Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 5325/2014

30 Cdo 5325/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci péče o nezletilou K. M., zastoupené městem Nymburk jako kolizním opatrovníkem, dceru Ing. M. Č., zastoupené JUDr. Ivanou Seifertovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Legerova 1820/39, a Bc. J. M., zastoupeného JUDr. Hanou Neštickou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Ječná 1, o změně výchovy a zákazu styku matky s nezletilou, vedené u Okresního soudu v Nymburku pod sp. zn. , o dovolání matky proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. června 2014, č.j. -796, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Nymburku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. ledna 2014, č.j. -702, rozhodl, že se nezletilá K. M. svěřuje do výchovy svého otce Bc. J. M.. Matce Ing. M. Č. bylo uloženo hradit výživné ve výši 5.000,- Kč měsíčně, a to vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám otce, počínaje dnem 4. října 2013. Dlužné výživné za období od 4. října 2013 do 31. prosince 2013 v částce 14.516,- Kč je matka povinna zaplatit v měsíčních splátkách 3.000,- Kč spolu s běžným výživným počínaje právní moci rozsudku. Soud prvního stupně dále zakázal styk matky s nezletilou a zastavil řízení o nařízení ústavní výchovy nad nezletilou. Rozhodl také o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 23. června 2014, č.j. -796, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku o dlužném výživném tak, že dlužné výživné za dobu od 4. října 2013 do 30. června 2014 ve výši 25.300,- Kč je matka povinna zaplatit do šesti měsíců od právní moci rozsudku k rukám otce. Ve zbývajících výrocích rozsudek potvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala matka (dále jen „dovolatelka“) včasné dovolání k Nejvyššímu soudu (dále jen „dovolací soud“). Ve svém dovolání uvádí, že podává dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. června 2014, sp. zn. , ve věci svěření do péče a úpravy styku rodičů k nezletilé K. M. Je zjevné, že dovolatelka má ve skutečnosti namysli rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. června 2014, č.j. -796, který ve věci nezletilé K. M. pod uvedenou spisovou značkou rozhodoval. Dovolatelka dále uvádí, že podává dovolání proti „výroku pod bodem I., II., III., IV. a VI. (výrok uvedený pod bodem V., VII. a VII. nenapadá)“. Napadený rozsudek přitom obsahuje pouhé tři výroky. Dovolatelka má tedy zjevně na mysli, že napadá pouze výrok I. napadeného rozsudku, kterým se rozsudek soudu prvního stupně mění ve výroku III. (dlužné výživné) a potvrzuje ve výrocích I. (svěření do výchovy otce), II. (stanovení výživného), IV. (zákaz styku matky s nezletilou) a VI. (změna předchozího rozsudku ve věci péče o nezletilou).

Dovolatelka se domnívá, že soud rozhodl v neprospěch matky pouze proto, že už jednou vydal předběžné opatření a od něj se teď nechce distancovat. To významně nahrává otci, který tak může argumentovat zásadou stability. Matka se domnívá, že pro svěření dcery do péče otce nebyl žádný rozumný důvod. Dcera v péči matky netrpěla po stránce psychické ani fyzické. Oba soudy i kolizní opatrovník dle jejího názoru jednají pod vlivem útoků médií, jejichž předmětem se matka z nepochopitelných důvodů stala. Dle dovolatelky ji soud zcela bezdůvodně oddělil od dcery a to pouze na základě velmi špatných vztahů mezi rodiči, které jsou odrazem rozdílného způsobu života. Stanovené výživné pak matka považuje za zcela nepřiměřené její situaci. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud rozsudek změnil tak, že nezletilá K. M. se vrací do péče matky, a v návaznosti na to upravil také další výroky.

Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 23. června 2014, Nejvyšší soud jako soud dovolací dovolání projednal a rozhodl o něm podle , (dále jen „ “), ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 ) ve spojení se , o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“).

Podle ustanovení v účinném znění lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Podle ustanovení , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení § 30 odst. 1 z. ř. s. není dovolání přípustné proti rozhodnutí podle hlavy páté části druhé tohoto zákona, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.

Dovolací soud dospěl k názoru, že dovolání v této věci není přípustné, neboť jde o řízení o výživě, výchově a styku s nezletilou, tedy řízení ve věci péče soudu o nezletilé upravené v hlavě páté části druhé tohoto zákona ve smyslu ustanovení § 30 z. ř. s., a nejde o žádnou z taxativně vyjmenovaných výjimek.

V souzené věci tak nebyly shledány předpoklady přípustnosti dovolání. Nejvyšší soud proto toto dovolání, aniž nařizoval jednání ( věta první ), jako nepřípustné odmítl ( věta první a odst. 2 ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není odůvodněn ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. ledna 2015

JUDr. Lubomír P t á č e k, Ph.D.

předseda senátu