Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 4215/2014

33 Cdo 4215/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Krbkem ve věci žalobce M. P., zastoupeného Mgr. Milanem Špičkou, advokátem se sídlem v Děčíně IV, Thomayerova 25/3, proti žalovanému J. R.,se sídlem v Českých Budějovicích, Na Zlaté stoce 1596/10a (identifikační číslo osoby 41935349), zastoupenému Mgr. Petrem Wölflem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích 1, Široká 15/8, o 63.722,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 5. 2014, č.j. -267, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobce napadl dovoláním v záhlaví uvedené rozhodnutí v části, jíž krajský soud ve věci samé potvrdil rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 1. 2014, č.j. -220, a výslovně i v části, jíž krajský soud rozhodl o nákladech řízení.

Dovolání vykazuje vady, neboť neobsahuje obligatorní náležitost, a sice způsobilé vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, a ve vztahu k nákladovým výrokům neobsahuje žádnou argumentaci, a tedy ani vymezení důvodu dovolání (srov. , , ve znění účinném do 31. 12. 2013, srov. čl. II bod 1, 7 , čl. II bod 2 ,dále jen „ “). O tyto náležitost již dovolání nemůže být doplněno ( , věta první, ) a pro tyto vady v dovolacím řízení nelze pokračovat.

Může-li být dovolání přípustné jen podle , je dovolatel povinen v dovolání definovat, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné; k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Tomuto požadavku dovolatel – který k přípustnosti dovolání uvedl toliko, že ji opírá o – nedostál, otázkou naplnění kritérií uvedených v citovaném ustanovení se vůbec nezabýval a způsobilé vymezení přípustnosti nelze dovodit ani z celého obsahu dovolání.

Sluší se poznamenat, že závěr o způsobilém vymezení přípustnosti dovolání, respektive o přípustnosti dovolání nelze dovodit z tvrzení dovolatele, podle něhož „o důkazní povinnosti a o důkazním břemenu je soud povinen účastníky poučit (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. )“, které uvedl v souvislosti s výtkou, že soud prvního stupně účastníkům poskytl nesprávné poučení podle Z odůvodnění napadeného rozhodnutí se totiž podává, že odvolací soud shledal námitky žalobce v tomto směru nedůvodnými s ohledem na to, že se k poslednímu jednání před soudem prvního stupně bez omluvy nedostavil, přičemž tento závěr je v souladu s judikaturou dovolacího soudu, od níž se nemíní odchýlit ani v souzené věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. ). O dostatečné vymezení přípustnosti dovolání se nejedná a přípustnost dovolání nezakládá ani argument, že se odvolací soud nezabýval a nevypořádal se všemi námitkami žalobce spojený s odkazem „viz rozsudek NS ČR sp. zn. “. Nejvyšší soud sice v rozsudku ze dne 26. 2. 2008, sp. zn. , shledal porušení práva na soudní ochranu a spravedlivý proces v nedostatečném odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, což vyhodnotil jako vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ve znění účinném do 31. 12. 2012) a která založila přípustnost i důvodnost dovolání; podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2013 však vady řízení samostatným dovolacím důvodem již nejsou a dovolací soud k nim přihlédne pouze – za zde nenaplněného předpokladu – že dovolání je přípustné ( , věta druhá, ).

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání odmítl ( , věta první, ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 18. března 2015

JUDr. Pavel K r b e k

předseda senátu