Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2933/07

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti Lidového bytového družstva Praha 7, sídlem U Uranie 12/1362, Praha 7, zast. Mgr. Liborem Hronkem, advokátem, sídlem Slánská 1678/20, Praha 6, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22.8.2007, č.j. -228, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Stěžovatel podanou ústavní stížností napadl v záhlaví uvedený rozsudek Nejvyššího soudu, kterým byl zrušen rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25.5.2005, č.j. -210, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21.10.2004, č.j. -189, ve sporu o nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu vlastnického práva k nebytovému prostoru, neboť s ním nesouhlasí a považuje ho za nesprávný pro rozpor s ústavněprávními předpisy. V další části stěžovatel prezentoval svoje obecné právní názory na podmínky převodu tzv. jednotek z vlastnictví bytových družstev ( a násl. ), posléze popsal konkrétní skutkový stav sporu, v němž vystupuje v pozici žalovaného, a formuloval stanovisko o nesplnění podmínek pro převod nebytového prostoru. Na těchto základech tvrdí, že Nejvyšší soud napadeným rozhodnutím porušil jeho ústavně zaručená základní práva, zejména podle první a druhá věta a dále podle (pozn. v označení tohoto ustanovení je zřejmý stěžovatelův překlep) d (dále jen " "), k čemuž dodal, že má právo být vlastníkem předmětného nebytového prostoru, že bezúplatným převodem by došlo k nespravedlivému zvýhodnění žalobce na úkor ostatních členů stěžovatele, a že v rozporu s hmotným právem nejsou rozsudky obecných soudů, ale naopak napadený rozsudek Nejvyššího soudu.

Při posuzování, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatel dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Z tohoto důvodu jde o ústavní stížnost nepřípustnou ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, neboť - jak vyplývá z výroku napadeného rozsudku - Nejvyšší soud zrušil dva rozsudky soudů nižších instancí a věc vrátil k dalšímu řízení soudu, který rozhodoval ve věci v I. stupni.

Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem. Ústavní soud je při svém rozhodování podle y ČR vázán pravidly řízení podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, což neplatí jen pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Samotná existence dílčího pravomocného rozhodnutí ještě splnění této podmínky nenaplňuje, pokud řízení ve věci samé dále pokračuje. V posuzovaném případě Nejvyšší soud vrátil věc soudu I. stupně podle obč. soudního řádu; řízení tak dále pokračuje a stěžovatel bude mít k dispozici (v závislosti na výsledku sporu) zákonné prostředky, kterými může napadnout případné pro něj nepříznivé rozhodnutí.

Vzhledem k uvedeným zjištěním soudce zpravodaj podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl, jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. prosince 2007

Ivana Janů, v.r.

soudce zpravodaj