Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2659/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti a) Ing. Jolanty Pravcové, b) Jolanty Vondrové, c) Naděždy Hulapové, d) Jaroslavy Repové, e) Miroslava Repy, f) Františky Patkové, všech zastoupených JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 28, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 8. 8. 2017, č. j. -151, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Magistrát města Jablonce nad Nisou vydal dne 28. 11. 2016 stavební povolení č. j. 98648/2016, kterým společnosti ATREA s. r. o. (dále jen "stavebník") povolil realizaci stavebního záměru "Přístavba a stavební úprava výrobní haly č. p. X1" na pozemcích p. č. X2, X3 a X4 v Jablonci nad Nisou, k. ú. Rýnovice. Proti tomuto rozhodnutí se stěžovatelé odvolali; jejich odvolání zamítl Krajský úřad Libereckého kraje rozhodnutím ze dne 31. 3. 2017, č. j. -330. Proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu dále brojí stěžovatelé (vlastníci sousedních nemovitostí) správní žalobou, které Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci přiznal podle , (dále jen " "), odkladný účinek usnesením ze dne 28. 6. 2017, č. j. -89. Návrhem ze dne 21. 7. 2017 se stavebník domáhal zrušení tohoto usnesení, krajský soud návrhu vyhověl a usnesením ze dne 8. 8. 2017, č. j. -151, zrušil dřívější usnesení o přiznání odkladného účinku.

Proti zrušujícímu usnesení krajského soudu č. j. -151 se stěžovatelé brání ústavní stížností podanou dne 22. 8. 2017 a navrhují, aby je Ústavní soud zrušil, namítají zásah do práva na spravedlivý proces podle d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a do práva na ochranu vlastnictví podle y. Zásah spatřují v tom, že usnesení krajského soudu je nepřezkoumatelné, vykazuje znaky libovůle; vlastnické právo stavebníka bylo upřednostněno před právy stěžovatelů, ačkoliv je evidentní, že újma na vlastnických právech hrozí především stěžovatelům. Stěžovatelé navrhli zrušit napadené usnesení a zároveň navrhli odklad jeho vykonatelnosti podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

Ústavní stížnost byla podána včas, osobami oprávněnými a stěžovatelé jsou zastoupeni advokátem v souladu s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "); rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona - je však zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti. K zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů je povolán výhradně tehdy, nebyl-li z jejich strany dodržen ústavní rámec při rozhodovací činnosti - žádné takové pochybení v projednávané věci nezjistil.

Stěžovatelé brojí ústavní stížnost proti rozhodnutí dílčímu a dočasnému, a to za situace, kdy řízení dosud běží a není pravomocně skončeno (srov. k povaze rozhodnutí soudu o návrhu na přiznání odkladného účinku správní žalobě např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

,

,

,

,

,

). Podstatou přezkumu tohoto dílčího rozhodnutí proto může být jen omezený test ústavnosti, tj. posouzení, zda rozhodnutí o návrhu na zrušení usnesení o přiznání odkladného účinku žalobě mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a není projevem svévole [srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 11. 1999

sp. zn.

(N 158/16 SbNU 171), viz též usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 11. 2015

sp. zn.

].

Uvedeným "testem" napadené rozhodnutí prošlo, neboť bylo vydáno soudem příslušným na základě zákona, krajský soud dostatečně odůvodnil své závěry o absenci první podmínky pro přiznání odkladného účinku žalobě stěžovatelů podle , čímž byly naplněny důvody pro zrušení usnesení č. j. -89. Ústavní soud přitom v jeho závěrech neshledal prvky svévole ani žádný jiný exces, který by opodstatňoval závěr o porušení práva na spravedlivý proces. Pouhý nesouhlas stěžovatelů s právním závěrem krajského soudu v tomto směru není postačující.

Ustanovení umožňuje správním soudům reagovat na posun ve skutkových zjištěných posuzované věci a zrušit usnesení o přiznání odkladného účinku žalobě, ukáže-li se, že pro ně nebyly splněny podmínky nebo tyto podmínky odpadly - což je právě případ nyní posuzované věci. Stavebník krajskému soudu doložil, že potencionální újma hrozící stěžovatelům není nepoměrně větší než újma, která hrozí jemu, a tím odpadla první podmínka pro přiznání odkladného účinku. Pokud by se změnily okolnosti posuzované věci a potencionální újma by dosahovala nepoměrně vyšší intenzity, mohou se stěžovatelé opětovně obrátit na krajský soud s návrhem na přiznání odkladného účinku.

Postupem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci nebylo porušeno právo stěžovatelů na spravedlivý proces ani právo na ochranu vlastnictví; proto na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Domáhají-li se stěžovatelé odkladu vykonatelnosti napadeného usnesení podle , byl by takový postup možný pouze tehdy, jestliže by Ústavní soud ústavní stížnost "přijal"; předmětný návrh má ve vztahu k ústavní stížnosti akcesorickou povahu a nelze jej od ústavní stížnosti oddělit [viz např. usnesení ze dne 13. 1. 1995

sp. zn.

(U 2/3 SbNU 313)]. Je-li ústavní stížnost odmítnuta, sdílí návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. září 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu