Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2830/2014

26 Cdo 2830/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce Ing. L. M., T., zastoupeného Mgr. Josefem Milichovským, advokátem se sídlem Brno, Koliště 259/55, proti žalovanému DRUKOV družstvo, se sídlem Brno, Cejl 18, IČO 00030309, o zaplacení částky 256.956,20 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. září 2013, č. j. -206, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání proti rozsudku odvolacího souduNejvyšší soud podle , , ve znění od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. článek II., bod 1. přechodných ustanovení , a část první, článek II. bod 2 zákona č. 293/12013 Sb.) – dále jen „ “, odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( - ), což je obligatorní náležitostí dovolání (srov. ), bez jejíhož splnění nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. ). Z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , publikované pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolatel však nikterak nevymezil, v čem spatřuje přípustnost dovolání, přičemž ani z jeho obsahu ( ) nelze dovodit, který z předpokladů přípustnosti považuje v dané věci za naplněný. Odvolacímu soudu sice vytýká nesprávné právní posouzení existence příčinné souvislosti, avšak není zřejmé, zda má za to, že tato otázka nebyla dovolacím soudem dosud řešena či zda se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, či snad, zda je tato otázka dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Pokud (v rámci svých námitek proti závěru odvolacího soudu o neexistenci příčinné souvislosti) poukazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2011, sp. zn. , s tím, že výpověď z nájmu nebytových prostor ze dne 18. 7. 2001, kterou mu dal žalovaný, je pro neurčitost neplatná, je třeba zdůraznit, že na posouzení otázky (ne)platnosti této výpovědi napadené rozhodnutí nespočívá. Totéž platí i o jeho odkazu na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2012, sp. zn. , z 14. 3. 2001, sp. zn. , z 30. 5. 2001, sp. zn. , z 30. 6. 2003, sp. zn. , a z 8. 3. 2011, sp. zn. ), na základě nichž dovozoval, že po doručení neplatné výpovědi nájemní vztah mezi ním a žalovaným nezanikl a že tedy nájemní smlouva, kterou poté uzavřel žalovaný s panem R., je absolutně neplatná pro nemožnost plnění. Jeho ostatní výtky pak představují nezpůsobilý dovolací důvod (směřují proti skutkovým zjištěním, popř. jimi namítá vady řízení). Lze tedy uzavřít, že dovolatel ve skutečnosti požaduje, aby dovolací soud rozhodl jinak než soud odvolací, avšak ani toto není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání v režimu ustanovení (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, , proti němuž byla podána ústavní stížnost, která byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. ).

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. prosince 2014

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.

předsedkyně senátu