408/2005 , uveřejněného pod C 5826 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu /ústavní stížnost podanou proti citovanému rozhodnutí odmítl Ústavní soud České republiky usnesením ze dne 4. prosince 2007, sp. zn. I. ÚS 2933/07 ), a že nevzniklo-li uzavřením manželství – vedle společného nájmu družstevního bytu – společné členství manželů v bytovém družstvu, převede se byt do výlučného vlastnictví toho z manželů, který byl jako člen družstva výhradně oprávněn vyzvat ho k převodu bytu do vlastnictví; ustanovení § 23 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb. však nebrání v takovém případě ani převedení bytu do společného jmění manželů, projeví-li tomu odpovídající vůli (viz odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. dubna 2004, sp. zn. 22 Cdo 1668/2003 , uveřejněného pod č. 50/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále rovněž rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu z 11. ledna 2012, sp. zn. 31 Cdo 51/2010 , uveřejněného pod č. 62/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek /ústavní stížnost podanou proti posléze uvedenému rozhodnutí odmítl Ústavní soud České republiky usnesením ze dne 24. dubna 2012, sp. zn. Pl. ÚS 11/2012 ).
K otázce promlčení práva na uzavření smlouvy o převodu bytu a pozemku podle § 23 odst. 2 zákona č. 72/1994 Sb. se Nejvyšší soud vyjádřil v usnesení ze dne 29. ledna 2015, sp. zn. 26 Cdo 3224/2014 , tak, že neuzavřelo-li družstvo na základě příslušných výzev (§ 24 zákona č. 42/1992 Sb. a § 23 odst. 2 zákona č. 72/1994 Sb. ) s navrhovateli smlouvy podle § 23 odst. 2 zákona č. 72/1994 Sb. do 1. července 2000, resp. do 1. července 2010, není jejich právo promlčeno, mají-li nyní k uplatnění tohoto práva zákonem stanovenu lhůtu (až) do 31. prosince 2020 (viz čl. II bod. 1 ve spojení s čl. IX zákona č. 103/2000 Sb. a čl. II bod. 1 zákona č. 345/2009 Sb. ). Od uvedeného právního názoru se Nejvyšší soud neodklání – přes v tomto směru uplatněné dovolací námitky – ani v poměrech souzené věci. Odvolací soud se tudíž od citované judikatury v konečném důsledku neodchýlil, jestliže nepovažoval za promlčené právo navrhovatelů na převedení bytů do jejich vlastnictví; osoby, jimž svědčí (dosud nevypořádané) právo na uzavření smlouvy podle § 23 odst. 2 a 3 zákona č. 72/1994 Sb. , totiž mají k uplatnění svého práva zákonem stanovenu (zvláštní) promlčecí lhůtu, která skončí teprve uplynutím dne 31. prosince 2020.
Z řečeného vyplývá, že dovolání není přípustné podle § 237 o.s.ř. , a proto je dovolací soud podle § 243c odst. 1 o.s.ř. odmítl – se souhlasem všech členů senátu (§ 243c odst. 2 o.s.ř. ) – pro nepřípustnost.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. března 2015
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu