Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2183/2016

23 Cdo 2183/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně METALTEC - CZ, s.r.o., se sídlem v Příbrami V, Slunná 299, PSČ 261 05, IČO 25687956, zastoupené JUDr. Janem Fričem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Štefánikova 1/65, PSČ 150 00, proti žalované GSPP spol. s r.o., se sídlem v Praze 1, Malá Strana, Újezd 450/40, PSČ 118 00, IČO 26443856, zastoupené Mgr. Michalem Hanzlíkem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II. 1718/8, o ochranu práv vlastníka ochranné známky, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2015, č. j. -236, takto:

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. června 2008, č. j. -27, uložil žalované povinnost zdržet se při prodeji výrobku označeného „MILITEC-1“ používání prodejního obalu vytvořeného žalobkyní z papírové krabičky potištěné základní modrou barvou s pruhy v červené a bílé barvě, s nadpisem „MILITEC-1“ ve žluté barvě umístěným na podkladovém pruhu v červené barvě, se dvěma ozubenými koly a profilem motoru v bílé barvě, přes které je veden šikmý pruh v červené barvě, a používání prodejního obalu z papírové krabičky potištěné základní černou barvou s pruhy ve žluté barvě, s nadpisem „MILITEC-1“ v červené barvě umístěným na podkladovém pruhu ve žluté barvě a dvěma profily motoru ve žluté barvě, ke kterým je veden šikmý pruh ve žluté barvě, pod profilem motoru je umístěn čtverec v červené barvě (výrok pod bodem I), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II) a o vrácení přeplatku soudního poplatku žalobkyni (výrok pod bodem III).

K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. února 2010, č. j. -114, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o uložení povinnosti žalované zdržet se při prodeji výrobku označeného „MILITEC-1“ používání prodejních obalů označených v tomto rozsudku zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací ( ) rozsudkem ze dne 27. listopadu 2012, č. j. -152, k dovolání žalobkyně zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze poté usnesením ze dne 8. října 2013, č. j. -166, zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body I a II a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.

Soud prvního stupně následně rozsudkem ze dne 12. března 2014, č. j. -195, žalované opětovně uložil stejnou povinnost jako v rozsudku ze dne 24. června 2008, č. j. -27 (výrok pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).

K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem ze dne 18. listopadu 2015, č. j. -236, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I potvrdil, změnil jej ve výroku pod bodem II a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 (článek II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen „ “).

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení musí být v dovolání mj. uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle až 238a

Podle prvé věty dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sen. zn. , jež obstálo i v ústavní rovině – ústavní stížnost proti tomuto usnesení Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. prosince 2013, sen. zn. , příp. usnesení ze dne 29. října 2015, sen. zn. ).

Žalovaná však v dovolání neuvedla žádnou otázku, na jejímž vyřešení by záviselo napadené rozhodnutí odvolacího soudu, pouze odkázala na ustanovení (dále jen „ “) s tím, že dovolání je přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a uvedla důvody dovolání – nesprávné právní posouzení věci, které má spočívat v chybném výkladu a , o literárních, vědeckých a uměleckých dílech (autorský zákon), a dále v chybném výkladu, resp. nesprávné aplikaci a

Jak již v Nejvyšší soud v minulosti judikoval (např. v usnesení ze dne 25. září 2013, sp. zn. ) „má-li být dovolání přípustné podle ustanovení ve znění účinném od 1. ledna 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, nebo od které ustálené rozhodovací praxe se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje“.

Dovolatelka ohledně námitky, že odvolací soud nesprávně vyložil ustanovení § 2 a § 3 autorského zákona, rovněž neuvedla, od jaké ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se odvolací soud odchýlil.

To, že má dovolatelka jiný názor na právní závěry odvolacího soudu, nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ani v režimu (o žádné z tam označených rozhodnutí ostatně ve věci nejde), ani v režimu

Dovolatelka současně namítla, že soud prvního stupně neprovedl důkaz výslechem svědka P. Š., přestože to žalovaná opakovaně navrhovala. Soud prvního stupně tak zkrátil žalovanou na jejích procesních právech.

Dovolatelka rovněž namítla, že předložila několik důkazů skutečném autorovi autorského díla, ale soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku nevysvětlil, proč je považuje za neprůkazné.

Nejvyšší soud však musí zdůraznit, že ani v režimu účinného od 1. ledna 2013 nelze skutková zjištění soudů nižších stupňů ani jimi provedené hodnocení důkazů úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2015, sp. zn. , a ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. ).

Rovněž vady řízení již podle ve znění účinném od 1. ledna 2013 nemohou založit přípustnost dovolání a nepředstavují samostatný dovolací důvod (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2015, sp. zn. ). Není-li námitka jejich existence v dovolání provázána s náležitě vymezenou otázkou výkladu procesního práva, nemůže založit přípustnost tohoto opravného prostředku v souladu s (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2014, sp. zn. , nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 10. 2014, sp. zn. , bod 8). Námitky dovolatelky vznesené vůči postupu soudu prvního stupně při jednání dne 10. března 2014 nebo o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí odvolacího soudu taktéž nemohou založit přípustnost dovolání.

Nejvyšší soud ze shora uvedených důvodů podle dovolání odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s větou druhou neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. srpna 2016

JUDr. Zdeněk D e s

předseda senátu