Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3566/2014

26 Cdo 3566/2014

U S N E S E N Í

D. M.

Ing. P. B.

, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. března 2014, č. j. -152, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se domáhala určení neplatnosti výpovědi žalovaného ze dne 16. prosince 2011 z nájmu tam specifikovaného bytu.

Městský soud v Brně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 27. března 2013, č. j. -133, žalobě vyhověl a určil, že je neplatná výpověď žalovaného ze dne 16. prosince 2011 z nájmu žalobkyně k tam specifikovanému bytu; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 26. března 2014, č. j. -152, citovaný rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku o věci samé tak, že žalobu zamítl; zároveň ho změnil i v nákladovém výroku a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, k němuž se žalovaný písemně vyjádřil. Dovolací soud dospěl k závěru, že z posléze uvedených důvodů je dovolání zčásti neprojednatelné a zčásti není přípustné podle , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 (čl. II bod 2. – dále jen „ “).

Především nelze přehlédnout, že vedle způsobilého dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci ( a 3 ) dovolatelka uplatnila rovněž nezpůsobilé dovolací důvody, jejichž prostřednictvím jednak namítla vady řízení a jednak se pokusila zpochybnit správnost (úplnost) zjištěného skutkového stavu, z něhož odvolací soud – stejně jako soud prvního stupně – čerpal svá skutková zjištění rozhodná pro právní posouzení věci.

Nelze však ani ztratit ze zřetele, že dovolatelka v zásadě řádně nespecifikovala údaj o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až ), přičemž tyto vady (nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranila ( ). K projednání dovolání totiž nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (resp. jeho části), aniž by bylo z dovolání (z jeho celkového obsahu) zřejmé, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva, jež v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena, má být v dovolacím řízení řešena, od kterého (svého) řešení se má dovolací soud odchýlit a od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odchýlil odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 26. listopadu 2013, sp. zn. ). Má-li tedy být dovolání přípustné podle citovaného ustanovení proto, že – jak avizovala dovolatelka – napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem nebo která je tímto soudem rozhodována rozdílně (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 29. srpna 2013, sp. zn. a sp. zn. /ústavní stížnosti podané proti citovaným usnesením Ústavní soud České republiky odmítl usneseními z 21. ledna 2014, sp. zn. , a z 3. února 2014, sp. zn. , z 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a z 28. listopadu 2013, sp. zn. ). Pro úplnost zbývá dodat, že dovolatelkou zmíněný případ přípustnosti dovolání, kdy napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, míří na situace, kdy je zapotřebí sjednotit rozdílnou rozhodovací praxi dovolacího soudu (prostřednictvím aktivace velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu postupem podle , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů /zákon o soudech a soudcích/, ve znění pozdějších předpisů); nejde tedy o odchýlení od právního názoru odvolacího soudu vysloveného v dovoláním napadeném rozhodnutí, jak se snad mylně domnívala dovolatelka.

Považovala-li snad dovolatelka za dosud nevyřešenou (účinně nastolenou) předběžnou otázku subjektu, který je odběratelem elektrické energie v nájemním bytě a který uzavírá s dodavatelem smlouvu o dodávce elektřiny, lze v tomto směru uvést následující. Již v rozsudku ze dne 26. října 2005, sp. zn. , uveřejněném pod C 3758 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, Nejvyšší soud České republiky dovodil, že za plnění spojené s užíváním bytu ( , , , , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 / věta první za středníkem / - dále jen „obč. zák.“) lze – při současných nárocích na úroveň bydlení – pokládat i dodávku elektrické energie do bytu, avšak za předpokladu, že byt je vybaven odpovídajícím zařízením, které k němu patří a které umožňuje bezpečný odběr elektřiny nájemcem. V citovaném rozsudku rovněž vyložil, že dodavatel elektrické energie je osoba odlišná od pronajímatele bytu a že předpokladem dodávky elektrické energie do nájemcova bytu je uzavření smlouvy o dodávce elektřiny, v daném případě smlouvy mezi dodavatelem a konečným odběratelem (nájemcem bytu). Dále uvedl, že k povinnostem pronajímatele bytu náleží – v mezích ustanovení obč. zák. – rovněž povinnost udržovat zařízení umožňující dodávku elektřiny do nájemcova bytu v bezvadném stavu (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. února 2012, sp. zn. ).

Z uvedeného vyplývá, že dovolatelkou účinně nastolenou právní otázku vyřešil odvolací soud v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, od níž není důvod se odchýlit. Za této situace dovolací soud dovolání podle odmítl, dílem pro nepřípustnost a dílem pro vady, jež nebyly v dovolací lhůtě odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. listopadu 2014

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu