Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3410/2014

26 Cdo 3410/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce hlavního města Prahy, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2, zastoupeného prof. JUDr. Janem Křížem, CSc., dr.h.c., advokátem se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Dlouhá 741/13, proti žalované euroAWK s. r. o., se sídlem v Praze 10 – Vršovicích, Konopišťská 739/16, IČO: 43965717, zastoupené JUDr. Ondřejem Rathouským, advokátem se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Ovocný trh 1096/8, o vyklizení nemovitostí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. února 2014, č. j. -179, takto:

Dovolání se odmítá.O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 7. 11. 2013, č. j. -119, uložil žalované povinnost vyklidit a odstranit všechna velkoplošná reklamní zařízení a stavby pro reklamu z pozemků žalobce v k. ú. M. p. č. 2425/4, p. č. 3067/5, p. č. 3067/6 a p. č. 3400 a z pozemků žalobce v k. ú. Z. p. č. 1440/1 a p. č. 5764/2, do 15 dnů od právní moci rozsudku, zastavil řízení v části, v níž se žalobce domáhal vyklizení a odstranění všech velkoplošných reklamních zařízení a staveb pro reklamu z pozemku žalobce v k. ú. Z. p. č. 1454/1 a rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalované Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 6. 2. 2014, č. j. -179, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil ohledně odstranění zařízení a staveb z pozemků p. č. 2425/4, p. č. 3067/5, p. č. 3067/6 a p. č. 3400 v k. ú. M. a z pozemku p. č. 1440/1 v k. ú. Z., ohledně odstranění zařízení a staveb z pozemku p. č.5764/2 v k. ú. Z. a ve výroku o náhradě nákladů jej zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Proti potvrzujícímu výroku I. rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které však není přípustné podle , , ve znění do 31. 12. 2013 (srov. čl. II, bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen „ “), neboť zčásti uplatnila dovolatelka jiný (nezpůsobilý) dovolací důvod, než který je uveden v , a v posouzení rozhodných právních otázek je napadené rozhodnutí v souladu s aktuální rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.

V ustálené soudní praxi není pochyb o tom, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 21. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněného pod č. 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudek Nejvyššího soudu z 31. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněný pod č. 46 v časopise Soudní judikatura 3/2002, usnesení Nejvyššího soudu z 7. 10. 2004, sp. zn. ). Proto zpochybňuje-li dovolatelka závěr odvolacího soudu o neplatnosti nájemní smlouvy ze dne 1. dubna 2000 poukazem na to, co bylo obsahem vůle jejích účastníků a jak měla být tato vůle interpretována, napadla správnost skutkového (nikoli právního) závěru odvolacího soudu. Nepřípustný dovolací důvod představují i námitky, že odvolací soud zatížil řízení vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Při posuzování dovolacích námitek vztahujících se k hmotněprávnímu posouzení věci dovolací soud vycházel z dosavadních právních předpisů ( věta první za středníkem , ).

Závěr odvolacího soudu o neplatnosti nájemní smlouvy uzavřené účastnicemi dne 1. 4. 2000 pro neurčité vymezení předmětu nájmu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu - srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 21. 3. 2013, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu z 11. 6. 2013, sp. zn. , proti nimž byly podány ústavní stížnosti, které Ústavní soud odmítl usneseními z 4. 7. 2013, sp. zn. , a z 25. 7. 2013, sp. zn. , a týkají se typově obdobných věcí, a dále usnesení Nejvyššího soudu z 16. 9. 2014, sp. zn. , a z 2. 12. 2014, sp. zn. , jímž byla řešena otázka (ne)platnosti téže nájemní smlouvy. Od závěrů přijatých v těchto rozhodnutích není důvod se odchýlit. Zbývá dodat, že nejsou v rozporu ani s názory vyslovenými v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. , a z 26. 11. 2009, sp. zn. , jak chybně uvažovala dovolatelka, a příčinu je opustit nezavdává ani nález Ústavního soudu České republiky z 28. 2. 2013, sp. zn. (ostatně s názory tam přijatými se vypořádal již Ústavní soud České republiky v usnesení z 18. 7. 2013, sp. zn. , jímž odmítl ústavní stížnost podanou proti rozsudku Nejvyššího soudu z 21. 3. 2013, sp. zn. , vydanému v typově obdobném případě). Navíc v citovaném nálezu Ústavní soud dovodil, že tam posuzovaná nájemní smlouva byla uzavřena dílem písemně a dílem konkludentně, a to za situace, kdy písemný záznam smlouvy odkazoval pro účely vymezení předmětu nájmu na u, která nebyla vůbec vyhotovena (k tomu viz odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu z 12. 7. 2012, sp. zn. ). V daném případě však byla smlouva uzavřena výlučně (tj. „jako celek“) v písemné formě.

K dovolací námitce, že výkon práva žalobce, realizovaný žalobou podanou v této věci, je v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.), je třeba uvést, že odvolací soud při posouzení věci podle § 3 odst. 1 obč. zák. zohlednil nejen poměry na straně dovolatelky, nýbrž také okolnosti prospívající žalobci (zejména jeho zájem na ochraně vlastnického práva), a nelze mu úspěšně vytýkat, že vzhledem k charakteru projednávaného případu přiznal rozhodující význam okolnostem na straně žalobce, neboť jeho úvaha v tomto směru není zjevně nepřiměřená.

Protože dovolání žalované proti rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné, Nejvyšší soud je podle ustanovení věta první odmítl.

O návrhu na odklad vykonatelnosti, který neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.

Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se končí řízení, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (viz usnesení Nejvyššího soudu z 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. února 2015

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.

předsedkyně senátu