Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3566/2011

U S N E S E N Í

Modré pyramidy stavební spořitelny, a.s

Z. B

., zastoupené JUDr. Karlem Davidem, advokátem se sídlem v Lounech, Beneše z Loun 50, o zaplacení částky 300.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. května 2011, č. j. -139, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádná z účastnic

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalované proti části výroku rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích označenému v záhlaví, jíž byl potvrzen přisuzující výrok rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 28. ledna 2011, č. j. -116, není přípustné podle ustanovení (dále též jen „“), ve znění účinném do 31. prosince 2012 (srov. bod 7. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (soud prvního stupně rozhodl oběma rozsudky ve věci samé stejně - žalobě vyhověl). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu ve výroku potvrzujícím přisuzující výrok ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Podle ustanovení věty první je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka v dovolání označila, případně jejichž řešení zpochybnila.

Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení je zřejmé, že dovolatelka nevymezuje žádnou takovou otázku, pro jejíž řešení by mohl Nejvyšší soud dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí ve věci samé při splnění kritérií uvedených v ustanovení části věty před středníkem

Dovolatelkou zpochybněný právní závěr, který odvolací soud učinil při posouzení námitky neúčinnosti smlouvy o překlenovacím úvěru ze stavebního uzavřené mezi žalobkyní a zůstavitelkou R. M. a námitky nesplnění podmínek pro výplatu úvěru, žádnou otázku zásadního právního významu neotvírá, neboť závěr odvolacího soudu je v souladu s judikaturou dovolacího soudu. V usnesení ze dne 21. ledna 2009, sp. zn. (jež je veřejnosti, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu dále zmíněná, k dispozici na jeho webových stránkách), Nejvyšší soud dovodil, že ujednání, kterým byla účinnost smlouvy o úvěru vázána na splnění podmínky předložení příslušných listin, slouží k ochraně banky potud, že před doložením těchto listin nemohl dlužník nárokovat vyplacení peněžních prostředků podle smlouvy o úvěru, což však nic nemění na skutečnosti, že plnění poskytnuté bankou za této situace je smluvním plněním. V usnesení ze dne 28. února 2008, sp. zn. , Nejvyšší soud dospěl k závěru, že převedla-li banka peněžní prostředky z úvěrového účtu na běžný účet dlužníka a poskytla tak úvěr v době, kdy smlouva byla platná a kdy je podle smlouvy poskytnout měla, nešlo o plnění bez právního důvodu, i když nedošlo k poskytnutí sjednaného zajištění, neboť jeho sjednání mělo sloužit k ochraně banky, aby peněžní prostředky mohla vyplatit poté, kdy bude poskytnuto dohodnuté zajištění pohledávky. K témuž závěru se Nejvyšší soud přihlásil rovněž v usnesení ze dne 24. září 2008, sp. zn. , a ze dne 5. prosince 2012, sp. zn. . V rozsudku ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. , uzavřel, že poskytla-li banka dlužníku úvěr dříve, než k tomu byla podle smlouvy o úvěru povinna, nezpůsobuje to neplatnost smlouvy o úvěru.

Na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nelze usuzovat ani z hlediska námitky, že smlouva o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření je ve vztahu ke smlouvě o stavebním spoření závazkem vedlejším a že bez ní nemůže obstát. Dovolatelka přehlíží, že její závazek zaplatit dluh ze smlouvy o překlenovacím úvěru uzavřené mezi žalobkyní a zůstavitelkou R. M. je založen ustanovením (dále jen „obč. zák.“), a správnost tohoto závěru odvolacího soudu nezpochybnila.

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí a tím i přípustnost dovolání podle ustanovení nemohla založit rovněž dovolatelčina kritika závěru odvolacího soudu o povinnosti platit zákonné úroky z prodlení od 1. května 2009 do zaplacení, tvrdí-li, že zákon jednoznačně omezuje odpovědnost dědice za dluhy do výše ceny nabytého dědictví. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 28. června 2011, sp. zn. , vyložil, že odpovědnost dědiců za dluhy zůstavitele je omezena ustanovením obč. zák. Nezávisí na tom, zda konkrétní dluh byl zahrnut do pasiv dědictví v řízení o dědictví, či nikoliv. Dědici dlužníka jsou povinni zaplatit úroky z prodlení za dobu do smrti dlužníka jen v tom rozsahu, v jakém po připočtení k dluhu, který na ně přešel, nepřevyšují cenu nabytého dědictví. Avšak úroky z prodlení za dobu po smrti dlužníka již nejsou sankcí za prodlení zemřelého dlužníka, nýbrž za prodlení dědiců s plněním dluhu, který na ně přešel. Dědici dlužníka jsou proto povinni k jejich zaplacení bez omezení vyplývajícího z ustanovení obč. zák. Zákonné úroky z prodlení za dobu od 1. května 2009 do zaplacení jsou sankcí za prodlení dovolatelky jako jediné dědičky s úhradou dluhu zůstavitelky.

Jelikož dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není přípustné ani podle ustanovení a proti výroku o nákladech řízení, není přípustné podle žádného ustanovení (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud dovolání směřující proti těmto výrokům podle ustanovení věty první a odmítl.

Dovolatelka napadla rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu. K podání dovolání proti části výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé, není dovolatelka subjektivně oprávněna, neboť v této části jí nebyla napadeným rozhodnutím způsobena žádná újma odstranitelná tím, že dovolací soud v této části rozhodnutí zruší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2000, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročník 2000, pod číslem 138). V tomto rozsahu bylo proto dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle ustanovení a

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. dubna 2013

JUDr. Hana Gajdziokovápředsedkyně senátu