Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 5417/2014

U S N E S E N Í

MONTIFER s. r. o.

J. T.

, podnikateli,

se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Haškova 1137/18, PSČ 591 01, identifikační číslo osoby 26006316, zastoupenému JUDr. Petrem Fotulem, advokátem, se sídlem v Pardubicích, Smilova 431, PSČ 530 02, o zaplacení částky 141.776,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. června 2014, č. j. -324, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále též jen „“).

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Z ustanovení pak vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání v tom, že v řízení byla řešena otázka hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena nebyla, a že odvolacím soudem vyřešená otázka hmotného práva má být dovolacím soudem posouzena jinak.

Předpoklad přípustnosti dovolání, jenž byl dovolatelkou uplatněn jako v pořadí druhý, ustanovení nezná. V pořadí poslední z tam taxativně vypočtených předpokladů přípustnosti dovolání, tj. má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, míří totiž pouze na případ otázky vyřešené dovolacím soudem v jeho dosavadní rozhodovací praxi, od jejíhož řešení by se měl dovolací soud odklonit (posoudit tuto otázku jinak), a nikoliv, jak se mylně domnívá dovolatelka, že má dovolací soud posoudit jinak otázku vyřešenou soudem odvolacím (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále např. usnesení ze dne 7. srpna 2013, sp. zn. , a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , která jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, veřejnosti dostupná na jeho webových stránkách).

Jako otázku hmotného práva v rozhodování dovolacího soudu dosud neřešenou dovolatelka předkládá „otázku odpovědnosti za škodu způsobenou přiděleným zaměstnancem na zařízení zaměstnavatele, ke kterému byl přidělen“, resp. „otázku míry odpovědnosti toho, kdo zaměstnance dostal přiděleného, tedy uživatele, a zaměstnavatele, který zaměstnance přiděloval, tedy agentury práce“. Dovolatelka prosazuje názor, že žalovaný byl agenturou práce přidělující dočasně své zaměstnance jiným zaměstnavatelům podle ustanovení a násl. a že smlouva uzavřená mezi účastníky a označená jako rámcová smlouva o spolupráci (dále též jen „předmětná smlouva“) měla být posouzena jako platná smlouva o agenturním zaměstnávání. Z toho pak dovolatelka dovozuje odpovědnost žalovaného za škodu způsobenou jeho zaměstnancem, jenž byl žalovaným k výkonu práce přiřazen k dovolatelce.

S tvrzením, na jehož základě argumentuje, že žalovaný podnikal jako agentura práce v intencích ustanovení a násl. , totiž že v rámci své činnosti zajišťoval a zprostředkovával zaměstnání svým zaměstnancům u jiných zaměstnavatelů, přichází dovolatelka až v dovolání, ačkoliv uplatnění nových skutečností je v dovolacím řízení ustanovením zapovězeno a dovolací soud k nim tudíž přihlédnout nesmí. Zejména však ve své argumentaci opomíjí, že ustanovení upravující tzv. agenturní zaměstnávání bylo do vloženo až novelou provedenou , s účinností od 1. ledna 2012, zatímco předmětná smlouva byla uzavřena 1. března 2005. V době uzavření této smlouvy, a nakonec i v době vzniku předmětné škody, náš právní řád agenturní zaměstnávání neznal. Dovolatelka tak spatřuje předpoklad přípustnosti dovolání v řešení otázky hmotného práva, kterou odvolací soud neřešil a řešit neměl důvod, napadené rozhodnutí tudíž na jejím vyřešení nezávisí (srov. ). Nejvyšší soud vysvětlil např. již v usnesení ze dne 18. července 2013, sp. zn. , že dovolání není přípustné podle ustanovení , jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí.

Dovolatelka ostatně právní konstrukci, v jejímž rámci předkládá k řešení otázku hmotného práva, zakládá na argumentu, že v řízení bylo nepochybně zjištěno, že její obráběcí stroj poškodil svou nedbalostí zaměstnanec žalovaného. Přehlédla zřejmě, že odvolací soud založil napadené rozhodnutí na dvou důvodech. Především se ztotožnil se závěrem, o který opřel své zamítavé rozhodnutí soud prvního stupně, totiž že dovolatelce se nepodařilo prokázat skutečnosti umožňující dovodit porušení povinnosti žalovaným (jeho zaměstnancem) ze závazkového vztahu. Vedle toho pak odvolací soud jako další (paralelní) důvod doplnil, že předmětná smlouva je pro obcházení pracovně právních předpisů ( , o zaměstnanosti, a , ) neplatná, mezi účastníky tedy nevznikl závazkový vztah, jenž je předpokladem pro vznik práva na náhradu škody podle ustanovení obchodního zákoníku (, účinného do 31. prosince 2013). Tyto důvody jsou takové povahy, že každý sám o sobě by postačil pro zamítnutí žaloby, a dovolatelkou uplatněný předpoklad přípustnosti dovolání se vztahuje toliko k druhému z nich. Nejvyšší soud zdůraznil již v usnesení ze dne 23. října 2013, sp. zn. , že i podle ve znění účinném od 1. ledna 2013 platí, že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí návrhu, není dovolání ve smyslu ustanovení přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2014, sp. zn. , a ze dne 24. září 2014, sp. zn. ). Tyto závěry se v plné míře uplatní též v souzené věci.

Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. února 2015

JUDr. Pavel P ř í h o d a

předseda senátu