Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 1936/2026

24 Cdo 1936/2026-892

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci nezletilého AAAAA (pseudonym), zastoupeného kolizním opatrovníkem městskou částí Praha 7, se sídlem úřadu v Praze 7, U Průhonu č. 1338/38, syna matky M. V., zastoupené JUDr. Klárou Long Slámovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Urbánkova č. 3360/47, a otce P. K., o návrhu otce na změnu úpravy péče a o vyúčtování výživného, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o dovolání otce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. března 2026, č. j. -820, takto:

I. Dovolání otce se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

1.

Nejvyšší soud dovolání otce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2026, č. j. -820, podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), odmítl, neboť dovolání není přípustné podle ustanovení ve spojení s ustanovením , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen: „z. ř. s.“); o nepřípustnosti dovolání byl dovolatel ostatně náležitě poučen v závěru napadeného rozsudku odvolacího soudu.

2. Podle ustanovení z. ř. s. projednávají a rozhodují soudy podle tohoto zákona právní věci stanovené v tomto zákoně. Nestanoví-li tento zákon jinak, použije se ( z. ř. s.).

3. Podle ustanovení § 30 odst. 1 z. ř. s. není dovolání přípustné proti rozhodnutí podle hlavy páté části druhé tohoto zákona, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.

4. Protože se v dané věci jedná o dovolání směřující proti rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto ve věci styku s nezletilým dítětem podle § 466 písm. d) z. ř. s. a ve věci týkající se výživy nezletilých dětí podle § 466 písm. c) z. ř. s., tedy proti rozhodnutí ve věcech upravených v části páté z. ř. s., a nejedná se přitom o žádnou z taxativně vymezených výjimek uvedených v ustanovení § 30 z. ř. s., dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání otce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2015, sp. zn. ; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2015, sp. zn. ; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2017, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. ).

5. Rovněž Ústavní soud například v usnesení ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. , mimo jiné dovodil, že princip právní jistoty, jak vyvěrá z příslušných aktů ústavního pořádku, má ve statusových věcech přednost před ochranou základních práv. Tato skutečnost se odráží také v tom, že ve věcech upravených ve druhé části platného není, až na výjimky, proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné dovolání jako mimořádný opravný prostředek.

6. Dovolací soud o dovolání otce rozhodl, aniž by zkoumal splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení ( ), neboť ustanovení sice stanoví, že není-li splněna podmínka uvedená v ustanovení , postupuje se obdobně podle ustanovení , zároveň se však v části věty za středníkem dodává, že to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle přípustné.

7. S ohledem na ustanovení z. ř. s. je nicméně třeba aplikovat ustanovení část věty za středníkem i na dovolání, která nejsou přípustná podle ustanovení z. ř. s. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. ; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2019, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. ).

8. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. 10. 2026

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu