Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3224/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci navrhovatelů a) D. H., a b) O. H., N. J., zastoupených JUDr. Dagmar Jahnovou, advokátkou se sídlem v Novém Jičíně, Gen. Hlaďo 748/4, za účasti Bytového družstva občanů Máj, se sídlem v Šenově u Nového Jičína, Dukelská 253, IČO 14614880, zastoupeného JUDr. Taťánou Přibilovou, advokátkou se sídlem v Kopřivnici, Kadláčkova 894/17, o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu družstevního bytu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání Bytového družstva občanů Máj proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. dubna 2014, č. j. -69, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Bytové družstvo občanů Máj je povinno zaplatit navrhovatelům na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.365,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Dagmar Jahnové, advokátky se sídlem v Novém Jičíně, Gen. Hlaďo 748/4.

O d ů v o d n ě n í :

Návrhem doručeným Krajskému soudu v Ostravě dne 27. 12. 2012 se navrhovatelé domáhali, aby soud zavázal Bytové družstvo občanů Máj (dále jen „družstvo“) uzavřít s nimi do 15 dnů ode dne právní moci rozhodnutí smlouvu o převodu vlastnického práva k bytové jednotce č. 1770/12 včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu, nacházejícího se na pozemku parc. č. st. 1317 (zastavěná plocha a nádvoří), a spoluvlastnického podílu na pozemku parc. č. st. 1317 (zastavěná plocha a nádvoří) o velikosti 710/11328, vše v katastrálním území N. J. – D. P., část obce N. J., obec N. J., okres Nový Jičín (dále jen „byt“). Návrh odůvodnili zejména tím, že jsou členy družstva a nájemci bytu na základě přijetí navrhovatelky a) za členku družstva členskou schůzí ze dne 31. 8. 1971, kdy již trvalo její manželství s navrhovatelem b), že navrhovatelka a) vyzvala družstvo v souladu s ustanovením , kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), dále jen „“, k převodu vlastnictví, což družstvo písemně potvrdilo, a navrhovatelům tak vznikl nárok na uzavření smlouvy o převodu vlastnického práva k bytové jednotce.

Krajský soud v Ostravě (soud prvního stupně) usnesením ze dne 14. 10. 2013, č. j. -35, uložil družstvu povinnost do 15 dnů od právní moci tohoto usnesení uzavřít s navrhovateli smlouvu o převodu vlastnického práva k bytové jednotce včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku v navrženém znění (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Zjistil, že navrhovatelka a) jako členka družstva a společná nájemkyně bytu vyzvala dopisy ze dne 20. 8. 1992 a 25. 5. 1995 družstvo k převodu družstevního bytu do vlastnictví, že družstvo uzavřelo s navrhovateli dne 10. 10. 1995 „smlouvu o budoucí smlouvě o převodu vlastnictví družstevního bytu v roce 2005“, ve které se zavázalo uzavřít k datu 31. 12. 2005 smlouvu o převodu bytu do vlastnictví navrhovatelů na základě jejich oznámení, že toto právo uplatňují, a že dopisem ze dne 5. 10. 2011 odmítlo družstvo s navrhovateli smlouvu o převodu bytu do vlastnictví uzavřít. Dospěl k závěru, že navrhovatelé o převod vlastnictví bytu, jehož byli v rozhodné době společnými nájemci a jenž byl ve vlastnictví družstva, kterého byli společnými členy, ve smyslu ustanovení řádně požádali a že nárok na uzavření smlouvy o převodu bytu není s ohledem na přechodná ustanovení článku II. , kterým se mění a některé další zákony - dále jen „“, a přechodná ustanovení článku II. , kterým se mění a , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) – dále jen „“, promlčen, neboť uvedenými ustanoveními bylo vyloučeno promlčení práva podle () a lhůta k uzavření smlouvy o převodu bytu prodloužena do 1. 7. 2010, resp. 31. 12. 2020 ve všech případech, kdy k uzavření smlouvy o převodu družstevního bytu nedošlo.

K odvolání družstva Vrchní soud v Olomouci (odvolací soud) usnesením ze dne 3. 4. 2014, č. j. -69, usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve výroku ve věci samé v pozměněném znění s ohledem na aktuální údaje z katastru nemovitostí (výrok I.), změnil jej ve výroku o nákladech řízení (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.). Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně o tom, že navrhovatelé řádně a včas podali výzvu k převodu vlastnictví bytu dle ustanovení , a že jejich nárok nebyl promlčen, neboť prodloužení termínu pro uzavření smlouvy a výslovné vyloučení aplikace ustanovení přechodnými ustanoveními a se vztahuje na všechny případy, kdy nebyla smlouva o převodu vlastnictví uzavřena.

Proti usnesení odvolacího soudu podalo družstvo dovolání, které výslovně směřovalo proti výroku I. tohoto usnesení. Namítalo, že soud I. stupně i odvolací soud nesprávně posoudily vznesenou námitku promlčení jako nedůvodnou, neboť v dané věci nelze z důvodu sjednání lhůty, do které bude smlouva uzavřena, aplikovat přechodná ustanovení k zákonům č. a č. Protože na problematiku týkající se aplikace přechodných ustanovení k zákonům č. a č. v případě, kdy byla mezi stranami sjednána lhůta, do které bude smlouva uzavřena, neexistuje odpovídající rozhodovací praxe dovolacího soudu, je dána přípustnost dovolání podle ustanovení . Navrhlo, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení, případně aby napadené usnesení změnil tak, že návrh navrhovatelů zamítne.

