Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1826/2013

33

Cdo 1826/2013

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně RHINOCEROS, akciové společnosti se sídlem v Mostě, Moskevská 1/14 (identifikační číslo osoby 25001710), zastoupené JUDr. Vencislavem Sabotinovem, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Mrázova 845/9, proti žalované J. A.,zastoupené Mgr. Ivanou Stlukovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, o 276.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2013, č.j. -50, takto:

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 11.761,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Vencislava Sabotinova, advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze ve výroku uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 6. 9. 2012, č.j. -15, jímž Okresní soud Praha - východ uložil žalované zaplatit (společně a nerozdílně s Ing. L. A., CSc.) žalobkyni 276.000,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení a nahradit náklady řízení, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud zejména uzavřel, že byly splněny předpoklady pro projednání věci bez nařízení jednání ( , , v rozhodném znění, dále jen „“). Žalovaní nereagovali na usnesení, kterým je soud prvního stupně vyzval k vyjádření, zda souhlasí s tím, že ve věci bude rozhodnuto bez nařízení jednání, a poučil je, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že souhlasí. Žalobkyně unesla břemeno tvrzení a v žalobě přednesená skutková verze se podává z listinných důkazů jí předložených. Žalovaná a Ing. L. A., CSc., soudu prvního stupně neposkytli žádnou skutkovou obranu, nepředložiliy k prokázání svých tvrzení, která uplatnili až v odvolacím řízení a k nimž odvolací soud s ohledem na koncentraci řízení nemohl přihlížet.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla výslovně v celém rozsahu žalovaná dovoláním, jehož přípustnost spatřuje (hodnoceno podle obsahu podání) v tom, že předložená otázka procesního práva, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí spočívá, nebyla dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešena. Namítla nesprávnost právního posouzení předpokladů pro projednání věci samé bez nařízení jednání (, 3 ). Má zato, že soud nemůže projednat věc samu bez nařízení jednání, nebyl-li žalovaný řádně vyzván, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby soudu předložil listinné důkazy, jichž se dovolává. Podle názoru žalované tak není splněna podmínka, že „účastníky předloženéy prokazují všechna potřebná skutková zjištění, tedy že byl soudem náležitě zjištěn skutkový stav“. Dovolatelka také pochybuje o možnosti spojení fikce souhlasu s postupem podle odvozenou z absence vyjádření. Poukázala na to, že nebyla řádně vyzvána ke splnění povinnosti tvrzení a důkazní povinnosti ve smyslu I kdyby byla vyzvána, měl následovat – nereagovala-li řádně a včas – „postup dle “, obzvlášť za situace, kdy byl vydán platební rozkaz. S ohledem na výši uplatněné částky a okolnosti případu (hmotněprávním titulem byla zprostředkovatelská /spotřebitelská/ smlouva), „musel rozumný soudce usuzovat, že předmětem řízení není věc skutkově zcela jednoduchá“. Žalovaná se domnívá, že jí byla odňata „možnost plného uplatnění ... procesních práv“, čímž bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces. Ve vztahu k výrokům o náhradě nákladů řízení neuvedla žalovaná žádnou argumentaci. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření uvedla, že výzva podle není obligatorní ani není výslovně uvedenou podmínkou pro postup podle Žalovaná, které nic nebránilo se seznámit s obsahem spisu, požádat o prodloužení lhůty či sdělit soudu, že s projednáním věci bez nařízení jednání nesouhlasí, svou nečinností deklarovala, že nic nenamítá proti pravosti či obsahu předložených listin. Výzva, aby se k žalobě vyjádřila, byla obsažena ve zrušeném platebním rozkazu. Dovolacímu soudu navrhla dovolání odmítnout, případně zamítnout.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 , čl. II bod 2 , dále opět jen „“).

Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (, ), a sice otázky, zda lze věc samu projednat bez nařízení jednání, aniž byl žalovaný vyzván, aby se ve věci písemně vyjádřil a předložil listinné důkazy, jichž se dovolává.

Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se žalobou doručenou soudu prvního stupně 11. 4. 2012 domáhala zaplacení 276.000,- Kč s příslušenstvím. Soud prvního stupně ve věci vydal 27. 4. 2012 platební rozkaz, v němž současně pro případ, že bude podán odpor, žalovanou vyzval, aby se ve lhůtě třiceti dnů ode dne podání odporu písemně vyjádřila ve věci samé. Platební rozkaz nebyl žalované (ani Ing. L. A., CSc.) doručen. Soud prvního stupně usnesením ze dne 29. 5. 2012, č.j. -11, platební rozkaz zrušil a účastníky vyzval, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání; současně připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná, jíž bylo usnesení spolu se žalobou doručeno 7. 6. 2012, na výzvu nereagovala.

Podle ustanovení k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí ve věcech uvedených v .

V první řadě je třeba připomenout, že již v usnesení ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. , Nejvyšší soud uzavřel, že doložku podle (že nevyjádří-li se účastník ve stanovené lhůtě o určitém návrhu, který se dotýká postupu a vedení řízení, bude soud předpokládat, že nemá námitky) lze použít i tehdy, má-li se účastník vyjádřit k projednání věci bez nařízení jednání ve smyslu Námitka dovolatelky v tomto směru proto není opodstatněná.

Nebylo-li rozhodnuto podle , připraví předseda senátu jednání tak, aby bylo možné věc rozhodnout zpravidla při jediném jednání ( ). ponechává volbu prostředků přípravy jednání na předsedovi senátu; očekává, že (v souladu se zákonem) zvolené prostředky přípravy jednání povedou rychle a účelně k cíli přípravy. Ve sporném řízení – o které jde v souzené věci – soud v rámci přípravy zpravidla zjišťuje stanovisko žalovaného, a to zásadně písemnou výzvou podle Toto ustanovení však pro případ, že se takový postup jeví s ohledem na povahu věci neúčelným, počítá i s tím, že soud uvedeným způsobem vyjádření žalovaného nevyžádá a ani nevyužije další instituty přípravy jednání ( a 114c ). O takovou situaci se jedná – jako v souzené věci – i tehdy, kdy žalobce tvrzeními v žalobě unesl břemeno tvrzení a prostřednictvím předložených listin unesl i důkazní břemeno. V takovém případě by výzva k písemnému vyjádření představovala jen zbytečný průtah v řízení, a soud proto může i bez zjišťování stanoviska žalovaného nařídit jednání, nebo – nejedná-li se o věc vyjmenovanou v a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali (ať výslovně či prostřednictvím fikce podle ) – projednat a rozhodnout věc samu bez nařízení jednání podle

K námitkám dovolatelky Nejvyšší soud dodává, že unesla-li žalobkyně břemena tvrzení a důkazní, rozhoduje soud na základě zjištěného skutkového stavu věci ( , viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2006, sp. zn. ). Z obsahu spisu se také podává, že žalovaná nebyla vyzvána k vyjádření podle ; bez významu jsou tudíž její výhrady týkající se postupu soudu pro případ, že takové výzvě řádně a včas nevyhověla.

Vzhledem k tomu, že dovolatelce se nepodařilo argumenty snesenými v dovolání správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit, Nejvyšší soud – vyloučiv vady řízení uvedené v , větě druhé, – dovolání proti výroku ve věci samé zamítl ( ).

Dovolání proti výrokům o náhradě nákladů řízení trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat; ve vztahu k nim žalovaná nevymezila důvod dovolání (, 3 ), ani neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ), a o tyto náležitosti již nemůže být dovolání doplněno (, věta první, ). Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu odmítl ( ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení , a Žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Poté, co Ústavní soud zrušil (srov. nález ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 116/2013), výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení , 2, , , bodu 6, a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v rozhodném znění (dále jen „“), tj. částkou 9.420,- Kč. Součástí nákladů je paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (, 3 advokátního tarifu) a částka 2.041,- Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (, ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 26. února 2015

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu