Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2867/17

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Jana Musila o ústavní stížnosti Mgr. Danuše Korczyńské, zastoupené Mgr. Lukášem Zdvihalem, advokátem se sídlem Dušní 10, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2017 č. j. -266, spojené s návrhem na přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

Stěžovatelka v ústavní stížnosti navrhla zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť má za to, že Nejvyšší soud, který dovolací řízení zastavil z důvodu překážky věci pravomocně rozhodnuté, se s dovoláním nevypořádal zákonem požadovaným způsobem. Tím došlo k porušení jejího práva na soudní a jinou právní ochranu podle d.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah naříkaného rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud je, jak již mnohokrát konstatoval, soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. y) a nepředstavuje další instanci v rámci systému obecného soudnictví. Do rozhodovací činnosti soudů ve věcech civilních, trestních a správních je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich rozhodnutími či postupy, jež těmto rozhodnutím předcházely, porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Nesprávná aplikace podústavního práva soudy zpravidla nemá za následek porušení základních práv a svobod; to může nastat až v případě, že dojde k porušení některé z těchto norem v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.

Takový stav však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.

Ústavní soud konstatuje, že postup dovolacího soudu nelze považovat za porušení stěžovatelčina základního práva, ale za předvídatelnou a ústavně přijatelnou aplikaci zákona. Dovolací soud se podrobněji zabýval genezí souzené věci, poukázal na složitý procesní postup, ve kterém se v souvislosti se žalobou stěžovatelky, jež se domáhala určení vlastnictví k nemovitostem, souběžně rozhodovalo o jejím osvobození od soudních poplatků a o ustanovení advokátů pro její zastupování v jednotlivých řízeních a jejich procesních fázích. Nejvyšší soud - ve vztahu k jednotlivým dovolacím návrhům stěžovatelky v souvislosti s jednotlivými řízeními zahajovanými na návrh stěžovatelky - rozhodoval vícekrát, a to nejprve usnesením ze dne 13. 8. 2014 sp. zn. a poté usnesením ze dne 19. 11. 2015 č. j. -135, jímž dovolací řízení zastavil, neboť neshledal důvod pro ustanovení zástupce pro dovolací řízení, když dospěl k závěru, že ze strany stěžovatelky se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Nejvyšší soud konečně napadeným usnesením zastavil dovolací řízení o obnovu řízení (tentokrát proti potvrzovacímu usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 6. 2016 č. j. -153 ve věci, v níž Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziříčí, usnesením ze dne 26. 1. 2016 č. j. -143 zastavil dovolací řízení o obnovu řízení), když stěžovatelka v podaném dovolání požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Nejvyšší soud v napadeném usnesení řádné odůvodnil právní závěr, podle kterého v případě, že již bylo ve věci osvobození od soudních poplatků pravomocně rozhodnuto a nedojde ke změně poměrů žádajícího účastníka, další takový návrh soud pro překážku věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae), tj. věci rozhodnuté výše připomenutým usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2015 č. j. -135, zastaví. V této souvislosti připomněl vlastní judikaturu sp. zn. a .

Ústavní soud musí v souzené věci připomenout, že opakující se návrhy stěžovatelky na osvobození od soudních poplatků v různých fázích řízení, kdy nedošlo ke změně jejích poměrů, představují pouhou polemiku stěžovatelky s uvedenými závěry a s jasnou judikaturou nejen Nejvyššího soudu, ale také Ústavního soudu (srov. usnesení

sp. zn.

a

). Tato polemika nemůže sama o sobě znamenat porušení jejích základních práv, resp. založit důvodnost ústavní stížnosti. Ústavní soud proto usuzuje, že stěžovatelka se snaží postavit jej do pozice další soudní instance, která bude reflektovat její výtky, jež soudní orgány argumentačně popřely. Ústavní soud však není povolán k tomu, aby stěžovatelce opětovně připomínal jejich argumentaci, kterou sám - z hlediska ústavnosti - akceptuje.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl [ustanovení ]. Ústavní soud s ohledem na výsledek řízení ve smyslu stěžovatelce náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. října 2017

JUDr. Vladimír Sládeček

předseda senátu