Navrhovatelé se v otázce promlčení práva na převod vlastnictví k bytu ztotožnili se závěry soudů obou stupňů, že účelem přechodných ustanovení zákona bylo prodloužení lhůty pro uzavření smluv podle § 23 odst. 2 zákona ve všech případech, kdy k uzavření smlouvy nedošlo. Navrhli, aby dovolání bylo odmítnuto, příp. zamítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 2 – dále jen „“) a po zjištění, že družstvo jako účastník řízení podalo dovolání v zákonné lhůtě ( ) za splnění podmínky advokátního zastoupení ( a 4 ), se zabýval jeho přípustností.

Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravuje ustanovení

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání je přípustné, neboť dovolatelem formulovaná otázka výkladu přechodných ustanovení k zákonům č. a č. , tedy otázka posouzení, zda je vyloučena aplikace i v případech, kdy byla mezi stranami sjednána lhůta, do které bude smlouva uzavřena, nebyla dovolacím soudem výslovně řešena. Není však důvodné.

Nárok navrhovatelů je třeba posoudit podle ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. , ).

Podle ustanovení je družstvo povinno uzavřít smlouvu o převodu bytu uvedeného v a 2 s fyzickou osobou – členem družstva, která je nájemcem bytu a která vyzvala družstvo podle nebo vyzve družstvo do 30. června 1995 k uzavření smlouvy o převodu vlastnictví k tomuto bytu. Smlouva musí být uzavřena nejpozději do 31. 12. 1995, není-li dohodnuto jinak.

Podle čl. II bod 1 přechodných ustanovení , nebyla-li uzavřena smlouva podle zákona o vlastnictví bytů do dne účinnosti tohoto zákona, lze právo na uzavření smlouvy podle a 3 zákona o vlastnictví bytů uplatnit do 10 let ode dne účinnosti tohoto zákona. Ustanovení se nepoužije. Oprávněným z výzvy je i právní nástupce fyzické osoby uvedené v zákona o vlastnictví bytů, pokud splňuje podmínky zákona na uzavření smlouvy o převodu jednotky.

Podle čl. II bod 1 přechodných ustanovení , nebyla-li uzavřena smlouva podle do 1. 7. 2010, lze právo na uzavření smlouvy podle a 3 uplatnit do 31. 12. 2020. Oprávněným z výzvy je i právní nástupce fyzické osoby uvedené v a 3 , pokud splňuje podmínky zákona na uzavření smlouvy o převodu jednotky.

Ustanovení jednoznačně ukládá družstvu povinnost uzavřít s fyzickou osobou, která je jeho členem, smlouvu o převodu bytu, jehož je tato osoba nájemcem, jestliže družstvo vyzvala k tomuto převodu podle ve lhůtě do 28. 7. 1992 nebo podle ve lhůtě do 30. 6. 1995, a to ve lhůtě do 31. 12. 1995, nebylo-li dohodnuto jinak. Jak vyplývá z důvodové zprávy k , byla tato povinnost bytovým družstvům stanovena v souvislosti s cílem transformovat bývala stavební bytová družstva co nejrychleji, což se však v mnoha případech nestalo. Proto novelizací byla stanovena nově lhůta do 1. 7. 2010, v níž bylo možné uplatnit právo na uzavření smlouvy o převodu bytu na základě výzvy člena družstva a nájemce bytu, s tím, že bylo výslovně vyloučeno promlčení tohoto nároku podle (srov. čl. II odst. 1 ). Další novelizací provedenou byla tato lhůta prodloužena do 31. 12. 2020.

Uvedená ustanovení prodloužila lhůtu na uzavření smlouvy o převodu bytu podle obecně (bez jakýchkoli podmínek), a vztahují se proto na všechny případy, kdy k uzavření smlouvy nedošlo bez ohledu na to, zda v mezidobí uplynula lhůta stanovená zákonem nebo dohodou účastníků. Tento závěr je odůvodněn i tím, že cílem přijatých novel bylo posílit postavení člena družstva v situacích, kdy družstvo svou povinnost uzavřít smlouvu o převodu bytu nesplnilo, o čemž svědčí i sankce upravená v , zavádějící povinnost družstva platit v případech prodlení s uzavřením smlouvy z důvodů na jeho straně tam upravenou pokutu.

V projednávané věci vyzvala navrhovatelka a) družstvo k uzavření smlouvy v roce 1992 a výzvu zopakovala dne 25. 5. 1995, čímž navrhovatelé splnili povinnost jim plynoucí z ustanovení a z ustanovení Neuzavřelo-li družstvo s nimi smlouvu o převodu bytu v dohodnuté lhůtě do 31. 12. 2005, jejich nárok není promlčen, neboť mají k uplatnění tohoto nároku zákonem stanovenu lhůtu do 31. 12. 2020.

Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, přičemž Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), dovolání podle zamítl.

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení , a . Úspěšní navrhovatelé má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení.

Při stanovení výše nákladů dovolacího řízení postupoval dovolací soud podle ,o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „AT“ (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 116/2013 Sb., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. , publikovaný pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Zástupkyně navrhovatelů učinila v dovolacím řízení jeden společný úkon právní služby při zastoupení dvou osob (vyjádření k dovolání - § 11 odst. 1 písm. k/ AT), náleží jí tak náhrada nákladů ve výši celkem 6.365,- Kč, sestávající z odměny podle § 9 odst. 4 písm. c), . A AT ve výši 4.960,- Kč, z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 AT), a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 1.105,- Kč (, 3 ). Náhradu nákladů dovolacího řízení je dovolatel povinen zaplatit k rukám advokátky, která navrhovatele zastupovala ( ), v zákonné pariční lhůtě ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 29. ledna 2015

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu