Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2946/2012

U S N E S E N Í

hlavního města Prahy

ORIS Praha, spol. s r.o.

, se sídlem v Praze 10 – Vršovicích, Konopišťská 739/16, IČO: 43004474, zastoupené Mgr. Janem Najmanem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 24, o vyklizení nemovitostí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. února 2012, č. j. -123, ve znění usnesení ze dne 10. února 2012, č. j. -133 a usnesení ze dne 20. dubna 2012, č. j. -162, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.904,- Kč k rukám prof. JUDr. Miroslava Běliny, CSc., advokáta se sídlem v Praze 5, Karla Engliše 3201/6, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalovaná napadla dovoláním rozsudek Městského soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 9. 2. 2012, č. j. -123, ve znění usnesení ze dne 10. 2. 2012, č. j. -133 a usnesení ze dne 20. 4. 2012, č. j. -162, kterým potvrdil výrok rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 (soud prvního stupně) ze dne 28. 7. 2011, č. j. -60, jímž uložil žalované odstranit všechna velkoplošná reklamní zařízení a stavby pro reklamu identifikované prostřednictvím tam uvedených GPS souřadnic jejich geometrických středů (dále jen „reklamní zařízení a stavby pro reklamu“) z pozemků žalobce parcelní číslo 2383/2, 417/3 a z budovy bez č.p. a ev. umístěné na pozemku parcelní číslo 2326/1, v katastrálním území H. evidovaných na listu vlastnictví Katastrálním úřadem pro Hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, do patnácti dnů od právní moci rozsudku, změnil výrok o náhradě nákladů řízení, rozhodl o nákladech odvolacího řízení a o povinnosti účastníků zaplatit soudní poplatek. Odvolací soud dospěl k závěru, že ve smlouvě o nájmu, kterou účastníci uzavřeli dne 14. 4. 2000, není řádně vymezen předmět nájmu, je proto neplatná, neplatné je tak i ujednání o prolongaci.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno přede dnem nabytí účinnosti , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (tj. před 1. 1. 2013), Nejvyšší soud v souladu s čl. II bodu 7 tohoto zákona projednal dovolání a rozhodl o něm podle , , ve znění před novelou provedenou (dále též jen „ ”).

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle (rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle (který byl nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. , uplynutím dne 31. 12. 2012 zrušen, pro dovolání podaná do uplynutí této doby však zůstává aplikovatelným právním předpisem).

Přípustnost dovolání podle je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, způsobilým dovolacím důvodem je proto zásadně jen důvod podle ; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle - že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci - a - jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu - se nepřihlíží.

Dovolatelka výslovně uplatnila nepřípustný dovolací důvod podle (námitkami, že soud neprovedl další důkazy, které navrhovala, že v řízeních před soudy obou stupňů byla odňata svému zákonnému soudci, neboť soud byl nesprávně obsazen). Vyjma případu, o který zde nejde, kdy by šlo o výklad či aplikaci procesních předpisů, přihlíží dovolací soud k vadám (podle ) jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ).

Podle obsahu dovolání ( ) uplatnila dovolatelka rovněž nepřípustný dovolací důvod podle Namítá, že soudy nesprávně vyložily obsah nájemní smlouvy (zejména ohledně vymezení předmětu nájmu) a nesprávně zjistily vůli účastníků při uzavírání smlouvy a nesprávně tak dospěly k závěru, že předmět nájmu nebyl řádně a určitě vymezen. Zjišťuje-li totiž soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněného pod č. 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročníku 2002, pod číslem 46, a usnesení ze dne 31. 10. 2002, sp. zn. , a ze dne 7. 10. 2004, sp. zn. ).

Ani dovolací námitky podřaditelné pod způsobilý dovolací důvod podle přípustnost dovolání nezakládají.

Otázka výkladu smluv podle , , ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „obč. zák.“), je v právní teorii (srovnej Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. II. . Komentář. 2. vydání. Praha: C.H. Beck, 2009, 321 – 329 s.) i soudní praxi (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2008, sp. zn. , uveřejněný pod č. 75/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) ustálená. Podle obč. zák. může být neurčitost odstraněna výkladem, právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejen podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem ( obč. zák.), určitost projevu vůle písemného právního úkonu pak musí být dána obsahem y, na níž je zaznamenán. Výkladem však nelze doplňovat to, co právní úkon ve skutečnosti neobsahuje.

Protože nájemní smlouva byla uzavřena výlučně v písemné formě (i když pro obecnou nájemní smlouvu podle a násl. obč. zák., není tato forma předepsána), měla v ní být pronajatá věc dostatečně určitě konkretizována. Předmět nájmu sice může být identifikován odkazem na u, která je přílohou smlouvy či její součástí (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. , uveřejněný pod č. C 5139 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu), odkazy na různé, na sebe navazující, y, však není možné libovolně „řetězit“, neboť takové kladení jednoho odkazu za druhým, aniž by bylo zřejmé, kde má svůj konec, předpokladu určitosti vymezení předmětu nájmu nevyhovuje (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. , řešící obdobnou věc stejných účastníků). Není-li požadavek určitosti předmětu nájmu dodržen, stíhá písemný právní úkon (ač tato forma nebyla stanovena zákonem, ale byla sjednána) sankce absolutní neplatnosti podle obč. zák.

V souzené věci bylo předmětem nájmu přenechání „míst a ploch“ na vymezených nemovitostech, zejména pozemcích ve vlastnictví žalobce (nikoli „celých“ nemovitostí /pozemků/), přičemž samotná nájemní smlouva konkrétní vymezení předmětu nájmu neobsahovala, jen odkazovala na Přílohu č. 1, která měla být každé čtvrtletí „aktualizována“. Pro určení předmětu nájmu jsou tak významné pouze údaje obsažené v této příloze (v jejích následných „aktualizacích“), které však nepostačují k řádné identifikaci „míst a ploch“ (zejména pozemků), na nichž se měly „místa a plochy“ nacházet.

Přípustnost dovolání tedy nelze dovodit ani z ustanovení , dovolání žalované směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle věty první, , a a zavázal dovolatele, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalobci v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta.

Nálezem Ústavního soudu č. 116/2013 Sb., byla s účinností od 7. 5. 2013 zrušena , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Protože v současné době není jiný předpis, kterým by byly stanoveny paušálně sazby odměny pro řízeníza zastupování advokátem, stanovil dovolací soud výši nákladů dovolacího řízení podle ,o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen „AT“) – viz věta první za středníkem , AT.

Zástupce žalobce učinil v dovolacím řízení jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání - AT), náleží mu tak náklady ve výši celkem 2.904,- Kč, sestávající z odměny podle , AT ve výši 2.100,- Kč (čl. II , AT), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 AT), a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 504,- Kč ( , 3 ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně 11. června 2013

JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu