Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3703/2014

32 Cdo 3703/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyněNAPA TRUCKS spol. s r. o., se sídlem v Pardubicích, Semtín 100, PSČ 533 53, identifikační číslo osoby 25288717, zastoupené JUDr. Pavlem Jelínkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Pardubicích, Dražkovice 181, proti žalovanému K. D., se sídlem v Mohelnici, Vrchlického 414/15, PSČ 789 85, identifikační číslo osoby 65131142, zastoupenému JUDr. Vratislavem Klimentem, advokátem se sídlem v Přerově, Dr. Skaláka 1447/10, o zaplacení 216 643 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. dubna 2014, č. j. -271, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalobkyně podala dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. srpna 2013, č. j. -234, v zamítavém výroku ve věci samé v rozsahu částky 208 749,50 Kč s příslušenstvím (výrok I.), zrušil ho ve zbývající části zamítavého výroku ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (výrok II.).

Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále jen „ “).

Žalobkyně napadla rozsudek odvolacího soudu výslovně v obou jeho výrocích.

Zkoumání, zda je dovolání objektivně přípustné, předchází – ve smyslu ustanovení a – posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání.

Podle ustanovení může dovolání podat účastník řízení. Z povahy dovolání jako opravného prostředku přitom plyne, že k dovolání je oprávněna jen ta strana (účastník řízení), které nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popřípadě které byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jejich právech – v konstantní judikatuře se tato legitimace k dovolání označuje též jako subjektivní přípustnost dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod číslem 28, dále usnesení téhož soudu ze dne 29. července 1999, sp. zn. , uveřejněné v témže časopise č. 1, ročník 2000, pod číslem 7 či jeho usnesení ze dne 30. srpna 2000, sp. zn. , uveřejněné v témže časopise č. 12, ročník 2000, pod číslem 138). Zrušil-li odvolací soud dovoláním napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně v části zamítavého výroku ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení, a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, nemohla být žalobkyni způsobena žádná újma na jejich právech, neboť došlo ve vztahu k ní k odklizení rozhodnutí soudu prvního stupně, které bylo pro ni nepříznivé. Přitom dovolatelka nebrojí, že měl odvolací soud rozhodnout jinak (např. rozsudek soudu prvního stupně změnit), a dovolání jen proti důvodům rozhodnutí odvolacího soudu není přípustné (srov. ).

Vzhledem k tomu, že v daném případě dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho druhého výroku podal někdo, kdo k jeho podání oprávněn nebyl, Nejvyšší soud je v této části, aniž ve věci nařizoval jednání ( věta první ), podle ustanovení věty první a odmítl. I kdyby však dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ohledně jeho druhého výroku nebylo subjektivně nepřípustné, bylo by třeba ho – stejně jako ve zbývajícím rozsahu, tj. ohledně prvního výroku (jak je vysvětleno níže) – odmítnout pro vady.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení obligatorní náležitostí dovolání. Pouhý odkaz na a jeho citace není postačující, a to již proto, že v tomto zákonném ustanovení jsou uvedeny celkem čtyři rozdílné předpoklady přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Tvrzení, podle kterého napadené rozhodnutí řeší otázku hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. tato otázka je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení jen tehdy, je-li z dovolání patrno, o kterou otázku jde a od které ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje, resp. je-li tvrzeno, že tato otázka je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, musí být z dovolání zřejmé, v kterých rozhodnutích byla tato otázka dovolacím soudem rozhodnuta rozdílně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či jeho usnesení ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , a ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. , jež jsou – stejně jako níže uvedená rozhodnutí – veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho prvního výroku trpí vadou, neboť dovolatelka v něm oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v ustanovení neuvádí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ). Tvrdí-li, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, žádnou takovou právní otázku, kterou by Nejvyšší soud rozhodoval rozdílně, neformuluje a na žádnou jeho rozdílnou judikaturu neodkazuje. Dovolatelka zřejmě rovněž přehlíží, že poslední ze čtyř zakotvených předpokladů přípustnosti dovolání v ustanovení , tj. „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, míří pouze na případ právní otázky vyřešené dovolacím soudem v jeho dosavadní rozhodovací praxi, od jejíhož řešení by se měl odklonit (posoudit tuto otázku jinak), a nikoli na případ, že má dovolací soud posoudit jinak otázku vyřešenou soudem odvolacím.

Kromě toho je však třeba dovolatelce vytknout, že zakládá kritiku ohlášeného dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci dle na jiném skutkovém základě, než ze kterého vycházel odvolací soud, podrobuje-li kritice jeho skutková zjištění (zejména hodnocení důkazu znaleckým posudkem). Dovolatelka tak pomíjí, že správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od l. ledna 2013 v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je ustanovením vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatelka k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2014, sp. zn. , a ze dne 30. října 2014, sp. zn. ). Lze proto uzavřít, že dovolání tak postrádá i vymezení dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci dle způsobem uvedeným v ustanovení

Vytýkané nedostatky dovolání nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení větu první ), dovolatelce uplynula dne 4. srpna 2014 (srov. větu první a druhou ), kdy ostatně bylo dovolání podáno. Jde přitom o takové vady, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost a důvodnost dovolání.

Nejvyšší soud proto dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho prvního výroku podle ustanovení odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo v řízení rozhodováno, protože rozhodnutím o dovolání řízení ve věci nekončí (srov. ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. března 2015

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu