Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 2511/2014

32 Cdo 2511/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně ANDERSEAL a.s.,se sídlem v Olomouci, Holická 1173/49a, PSČ 779 00, identifikační číslo osoby 28 26 44 52, zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti žalovanému F. K., zastoupenému JUDr. Jakubem Havlíčkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Divišova 882/5, o zaplacení částky 60.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 14. ledna 2014, č. j. -185, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 30. května 2013, č. j. -107, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 60.000,- Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 327.750,19 Kč (výrok I.), zastavil řízení o zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 750,- Kč od 7. dubna 2010 (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III).

K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích I. a III. (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž, co do přípustnosti odkázal na ustanovení (dále též jen „ “) a uvedl, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vzhledem k datu vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dovolatel se mýlí, tvrdí-li, že otázka, zda strany smlouvy o úvěru mohou sjednat individuální hmotněprávní podmínky, na jejichž předchozí splnění věřitel váže následné poskytnutí úvěru, dosud nebyla v judikatuře dovolacího soudu vyřešena. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že ujednání, kterým byla účinnost smlouvy o úvěru vázána na splnění podmínky předložení příslušných listin, slouží k ochraně věřitele. Před doložením těchto listin nemůže dlužník nárokovat vyplacení peněžních prostředků podle smlouvy o úvěru, což však nic nemění na skutečnosti, že plnění poskytnuté věřitelem za této situace je smluvním plněním (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. ledna 2009, sp. zn. , usnesení ze dne 27. června 2013, sp. zn. , a usnesení ze dne 16. dubna 2013, sp. zn. , jež jsou veřejnosti dostupná, stejně jako níže citovaná rozhodnutí, na webových stránkách Nejvyššího soudu). Odkaz dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. dubna 2009, sp. zn. , není přiléhavý, neboť v něm se dovolací soud zabýval výkladem ustanovení v návaznosti na ustanovení obchodního zákoníku, a v rozsudku ze dne 6. ledna 2005, sp. zn. (rovněž zmíněném dovolatelem), výkladem ustanovení , o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky.

Další otázky, jež dovolatel považuje za dosud neřešené, jsou různými variacemi otázky jediné, a to zda poskytnutí úvěru věřitelem před splněním předem ujednaných hmotněprávních podmínek bylo poskytnutím úvěru, nebo plněním bez právního důvodu.

Ani ohledně této otázky nelze přisvědčit dovolateli, že jde o otázku v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešenou. V usnesení ze dne 28. února 2008, sp. zn. , Nejvyšší soud dospěl k závěru, že převedl-li věřitel peněžní prostředky z úvěrového účtu na běžný účet dlužníka a poskytl tak úvěr v době, kdy smlouva byla platná a kdy je podle smlouvy poskytnout měl, nešlo o plnění bez právního důvodu, i když nedošlo k poskytnutí sjednaného zajištění, neboť jeho sjednání mělo sloužit k ochraně věřitele, aby peněžní prostředky mohl vyplatit poté, kdy bude poskytnuto dohodnuté zajištění úvěru. K témuž závěru se Nejvyšší soud přihlásil rovněž v usnesení ze dne 24. září 2008, sp. zn. , a ze dne 5. prosince 2012, sp. zn. .

Přípustnost dovolání nezakládá rovněž otázka formulovaná dovolatelem, zda soud může při rozhodování o splnění předem sjednaných hmotněprávních podmínek pro poskytnutí úvěru přehlédnout jejich nesplnění a posoudit poskytnutí finančních prostředků jako poskytnutí úvěru i za situace, kdy splnění podmínek je částečně v režii věřitele a on sám má zajistit jejich splnění. Na řešení otázky předložené dovolatelem napadené rozhodnutí nespočívá, tato otázka nebyla pro rozhodnutí odvolacího soudu určující (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. ). Dovolatel pomíjí, že podle dikce ustanovení je jedním z předpokladů přípustnosti dovolání skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující. Odvolací soud ve svém rozhodnutí zdůraznil, že otázka, kdo měl fakticky zajistit havarijní pojištění vozidla, je v projednávané věci bez významu.

Napadené rozhodnutí nespočívá ani na řešení otázky, zda průměrnému spotřebiteli může být zřejmý rozdíl mezi pojmy „náklady na zpracování úvěru“, „náklady na uzavření úvěrové smlouvy“ a „poplatek za správu“. Odvolací soud se rozdíly mezi těmito pojmy nezabýval, neučinil žádný závěr, který by mohl být dovolacím soudem přezkoumán.

Nejvyšší soud proto dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení větu druhou ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. prosince 2014

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu